Probuzení ze smrti?

„BRYANE!“ Vykřikla Naku a rozeběhla se Bryanovi na pomoc.Jeden chlápek jí však udeřil do obličeje a se zamlženým pohledem viděla,jak Bryana nakládají do auta a mizí s ním někde v dáli.Pak už jen…Tma.
O čtyři roky později
Seděla ve své pracovně,nohy nahoru,hlavu zakloněnou a oči zavřené.Někdo zaklepal na dveře.Když se nikdo neozýval,otevřeli se.
„Neruším?“ zeptal se Erik.Naku zvedla hlavu a zadívala se na něj svýma tmavě hnědýma očima.
„Rušíš,Eriku…“ usmála se. „Co potřebuješ?“
„Ehm..no..já..já..,“ zakoktal se.
„Tak už to vyklop.“
„Dostal jsem od šéfa úkol,ale nedokážu ho udělat..je na mě moc..no..těžký,“ Naku si ho zaměřila pohledem.
„Tak co je to dneska?“ Erik vytáhl jakousi složku.Když ji otevřel,uviděla obrázky roztrhaných těl.Hned věděla o co jde,ale nechala Erika,aby jí řekl podrobnosti.
„Asi před týdnem,se začali ztrácet z ulic lidi.Je celkem normální,že lidé mizí,ale těla se nenašla.Šéf tedy začal intenzivněji pátrat,a vystopoval tahle roztrhaná těla.Zatím se neví,kdo to dělá,ale lidé se vždy ztrácí při třetím úplňku.“
„Aha,“ zadívala se na ty fotky. „Tohle,“ ukázala na rozsápaná těla, „Vypadají jako drápy.Vypadá to na vlkodlaka.“ Erik se na ni nevěřícně podíval.
„Ale Naku..Vlkodlaci přeci byly vyhubeni.“
„To ano,ale až na jednu rasu.“
„Ne..to není možné…“
„Ale ano..Před dvěma lety,byly podobné útoky zaznamenány ve Francii.Později v Číně,Austrálii a Španělsku.Je možné,že to jeden a ten samý.“
„Ale jak…“
„Může mít komplice,kteří ho v jeho lidské podobě udržují v umělém spánku,převážejíc z místa na místo,a vždy,když je při třetím úplňku dokonale proměněný,vypouštějí ho ven,aby se nakrmil.“ Erik nakrčil nos.
„Kdo by ale něco takového dělal,“ Naku přivřela oči.
„Nejspíš někdo,kdo má s lidmi nevyřízené účty…někdo,komu lidé ublížili.“ Podívala se na Erika,který zezelenal při pomyšlení,že by se mohl stát jeho obětí.
„Vezmu ten případ,Eriku.“ Erikovi se rozjasnila tvář.Skočil jí kolem krku a objal.
„Děkuju moc!“ Políbil ji letmo na tvář a odspěchal do kanceláře šéfa.Zadívala se na fotografii na svém stole.Byla tam ona a mladík,s bílými vlasy a šedým pohledem.Byly tak šťastní.
„Bryane,“ zašeptala.Pohladila fotku,vzala si kabát a odešla z místnosti.
……………………………………………………………………………………………………………………………..
„Kam to letíme?“ zeptal se Erik sedíc v letadle vedle Naku.Naku ten případ vzala,ale přesto potřebovala Erika s sebou.Ten z toho moc velkou radost neměl.
„Do Londýna.Poslední fotografie jsou odtamtud,ne?“ Erik přikývl. „Máme se tam setkat s expertem přes vlkodlaky.“ Zadívala se z okna.V jeho odraze se jí před očima objevil obraz šedookého chlapce.Zároveň tam s ním byly nějací lidé,kteří ho udeřili do hlavy a…pevně zavřela oči.
„Děje se něco?“ Zeptal se se starostí Erik.Naku se na něj usmála.
„Ne,“ Zavřela oči a nechala se unášet obláčkem snů.
………………………………………………………………………………………………………………………………...
„Naku!“ Vykřikl vesele vědec.
„Drelisi!“ Objala ho pevně a políbila na tvář.Drelis si ji zkoumavě prohlédl.
