Jak viděli a vidí svět

9. listopadu 1938, 22:03
Ester:
Všude jsou slyšet příšerné rány. Jako kdyby někdo hrozně zlý bouchal do výloh všech obchodů, které tu v okolí máme. Mám strach, jestli těm zlodějům nevadí, že je všichni slyšíme, určitě se s rozbíjením skla nespokojí. Maminka říká, že budeme muset odjet, ale tatínek chce utéct. Co se to děje? Alfréd taky neví. Maminko, Alfréd se bojí.

9. listopadu 1938, 23:45
Aneta:
Vypálily další synagogu. Říkají, že si musíme rychle zabalit a odjet. Kdoví kam pojedeme. Kdoví co nás čeká. Chudák Esterka, ničí mne vidět ten strach v jejích očích. Právě usnula, tiskne k sobě svého medvídka a má uplakaná očička. Jestli ji budu muset teď vzbudit… nevím jak jí vysvětlím, že musíme hned pryč. Co s námi bude? Chystá se něco velkého, něco zlého. Vyloučili nás z hospodářského života, zakazují nám účastnit se různých akcí, chodit na různá místa. Nosíme všichni naše hvězdy, nestydíme se za to, kým jsme, ale oni si nás teď označili, z čehož plynou jen samé zákazy. Cítím, že tím to neskončí.

10. listopadu 1938, 11:14
Aneta:
Nemůžu psát. Musíme si okamžitě zabalit, odjíždíme. Jsou tu pro nás připravené vlaky. Obrovské vlaky. Neví se kam jedou, jediné, co řekli, bylo určení nejvyšší váhy, jakou zavazadlo může mít. Esterka pláče, já se držím jen kvůli ní. Můj muž se jim chce vzepřít. Bože, ať to nedělá. Jestli Esterka přijde o tatínka, já o svou oporu…

10. listopadu 1938, 15:28
Aneta:
Jsme tu všichni, celá naše ulice a spoustu dalších lidí, které neznáme. Všichni mají hvězdu. Píšu a svítím si přitom baterkou. Vlak nemá okénka, jsme tu potmě a je nás tu hrozně moc. A vůbec nevíme, kam jedeme. Ester se mi choulí v náručí, píše si do zápisníčku při našem jediném světle a objímá mé koleno. Medvídka si nesměla vzít, hrozně jí to ublížilo. Ještě nikdy jsem jí neviděla tak zoufalou. Můj muž nás obě objímá. Nemůže už ani říct nic povzbudivého. Všichni jen čekáme…

10. listopadu 1938, 15:26
Ester:
Vzali mi Alfréda!!! Můj milovaný Alfréd nemohl s námi. Maminka ale říká, že se o něj někdo určitě dobře postará. Ptala jsem se, jestli bude dobře postaráno i o nás a maminka řekla, že jsme v Božích rukou. Bůh je hodný pán, postará se o nás a doveze nás na lepší místo a Alfrédovi najde novou maminku, která ho bude mít ráda tak, jako já. Tatínek říká, abych si odpočinula a nekazila si oči. Asi si trošku zdřímnu, hrozně mě bolí hlava.

11. listopadu 1938, 16:00
Aneta:
Vypadá to na poslední zápis. Nebudou už příležitosti. Mého muže odvedli, musí vykonávat těžkou práci. Nás ženy teď také chtějí někam odvést. Kdo se postará o Ester? Ó Bůh s námi.

12. listopadu 1938, 17:24
Ester:
Jsme na ošklivém místě, všichni pláčou a já mám hlad. Maminka tu není, včera odešla a ještě se nevrátila. Říkala že bude zpátky, hned, co bude moci. Doufám, že to bude brzy. Mám hlad. Snad má Alfréd hodnou maminku…
Včera večer se tu ukázal tatínek. Byl hrozně moc unavený, špinavý a v obličeji poškrábaný. Ptal se po mamince. Taky nic nevěděl. Byl moc smutný…

…

10. listopadu 2007, 15:32
Ester:
Jako by se minulost opakovala. Zapnu zprávy a vidím spoustu mužů držících nacistické symboly v rukou jak obklopují naše hlavní město a snaží se projít naší židovskou částí. Všude okolo jsou další lidé – říká se jim přívrženci antifašistických stran, anarchisté a takové podobné organizace. Jsou tu i policisté. Prý jim chtějí zabránit v pochodu, ale za cenu dalších projevů násilí. Jsem už stará paní, ale tohle by se opakovat nemělo. Při hrobu mých rodičů, odpočívajících na těch strašných místech mého dětství, ve víře ve své děti a vnoučata! Jak můžou být ti lidé tak hloupí a neuvědomovat si základní pravdu.
Kdyby se tehdy němcům podařilo dokončit své strašlivé dílo, kdyby vyvraždily všechny Židy, pak by přišli na řadu všichni češi, jako národ. Jak mohou být v této zemi přívrženci nacistické ideologie, když nebýt poražení nacistů, nikdy by se nemohli narodit a naše země by ztratila své právoplatné občany!
Je to tak dávno a přitom se to opakuje. A mám, stejně tak jako na začátku svého života, tak na jeho sklonu, přihlížet, jak svět je na prahu další světové války? Tentokrát to snad nebudou národy, které se budou stavět proti sobě. Teď půjde o přívržence všech ideologií a náboženství, které povedou boje. A co pak? Dnes už jsou jiné zbraně než dříve. Jakmile se něco takového stane, bude to rychlé. A pak? Co? Konec světa?