Déšť

Tvé tělo odráží se v kapkách. Byl to tvůj poslední déšť,
já vidím jak chceš vrátit se na svět zpátky. Tu deštivou noc,
jsem zjistil jak moc schází mi tvoje dotyky. Je to už pár let,
já procházím svět a hledám vodu padající z nebe.
Je to zvláštní pocit, když kapky padají- připomínají mi tebe.

Deštivé nebe je teď tvůj svět, kdyby to šlo vrátil bych čas zpět.
Sleduji kapky a přemýšlím ve které je tvůj dech, život mi skončil,
připadám si jako zběh. Jediná věc co mě drží je to, když krásně prší,
když zvlaží svěží déšť mé rty.

Každá kapka je jako tvůj dotyk. Hned vybaví se mi těch pár let.
Když procházím se v bouři a čekám až mě zastřelí,
já zasvětil život dešti. Až mě odtáhnou oči mi zavážou, já skrz
temny šátek vzhlédnu na zatažené nebe a vybavím si tebe.
Začne padat déšť, pochopím že pro mě si už jdeš.
Až mě zastřelí bude to v neděli, čekat na mě v kapkách budeš.

Nakonec jsme opět spolu, budeme pršet zase dolů- už nás nic nerozdělí!