„Tedy,musím říct,že se s tebe stala krásná žena.“ Plácl jí přes zadek.
„Nech toho,“ plácla ho přes ruku.Ze široka se usmál. „Ehm..Tohle je Erik.Můj spolupracovník.“ Erik mu podal ruku a pevně mu jí stiskl.
„Už to přebolelo?“ Naku věděla,nač se ptá.Pomalu zavrtěla hlavou a zadívala se do země. „Tak se pojďme někam posadit.“ Naku přikývla.
„Nejdřív se ale musíme ubytovat a ráda bych si odpočinula.“
„Jistě,“ Naku se s Drelisem rozloučila a vydala se společně s Erikem ubytovat do nedalekého hotelu.Odemkla pokoj a začala vybalovat.Počítala,že se tam nějaký ten týden zdrží.Svlékla se a odešla do koupelny.Vysvobodila dlouhé hnědé vlasy s gumičky a nechala je splynout se svými zády.Pustila sprchu.Stoupla si pod ní a nechala horké kapky vody dopadávat na záda.Něco spadlo ve vedlejším pokoji.Pomalu vypnula vodu.Omotala okolo sebe ručník.Pomalu otevřela dveře.Před ní stála nějaká postava v černém a hrabala se jí ve věcech.Možná by se jí podařilo postavu překvapit,kdyby se zrovna v té chvíli neotočila.Ty oči,pomyslela si Naku,když na ni postava upřela své šedé oči.Chvilku se na sebe dívali.Nezvaný host,jakoby v Naku poznal starého přítele.Jenže se vzpamatoval.Udeřil Naku do obličeje tak silně,že se jí zamotala hlava a upadla do bezvědomí.On to jen tak sledoval.Těsně před dopadem Naku zachytil a opatrně uložil na zem.Letmo jí pohladil po tváři a opustil její pokoj.
………………………………………………………………………………………………………………………………
„Naku!“ volal Erik. „Děje se něco?Naku otevři!“ Naku bouchání Erika na dveře probudilo.Moje hlava,zaúpěla a postavila se na nohy.Erik bouchal dál na dveře.
„Už jdu!“ křikla.Bouchání ustalo.Naku pomalu přešla ke dveřím.Když je otevřela,Erik vpadl do pokoje jako neřízená střela.Když si všiml,že Naku teče z obočí krev,zamrkal očima a okamžitě se k ní přiřítil.
„Co se ti stalo?“ Naku na něj nechápavě koukala. „Krvácíš!“ Ujasnil jí.Sáhla si na čelo,na prstech se leskla krev.Pak jí to docvaklo.Černě oděná postava,šedé,pronikavé oči a pak…tma…letmý dotek studených hebkých prstů.Z přemýšlení ji vyrušilo lusknutí prstů před jejíma očima.
„Halo…“ Naku chytla jeho prsty.Ze široka se na něj usmála.Erik se s úsměvem vymanil z jejího sevření a jeho zrak padl na Naku.Sledovala jeho oči.Uvědomila si,že tu stojí jen tak v ručníku.Natáhla ruku a s úsměvem zavřela Erikovi pusu.
„Nedělej,jako bys nikdy neviděl polonahou ženskou,“ pronesla a odešla se převlíknout.
„No vlastně…já…neviděl,“ Naku vystrčila z ložnice hlavu.
„Ty jsi nikdy neměl ženskou?“ ptala se s údivem.
„No..já..“ Erika se zamračil. „A co je ti vůbec do toho!“ Naku se zasmála.Natáhla si na sebe černý rolák bez rukávu,černé uplé džíny.Vlasy si smotala do drdolu.Erik seděl na křesle a něco si mumlal pod fousy.Naku si neodpustila úsměv.
„Můžem?“ Zeptala se.Erik přikývl .Vyšli z pokoje a šli na domluvené místo v jedné místní kavárně,kde se měli sejít s Drelisem.
……………………………………………………………………………………………………………………………..
„Má zpoždění,“ konstatoval vztekle Erik.Naku vzdychla.
