Zamlčené Pocity

Všechno se zdálo býti dosti jednoduché. Jako matematická rovnice, která má skoro vždy nějaké řešení, ale tohle řešení nemělo. A nikdy mít nebude. Bude to jen spousta nevyřčených pocitů. Spousta chyb v mém, ale i tvém životě. Pohledů, čí je to vina. Neurčitého koukání do prázdna a přemýšlení, proč to tak je. Pár vzdechů, mých i tvých a oba doufajíc, že se něco změní. Ale oba víme, že se nezmění nic. Ani kousek našeho vztahu. Postoje vůči sobě. Vzájemné sympatie. Že to zůstane jen u pohledů, které říkají : ,, Jsi mi sympatický, ale nedokážu to říci. Nedokážu to vyslovit..." Nikdy nepochopím, proč nám osud zkřížil cesty. Proč jsme se jenom my dva potkali a párkrát se na sebe usmáli? A nic víc se nestalo.
Sedím na kolenou uprostřed pokoje a pokládám si otázky. Spousty otázek. Pláču. Krvácím. Ničím se. Strašně moc tě nenávidím, ale i tak moc tě miluju. Tak sakra proč nám osud zkřížil cesty?! Když ani jeden nemáme odvahu oslovit toho druhého? Když se kolem sebe jen motáme. Proč naše ústa mlčí, i když by toho chtěla spousty říct? Proč mě tolik ničí pohled, když tě vidím s jinou. Proč se vnitřně zabíjím? Kvůli tobě... Ty mě nepodržíš, když bude potřeba. Budeš držet jinou. Já to nebudu, nikdy. Bůh nám nadělil hlas, slova a pocity. Ale pocity budou zamlčené už navždy. Navždy nevyřčené z tvých úst. Navždy nevyřčené z mých úst. Zůstanou jen obrazy mlčení. Semknutých rtů. Budeš to stále ty a já. Nikdy nebude my dva. Nikdy...
I Hate Everything About You
Why Do I Love You