Rozhovor

Seděl v křesle a hleděl na dívku krčící se v rohu pokoje jak se snaží udělat do své ruky další rýhu .
Seděl , hleděl a kouřil jednu ze svých ubývajících cigaret . „ Ty už jsi tu zase ?“ zeptala se , ani ne udiveným hlasem , znala ho , sedával tu posledním čase pořád . Ale nemluvil , jen koukal .“Proč neodpovídáš ? Vždy tu jen sedíš a kouříš , jednou tě to zabije „ provokovala , protože chtěla slyšet jeho hlas .
Koukal na ní a prohlížel si její dlouhé zacuchané vlasy a oči temnější než propast. Byly v nich vzpomínky , zlost i strach . „ Tak mluv , sakra !! „ dohánělo jí to pomalu k šílenství . Pořád ji sledoval a zarytě mlčel . „Proč chceš slyšet můj hlas ?“ zeptal se poprvé od té doby co k ní chodil . Lekla se. Jak mohl vědět , že ho chce slyšet mluvit . „jak , …..jak ? “ znejistěla . „ jak vím , že chceš slyšet můj hlas ? Čtu tvé myšlenky ………………..ty které my chceš dát . „ale já ti žádné ne. …..“ „nechceš dát “ odpověděl za ni . „Ale chceš ,jen o tom nevíš .“
Jeho hlas jí zněl v uších. Byl hřejivý ale trochu chraptivý od těch cigaret. Avšak i přesto takový hlas ještě někdy neslyšela . Byla to její nejlepší písnička co kdy slyšela . „Mluv prosím .“žádalo ho , bylo to jak droga , potřebovala ho slyšet , jeho hlas naplňoval její temnotu, kterou měla v hlavě a v celé duši . Hleděl na ni a zapaloval si další cigaretu . Už mu zbyla jen jedna . „proč mě trápíš ?“ vzdychla . Pozorovala ho . Měl mužnou , oholenou tvář a studánkově modré oči . „Proč to děláš ?“ zeptal se náhle „Co ? „ nevěděla co má na mysli „Proč si ubližuješ “vyzvídal jeho klidný hluboký hlas . „nevím „hlesla . „Tohle na vás lidech nechápu děláte věci a nevíte proč .“ a zhluboka vydechl .Líbila se mu .Nechtěla aby si ubližovala . „Jak se jmenuješ ?“ zaskočila ho otázkou .Nachytala ho jak si jí prohlíží .Věděla že se mu líbí . „Jsem anděl “ odpověděl s lehkým úsměvem . „ To vím , ale i andělé mají svá jména , nebo ne ? “ nevzdávala se . „ano mají “ nechtěl jí ho dát jen tak . „Tak mi ho prosím řekni “ přisedla si k němu na židli a stydlivě si zakryla stehna krátkou noční košilkou .Styděla se . „Vzal ji za bradu a zdvihl hlavu tak aby ji viděl do očí „ Jsem Samuel “ „Děkuji “ poděkovala něžným hlasem . „Pověz mi něco o sobě “ vyzvídala dál . „Nemohu “ pokrčil rameny „jak to ? “udivila se „My nesmíme mluvit o své minulosti přítomnosti , budoucnosti ano o sobě . “ hleděl do její očích .Měla je takové tajemné , ale přesto (možná kvůli tomu )ho pořád přitahovaly . „Máš hezký oči “řekl jí pravdu . „Já vím “ odpověděla se smíchem „Přiznávám že bych čekal jinou odpověď “ . „Tak nečekej „“. Začala s nim naoko flirtovat .Asi se do něj zamilovala , ale je to vůbec možné aby byla zamilovaná do naděla , vždyť ho ani nezná , Asi už blázní . „Andělé se mohou zamilovat , ale nesmí žít s lidmi “odpověděla na její otázku v myšlenkách , která tam bloudila . ….Klesla očima . Zklamalo ji to . „Zhasla lampa “nevěděla co říct . Byla tak nervózní , už dlouho to nezažila naposledy u zkoušek . Najednou se objevilo nepříjemné ticho . Dokouřil předposlední cigaretu a vytahoval tu poslední . když už je jedna tak jí dokouří . „Neměl bys kouřit “ varovala ho . „Já vím . “ zasmál se . „ Tak proč to děláš ?“ „Protože je to jedno mě to nezabije . A proč ty se řežeš ? “vydechl obláček dýmu, z kterého se vytvarovala holubice . Pomalu se přibližovala .Chtěla ho políbit . Už byla skoro u jeho úst , on jí však zastavil . A z vzdálenosti asi 2centimetů jí do ucha zašeptal „dnes ještě ne “ Vstal z pohodlného křesla , típl nedokouřenou cigaretu a stoupl si mezi dveře od balkonu „přijdeš ještě ? “ zeptala se .Neodpověděl . Kouknul se na ni ……..roztáhl velká křídla a odletěl . Pozorovala černé nebe jak se něm ztrácí bílá tečka .Věděla že přijde . Už brzo . Vrátila se do svého rohu , opřela si hlavu o zeď a přehrávala si v hlavě jeho hlas , stále do kola . Už se na něj těšila .