„On je jaksi..no..nedochvilný.“
„Nedochvilný?!Vždyť už tu čekáme hodinu!“
„Já vím.On se ukáže….časem.“ Erik seděl dál nabručeně.Naku se usmála a rozhlédla se po okolí.Z ničehož nic ucítila v zádech něčí zkoumavý pohled.Nenápadně se rozhlédla po okolí.Nic však neviděla.Neměla z toho dobrý pocit.Malinko se zachvěla.
„No sláva!“ Vykřikl Erik,až Naku nadskočila.Do restaurace se přiřítil Drelis.
„Omlouvám se,že jdu pozdě.Zdržel jsem se v laboratoři.“Oddechoval.
„To nám došlo,“ ucedil skrz zaťaté zuby.Naku po něm hodila káravý pohled.Erik pokrčil rameny.
„Tak co jsi zjistil?“
………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Kdyby se neuměl tak dobře skrývat,nejspíš by ho odhalila.Její oči byly stejně bystré,jako před čtyřmi lety.Před tím,když byl pověřen tímto úkolem,spokojeně souhlasil.Nevěděl však,kdo je jeho cíl.Teď si byl zcela jistý,že to je ona.Nevěděl,jestli ten úkol bude schopen splnit.Věděl ale,že jestli nastane třetí úplňek,bude to muset splnit.Povzdychl si.Byla tak jiná.Změnila se,ale její oči…Byly pořád stejné.Zazvonil mu mobil.Zvedl ho.
„Našel jsi ji?“ zeptal se ho nepříjemný hlas.Zadíval se na ni.Nechtěl. „BRYANE!“ Bryan sebou trhl.
„Ano.Našel jsem ji.“ Hlas se ochraptěle zasmál.
„Výborně.Víš co máš dělat.“ Mobil ohluchl.Bryan si povzdychnul.Naposledy se na ní zadíval.Pak zmizel.
Otevřel dveře do svého bytu.Odhodil klíče na stolek,odložil bundu na věšák a rozsvítil v předsíni.
„Víš,že to nejde.“ Bryan se prudce otočil.Na gauči seděl vysoký muž.Měl dlouhé černé vlasy,smotané v gumičce.Měl lehce křivý nos,uhrančivé, ledové modré oči a jizvu,která se táhla přes dolní čelist.Už jen ta jizva budila ostražitost a strach.Ruce se opíral o horní stranu gauče.
„Co tu děláš Tari.“ Tari se na něj usmál.Vstal z gauče a přešel k němu.Zastavil se těsně vedle jeho ucha.
„Výš,co máš dělat.A i kdybys nechtěl,uděláš to.“ Jeho dech Bryana vzrušoval.Tari se naklonil a kousl ho do lalůčku.Bryan sykl.S tím Tari opustil Bryanův byt.Bryan si společně se zabouchnutím dveří oddychl.Tariho poznal před čtyřmi lety,když ho unesli.První,koho viděl když mu sundali šátek byl on.Od prvního okamžiku,v něm budil respekt.Sloužil mu jako dobrá hračka…občas si ho vzal i do postele.Nejprve se mu to nelíbilo a byl proti,ale postupem času si na to zvykl.Začalo se mu to i líbit,ale přesto.Chyběla mu.Každým dnem,každou minutou,každou vteřinou.A teď,když ji po tak dlouhé době viděl,se v něm něco zlomilo.Chtěl jí zase svírat v náruči,kolébat ji,hladit po vlasech…cítit už pouhou její přítomnost.Stěžklo mu srdce.Nemohl to udělat.Nechtěl.Věděl ale,že se neudrží.Přicházelo to samo od sebe.Zavrtěl hlavou.Svlékl se,přešel do koupelny a ve snaze ze sebe smít všechno co se dnes odehrálo,na sebe pustil vodopády vařící vody.
…………………………………………………………………………………………………………………………
„Takže jsou to stopy vlkodlaka.“
„Bezpochyby.“ Naku se opřela do židle.Kdopak to asi je.
„Je na něm ale něco vyjímečného.“
„A co?“
„Tady,“ ukázal na rozdrásanou kůži. „Zprvu jakoby nechtěl dělat to co dělá,ale pak jakoby se přestal ovládat a uposlechl něčí rozkazy.Velice divné.“ Naku přimhouřila oči.
