Hračky

Den se krátí a já se chystám spát.. Oči mám unavené a lehký dotyk vánku, linoucí se škvírkou u okna mi tiše našeptává, že je čas spánku.. čas vydání se do jiného Světa.. Světa snů, tajných tužeb, ale také do Světa našich nočních můr.. Uléhám, víčka se mi zavírají a najednou před sebou vidím malého chlapce.. Vlasy na všechny strany, padající do ušmudlané tváře, která je přitom šťastná.. Šťastná z nové hračky, nejlepšího kamaráda.. Jen s ní si hraje, kutálí, pohazuje, ale nikdy do něj nekopne.. Tak moc ho má rád, tak moc pro něj znamená.. Noc se krátí, den je delší, míček v koutě stále leží.. Místo něj se v rukou chlapce tiskne nová hračka TOHO chlapce.. Hračka úšklebkem se směje, škodolibě míčku v koutě, že se na něj zapomnělo, že ho nikdo nehledá.. Ale co TO?!? Po pár týdnech vedle míčku v malém koutku nová hračka válí se, tentokrát už bez úšklebku leží, čeká, vyčkává.. však marně.. Chlapec roste, zapomíná, jedna hračka střídá jinou, ty "staré" už nevnímá.. Sen už končí, svítá.. Východ slunce oči hladí, ale venku někdo chodí, něco hledá, nenachází.. Je to TEN "malý" chlapec, hledající svoje hračky, svoje staré kamarády.. nenachází..nenachází..