Správná možnost

Slzy se mi míchají spolu s kapkami deště, které mi dopadají na ledovou tvář a pomalu, spojeni jedna s druhou stékají dolů, přes líce, rty, bradu až tvrdě dopadnou na černou mikinu. Dívám se ti do očí, možná v nich vidím malý náznak smutku.
Jenže jakého smutku? Smutku z činu, který jsi udělal, nebo smutku, co tvůj čin udělal semnou? ... Ale vždyť přeci oba víme, žes nechtěl ublížit. Řídil se srdcem a nikdy se nemá litovat činů, které jsi udělal z lásky.
'Ale to nebyla láska, proč od tebe odešel. Právě že to nebyla láska' ozývá se mi tichý hlásek v hlavě a mé slzy začnou padat mnohem rychleji a silněji.
"Neplač, prosím neplač. Nedokážu se na to dívat." Zašeptáš potichu a pomalu se ke měn přiblížíš.
"Prosím, nedělej to. Neobjímej mě. Bolelo by to ještě víc." Dívám se na tebe s obavami.
"Musím... Nedokážu se na tohle dívat. Udělal jsem hloupost, ani nevíš jak mě mrzí dívat se na tebe, jak mi tu pláčeš." Rychle ke mně přijdeš a než stačím zaprotestovat, pevně mě obejmeš.
"Nedokážu se usmívat. Krvácí mi srdce, oči pláčí a rty se stěží pohybují. Prosím, nenuť mne k úsměvům" zašeptám a pevně se k tobě přitisknu. Vím, že je to naposledy. Naposledy, co se tě smím takhle dotýkat. Naposledy, co v chladném počasí usítím tvé horké tělo.
"Prosím, pusť mne... Pusť mne, nebo polib" zvednu k tobě prosící oči, zatímco očekávám tvou reakci.
Zasekl ses, vím, nečekal jsi. Musíš se rozhodnout. Buď rozcupovat srdce jedné z tvých přátel a přemýšlet nad tím, zda jsi neudělal chybu, nebo zlomené srdce zašít a být šťastný dlouhou dobu.
Pevně sevřu víčka a jen čekám, až se mne pustíš.
"Jsi si jistá, že jsi mi dala správné možnosti na výběr?" zeptáš se opatrně a já už vím, co uděláš.
Jemně kývnu a pomalu se připravuji na tvá vzdalující se záda, ale místo toho ucítím tvé horké, dychtivé rty na těch mých.
Překvapením rychle otevřu oči a dívám se na tebe, jestli právě děláš to, co děláš. Oči máš zavřené, ale přesto vidím, jak ti z oka vytéká jedna slza. Jedna jediná slza...
'Jsi si ty jistý, zda jsi vybral správnou možnost?'