„Jakoby měl svědomí.“
„Ano.“
„V tom případě má i výčitky svědomí,ne?“ konstatoval Erik.
„Možná,“ Drelis se podíval na hodinky. „Je už pozdě.Měl bych se vrátit do laboratoře.“
„Jistě,“ Naku vstala a objala se s Drelisem.Erik si s ním podal ruku.Už byly na odchodu,když se Drelis otočil.
„A..Naku,“ Naku se k němu otočila s tázavým výrazem. „Až ho budeš lovit,buď opatrná.Je to velmi silný jedinec.Nebude jednoduché ho dostat.“ Naku se na něj usmála.Pak se otočila a zmizela s Erikem za rohem ulice.Drelis se díval,dokud nezajdou a zavolal si taxíka.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Je to velmi silný jedinec,přehrávalo se Naku v paměti.Přehrávala si celý jejich rozhovor v hlavě.
„Vypadá to,že útočí jen když jeho oběť nedává pozor,respektive je zaměstnaná.Podle fotek a způsobu roztrhání usuzuji,že je to jeden a ten samý jedinec.Vypadá to,že nepatří do žádné smečky.Loví sám.Co je na tom nanejvýš zvláštní,je to,že své oběti nepožírá…“
„Nepožírá??“ Naku zvedla obočí.
„Je jasně vidět,že všechny orgány jsou na svém místě.Tedy ne tak úplně.“ Erik se ironicky usmál. „Taky maso nechybí…to je velmi zvláštní…velmi.“
„Takže je jen zabíjí,ale jinak o ně nemá zájem.Prostě je jen tak zabije a pak odejde bez toho,aby si zobl.“
„Přesně řečeno.“ Opřel si hlavu o ruce. „říkáte,že těla byla nalezena vždy v nějakém temném koutě…“
„Ano,“ odpověděl Erik.
„Je tudíž docela možné,že na světlo se neodváží.Loví-zabíjí-jenom když na něj není vidět.Jakoby se téměř styděl za svou podobu vlkodlaka.“
„To znamená,že když je ve své lidské podobě,tak je to zcela normální člověk?“ Drelis se na ni mlčky podíval.
„Taky jste říkali,že byly vždy nalezeny při třetím úplňku?“ Přikývla.
„Co tím chcete říct?“
„Že zabíjí jen když je dokonale vyvinutý.“
„Vyvinutý?“ zajímal se Erik.
„Jestli si to myslím správně,tenhle vlkodlak prochází třemi vývojovými stádii.Při prvním úplňku se začíná měnit.Jen zlehka,ale přesto už je z něj vlkodlak.Při druhym úplňku je proměna téměř dokonalá,ale ještě se neodváží lovit,protože v době proměně je velmi zranitelný.A nakonec třetí úplněk,kdy je proměna úplně hotová a je připraven zabíjet.“
„Dokonalá zbraň na zabíjení.“
„Ano.“

„Naku!“ Naku sebou trhla.
„Co?“
„Ty mě vůbec neposloucháš,“ zamračil se Erik.
„Promiň,zamyslela jsem se.“ Zadíval se na ni. „Už teď je jasné,že to nebude jednoduché.Budu se na to muset připravit.“
„Můžu ti nějak pomoci?“
„Obávám se že ne…přeci jen mám s tím víc zkušeností,než ty..“ zamračil se. „Ale no tak…nechci,aby ti ublížil,“ jemně ho pohladila po tváři.Usmál se na ni.Má tak hebké ruce,pomyslel si. „Jsme tu..No..Půjdu si lehnout.Krásné sny.“
„Dobrou noc,“ Zavřela za sebou dveře.
………………………………………………………………………………………………………………………………….
