Posledních 5 minut

Posledních 5 minut .
Proháněla se na ledě . Bruslila už od 9ti ráno . Závodila s větrem kdo bude rychlejší . Její dlouhé blonďaté vlasy vlály za ní jak záclona , kterou necháte přes otevřené okno , do kterého se dobývá vítr. Strašně ráda jezdila . Měla při tom pocit bezpečí . Byla tam sama sebou . Začalo sněžit a ona si pohrávala s vločkami . Padaly ji na světlý obličej a roztávaly se , ale to jí nevadilo . Pobrukovala si při tom svou oblíbenou písničku a jezdila . Nechtěla aby to jednou skončilo . Moc ráda by jezdila závodně a matka jí to nechtěla dovolit . Ani neví proč nesmí . Má ji ráda a nechce dělat nic co by dělala pod zákazem . Tak si jezdila každý den na rybníce blízko svého domova . Všichni už jí znaly jako vílu prohánějící se mezi vločkami . Vznášela se jako vánek . Nemyslela na nic jiného . Byla svobodná . Byla svojí paní a led ji poslouchal . Nikdy by jí nenapadlo , že by jí led zradil. Vždy se na led vrhla a jezdila . Nezkoumala ho , věřila mu . Jako tenhle den . Nepřemýšlela jak je led silný . Nikdy o tom nepřemýšlela . Ale dnešek byl jiný . Proháněla se mezi vločky naposledy . Nevěděla , že to skončí . Zbývalo jí posledních 5 minut.