Podívala se z okna.Zítra bude první úplněk,pomyslela si.V hotelovém pokoji bylo ticho.Rychle se oblékla a vyšla ven.Tentokrát si vlasy nechala rozpuštěné,a jelikož foukal vítr, její vlasy vlály ve větru.Procházela se ulicí Londýna.Nikde ani živáčka.Sem tam se dal zaslechnout nějaký křik,ale to bylo asi tak všechno.V Londýně začal akorát podzim,takže při sebemenším zafoukáním větru,ji přes nohy přeletěli skupinky listí.Dívala se před sebe,když zase ucítila ten podivný zkoumavý pohled.Pečlivě se rozhlédla po okolí.Skoro by si ho nevšimla,kdyby se zrovna v tu chvíli nepohnul.Ucítil,že ho vidí a dal se na útěk.
„Hej!“ Vykřikla a dala se do pronásledování.Sledovatel byl neskutečně rychlí.Kdyby neměla výcvik,tak by ho už ztratila.No jistě,docvaklo jí.Tyhle pohyby a všechno..Musí mít výcvik stejný jako Naku.Náhle zahnul,ale Naku ho sledovala dál.Pak jakoby se jí ztratil z dohledu.Zastavila se a pozorně se rohlédla.Nic.Křup.
„Do hajzlu!“ Vykřikla,když se pod ní probořila zem.Jen tak tak se stačila chytit okraje propasti.Náhle pocítila ostrou bolest v noze.Ohlédla se dolů a viděla,že v ní má zabodlý kus dřeva.Obličej se jí zkřivil bolestí.A jako by to nestačilo,tráva na povrchu byla moc tenká a pomalu povolovala.Naku usoudila,že je sní konec.Tráva se utrhla.Čekala už rychlý pád,ale někdo ji zachytil za ruku.Podívala se nahoru.Ocelově šedé oči.Neznámý jí podal druhou ruku a ona ji bez váhání přijala.Společnými silami ji vytáhly nahoru.Naku se ho chytila rukama za krkem a přitáhla se ke svému zachránci.Když byla mimo nebezpečí,podívala se zachránci do očí.V tu chvíli myslela,že vidí přeludy.Dívala se do ocelově šedých očí,které znala.Vlasy měla spadané přes obličej,ale i tak viděla plné,dokonale vykrojené rty,bílé vlasy a ty ocelové oči.Jako v transu natáhla ruku,aby ho pohladila po tváři,jakoby se chtěla ujistit,že to není přelud.Bryan však dal hlavu dozadu a Naku na něj nedosáhla.Přesto se ale natáhla a přece jen ho pohladila po tváři.Bryan pod tím dotekem zavřel oči.Je to tak.Naku se nespletla.Prudká ostrá bolest v noze jí přinutila stáhnout se a vykřiknout.Bryan otevřel oči a starostlivě se jí na nohu zadíval.Mlčky jí obešel a sedl si k noze.Vzal dřevo do ruky,dívajíc se Naku do očí.Naku se pro změnu dívala do těch jeho.Pak bez jediného varování vytrhl dřevo z nohy.Naku se snažila nevydat ani hlásku,a tak místo výkřiku pevně skousla rty a ozval se bolestný přidušený sten.Skus byl tak silný,až si ošklivě prokousla rty.Bryan nerad viděl,když si ubližuje.Už když spolu vyrůstali ji vždy chránil,ošetřoval když si ublížila…a vůbec..byly nerozluční.Pohladil ji po tváři,aby ji nějak ukonejšil.Pak se zaměřil na nohu.Hodně krvácela.Odtrhl si kus trička a ránu jí pevně obvázal.Nějak moc efektivní to nebylo,ale alespoň to trochu zastavilo krvácení.Pak se opět věnoval jejímu vršku.Díval se do těch hlubokých hnědých očí a nemohl se od nich odtrhnout.
„Jsi úplně stejný..jen..jen o trošku starší.“ Zašeptala hlasem zatemněným bolestí.
„Přesně o čtyři roky.“ Naku se smutně usmála.Povzbudivě se na ni usmál. „Za to ty jsi se změnila.Krásné dlouhé vlasy,ženštější rysy a jsi…no…tvrdší než když ti bylo šestnáct.“
Dál na něj koukala se smutkem v očích.
„Kde jsi byl tak dlouho.Proč jsi o sobě nedal vědět?Co s tebou ti lidé provedli?“ Stoupl si a jeho pohled ztvrdl.
„Do toho ti vůbec nic není.“
„Ale..,“ nedala se odbýt,ale opatrně zasáhl jeden bod na těle.Naku ihned usnula.Vzal ji do náručí.
Opatrně jí položil do postele.Naposledy se zadíval na její tvář.Je tak krásná,běhlo mu myslí.Dal jí pusu na čelo.Něco zamumlala a otočila se k němu zády.Usmál se a opustil její pokoj.
………………………………………………………………………………………………………………………………………
Na polštář ukápla slza.Jemně se vpila do látky na polštáři.Za ní následovala další a další.Nemohla to zastavit.Pořád se jí z očí řinuli slzy.Proč?,ptala se sama sebe.Proč jí nedal vědět,že je naživu?Proč se jí neozval.Proč ho unesli?
„Proč,proč,proč,proč!“ Vykřikla a posadila se na posteli.Chtělo se jí dál křičet,ale křik vzteku vyměnil křik bolesti.Zraněná noha se chtěla taky zapojit.Projela jí celou nohou až do hlavy prudká bolest.Nehodlala jí však podlehnout.Byla lovkyně.Na tohle byla zvyklá.K tomuhle byla vycvičená.Zažila mnohem vážnější zranění,než bylo tohle.Zaťala zuby a přešla k oknu.Zadívala se ven.Hlavou se jí honily různé myšlenky,ale hlavně viděla ty ocelové oči.Oči,které se jí vždycky líbili a které tolik milovala.Ale teď byly jiné.Bylo v nich tolik bolesti,že z toho Naku málem prasklo srdce.To se vážně tolik změnil?...Chtěla vrátit čas.Chtěla aby to bylo jako dřív.Věděla ale,že stejné to nebude.Nikdy.Příliš dlouho byl pryč a ona se za tu dobu změnila.Po tváři jí sjela slza.Olízla ji a vydala se do pokoje Erika.Zaťukala,ale nikdo neotvíral.Otevřela teda dveře a vešla dovnitř.V celém pokoji bylo ticho.Asi ještě spí.Omyl.Erik právě vyšel z koupelny a něco si pobrukoval.Když viděl Naku,zkoprněl.Naku dělal co mohla,aby nevybuchla smíchy.Stál před ní celý nahý.Z nenadání,jakoby ho bodla včela skočil za křeslo a přikrčil se.To už Naku nevydržela a navzdory všem okolnostem propadla velkému smíchu.
„Můžeš jít pryč?!“ Křikl Erik,rudý jako rajče.Naku se nemohla přestat smát. „Prosím!Víš vůbec jak je tohle ponižující?!“ Naku se přestala smát.Přešla na místo kde se Erik schovával.Ten když jí zahlédl by se nejradši propadl.Chytla ho za ramena a vytáhla na nohy.
„Ponižující by to mělo být pro mne… nemáš se za co stydět Eriku.Podle mého mínění jsi na tom víc než dobře.“ Začala se znovu smát.V Erikovi se probouzel hněv.Ale i něco jiného.Popadl Naku za tvář a přisál se na její rty.Byly teplé a sametově hebké.Tohle toužil udělat už od té doby co nastoupil do agentury.Chvíli jí líbal a pak se od ní odtrhl.Sklopil hlavu a čekal co se bude dít.
Naku jen stála.Nic neříkala.Byla překvapená,ale vždycky věděla,co k ní Erik cítí.Věděla,ale nechtěla,aby si myslel,že ona cítí to samé.Viděla,jak bázlivě svěsil hlavu.Neubránila se úsměvu.Jemně mu chytla bradu.Koukla se do jeho velkých očí a usmála se.
„Tohle muži většinou nedělají..svěsit hlavu před ženou.“ Zakroutila hlavou. „Nechci ti dávat naději Eriku.Právě jsem zjistila,že ten na kom mi záleží žije a já mám tebe ráda jako dobrého přítele.“ Erik se na ní díval a v očích viděl,že to myslí vážně a dobře.Nemohl si ale pomoci.Chtěl by ji mít alespoň jednou jedinkrát pro sebe.Viděla v jeho očích prosbu a otřásla se.Nechtěla ublížit..komu?...sobě?..že by měla pocit viny z toho,že se vyspala s jiným když věděla,že ten,na kterém jí nejvíce záleželo žije?...A co!...Měl určitě víc než jednu šanci se jí ozvat,ale neudělal to..tak proč by měla cítit vinu ona….to snad on ne!..V tu chvíli se rozhodla.Cítila to velké napětí mezi nimi už nějakou chvíli.Věděla,že v tom nebude láska,ale jen…no..sexuální přitažlivost?..Nevěděla.Erik byl asi o deset centimetrů větší než ona,takže když se rozhodla,že ho políbí,musela se vyhoupnout na špičky.Erikovi se zdálo,jakoby při něm stáli všichni svatí.Čekal,že Naku odejde a vysměje se mu.Ale ona taková nebyla.Neudělala to.A když se vytáhla na špičky a dotkla se jeho rtů,měl pocit,že vyskočí z kůže.Jenže jak se vyhoupla na špičky předala celou váhu do Erikova těla,Erik se převážil a spadl i s Naku za křeslo.Erik dopadl na záda a strhl Naku na sebe.Začala se smát,ale zároveň křivila ústa bolestí.I Erik se k ní přidal.
„Tohle se může stát jenom mě,“ zabědoval s úsměvem.Naku ho víc říct nenechala a zacpala jeho pusu svojí.Erik poměrně zaskočen touto reakcí chvíli nevěděl co má dělat,ale když prohloubila jejich polibek,věděl co si může dovolit.
Po chvilce si uvědomil,že on je nahý a ona stále oblečená.Za stálého líbání,chytil cíp jejího trička a přetáhl jí ho přes hlavu.Otočil ji,takže teď na zádech ležela Naku a on na ní.Teď se zaměřil na klíční kost..Jemně jí líbal a při tom hladil po celém těle,kam až jeho ruce dosáhly.Po chvilce opět zaměřil svou pozornost na její rty.
„To..ne..není fér,“ vydechl. „Jsi stále celá oblečená.“ Naku mu zapletla ruce do vlasů.
„A ty nahý,“ řekla.Erik se na ni podíval. „Nic ti neslibuju,Eriku.To víš.“
„Ano vím,“
„A přesto to chceš?“ Odpovědí jí byl vášnivý polibek.Tentokrát se vším všudy.Chtěl ji.Aspoň teď.V tuhle chvíli.Rukama sklouzl na okraj jejích kalhot a pomalu rozepl koflík a poklopec.Pak jí je opatrně stáhl..Jenže nevěděl,že je zraněná,takže když Naku sykla bolestí,nevěděl,jestli jí něco udělal,nebo ne.Když si ale všiml,že má na rukou krev,vyděsil se.Zaměřil se na kalhoty a všiml si,že skrz nich protéká krev.Vyděšeně jí je stáhl úplně a zadíval se na obvázanou ránu,a obvaz nasáklí krví.Tázavě se jí podíval do očí.
„Už jsem ti řekla,že jsem zjistila,že žije.“
„To ano,ale neřekla si,že tě zranil!“ téměř to vykřikl.Pak se ale zklidnil. „Jak se ti to stalo?“
„Propadla sem se zemí a do nohy se mi zarazil kousek dřeva.“
„Kousek?!Vždyť ta rána je hluboká!..Proboha..“ vydechl.Naku se cítila provinile,i když nevěděla proč.Lehla si zpátky na zem a zavřela oči.Poslední dobou toho měla moc.Byla unavená………Erik si všiml,že zavřela oči a nehýbe se.Asi usnula,usoudil.Pro jistotu jí zkontroloval tep.Měla ho v pořádku.Povzdechl si.Mohlo se to tak krásně vyvinout,ale…znova si povzdechl.Naku slyšela jeho vzdechy.Natáhla ruku a strhla Erika k sobě.Nehledě na zranění,sedla si na něj a vášnivě ho začala líbat.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………
Probudil se a zjistil,že je večer.Ležel v posteli a byl nahý.Chvilku si třel oči a přemýšlel,jaký to byl krásný sen.Když se vedle něj něco pohnulo,stuhl.Nebyl to sen.Naku měla zavřené oči a dlouhé vlasy rozprostřené po celém polštáři.Byla namáčknutá na Erika,ale tak,aby se přeci jen mohl hýbat.Erik si začal vzpomínat.Vzpomínal na její něžné doteky.Na její rty,které bloudili po celém jeho vypracovaném těle.Radši zavřel oči a přestal na to myslet.Když se Naku znovu pohnula,políbil jí do vlasů a pohladil po holém rameni.Naku něco zavrněla,přetočila se a zvrtala se do jeho náruče.Tak dlouho s nikým tohle nezažila,že si to musela tentokrát vychutnat.Erik se usmál a znovu se poddal říši snů.
……………………………………………………………………………………………………………………….
Tentokrát se probudil sám.Oddychl si.Nevěděl,co by se stalo,kdyby se vzbudil a ona tu stále byla.Věděl,že jí nikdy nezíská zcela pro sebe,ale přece jen ho to mrzelo.Byla to úžasná žena a on jí měl fakt rád.Věděl,že je ale pro něj zakázaná.Protřel si oči.Ještě pořád byla noc.Měsíc mu svítil na tvář a on pod jeho dotekem zavřel oči.
Dveře jeho pokoje se rozletěli.Polekaně k nim vzhlédl.Ve dveřích stála Naku.Na sobě plášť,co zakrýval celé její tělo.Přes rameno měla přehozenou moderní kuši se zaměřovačem,starobylým mečem na zabíjení nestvůr a velkou dýku v každé botě.Opřela se o futra a líbezně se na Erika zadívala.Ten pod jejím pohledem zčervenal.Hodila mu na hlavu jeho oblečení.
„Oblíkat!“ zavelela. „Pvrní úplněk.“ Pochopil.Chtěl se obléknout,ale když tam Naku stála,nemohl.
„Mohla bys…,“ polknul.Naku se usmála.
„Dělej.“ A odešla do obýváku.
Za chvilku za ní Erika přišel.
„Můžeme,“ přikývla.
………………………………………………………………………………………………………………………………………
Šli vedle sebe úplně mlčky.Erik se cítil trochu nesvůj.Chovala se,jakoby se mezi nimi nic nestalo.Nejspíš by se měl taky tak chovat,ale nedokázal to.Naku vycítila jeho pocity a usmála se.
„Ale no tak Eriku.Ne tak zachmuřeně.“
„To nejde.“ Zastavil se. Naku tázavě zvedla obočí. „Ty..ty děláš,jako by se nic nestalo,ale to já neumím.Jdeš vedle mě a já se cítím…no..“ dál se jí díval do očí.Toho se Naku bála.Přesně tohohle.Přistoupila k němu blíž.
„Pokud budeš chtít se mnou dál spolupracovat,nesmí se tohle už opakovat.“ Řekla ledovým hlasem a šla dál.To Erika trochu zarazilo,ale měla pravdu.Musí se vzpamatovat.Nevěděl,proč se vůbec takhle choval.
Dohnal ji.
„Kam to vůbec jdeme?“
„Nevím.Dneska je první úplněk,to znamená,že je v první fázi proměny.Dneska bude jen ohledávat okolí.“ Řekla už normálním hlasem. „Dneska by jsme mohli mít možnost ho vidět.“ Erik přikývl.Opět byl zadumán do svých myšlenek,když mu Naku dala ruku na rameno.Tázavě se na ní podíval.Náznakem očí mu ukázala,kam se má podívat.Následoval jeho pohled a viděl,že se v křoví něco něco hnulo.Zatáhla Erika do nejbližší uličky a vyčkávali,zda se to něco vynoří.Vynořilo.Naku se lépe dívala.Ano.Byl to on,kterého hledali.Byl to ten,který byl niní v první fázi.Na sobě měl kabát,a snažil se jím nejspíš zakrýt to,co je.Moc se mu to nedařilo.Naku neváhala.Vyřítila se s uličky přímo na něj.
„Naku!“ Vykřikl Erik a následoval ji.