Praha
Praha
Anotace: Smutná
smutně jako vychladlé kaluže
ve tmě
kolem třetí ráno
láhev je vůbec nějak moc podobná
ženám
rozpláče se polorozpitýma očima
do žíznivých duší
Prahy
.......................................
Holky si z něj dělaly srandu. Už v prváku.
Prej je ňák moc na ženský, takovej panic. Ty jeho prasácký řeči.
<
(...a ty pásky... Jako nějakej úchylnej fotbalista.
...ten by byl schopnej jít s balónem i do kina...nebo do postele...)
.......................................................
Gramofon zaskřípal něco o smutném milování. Praha. Kolej. A do toho Hana Hegerová proklíná svou lásku.
Košile urostlého studenta přírodovědecké fakulty pláče do tmy své pásky. Křeslo zatěžuje bílý nátělník. Navrch ještě béžový manžestráky s kšandama-
svět obepínáš koleny jak přerostlý kšandy
(Neříkalas, že se ti ta košile a vůbec kudrnatí blonďáci s baltskýma očima nelíbí? A nesnášíš taky Hegerovou. A tmu. Hloupou poezii...)
......................................................
Byl tak nahý, že prosvítala jeho duše. Tak nahý, až bylo vidět, že má poprvé doopravdy ženu. Tak nahý na svých čerstvých jednadvacet...
Jeho bílá hruď svítila do tmy jak hvězda. Pod třesoucíma rukama objímal tu rafinovanou dlouhovlásku. Objímal sebe. Svou tmu. Nahotu. Své knihy. Poprvé ucítil tu nepopsatelnou touhu (žít!) Na všechno nepotřebuje lásku. Dívku, kterou by velice miloval.
Všechno to bylo poprvé-
verše
zkouškový který neprošprtal
tahle dívka Už ji nejspíš nespatří
Svých jedenadvacet
(Viď, že jsi tohle nechtěla? Zamilovat se. Takhle blbě! Aby u toho řvala Hegerová z vedlejšího pokoje.)
.......................................................
Pod mohutnou hrudí budoucího učitele se jako vratká labuť opilou nocí kolíbala štíhlá dívka. Skoro jako lucerna v bouřce.
Tak moc ji najednou potřeboval. Tak moc! Jenom ji!
Zrovna teď. Potřeboval život. A k němu ženy.
(Bože, děkuju Ti za tu holku! Jak že se jmenuje? Sakra...)
....................................................
<
<
<
<
...................................................
Taková je Praha. O půl osmý ráno.
Jako tvoje oči
ponořený mezi vlasy
domů
/Vždycky chci to co nikdy nebudu mít/
Třeba navždycky
jenom
Tebe
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Miluju Prahu:-) a ve tvém psaní ještě víc. Doufám,že se nenaštveš, miluju i fotbal:-))
Mám z té povídky takové zvláštní pocity, mísí se mi dohromady nostalgický smutek(asi po studentských letech:-) ) s radostí, že někdo tak dobře píše. Takže dík:-)
02.04.2012 10:41:40 | kočkopes
Moc Ti děkuji za komentář! :-) Ano, je to imprese... ze studentských let...
02.04.2012 11:02:12 | Jasmin de Paris
Hergot, proč už jsem tak staréj:-)).. budu se těšit, až zase napíšeš něco nového:-)
02.04.2012 11:07:03 | kočkopes
Díky! Jestli, příjde ta katarze, jakou jsem cítila u tohodle dílka, TAK URČITĚ NĚCO NAPÍŠU! :-) (jako ji ostatně cítím i u dlaších .. )
02.04.2012 11:12:28 | Jasmin de Paris
a ono je to z tvého psaní znát, že cítíš, to je dobře. To mám rád
02.04.2012 11:13:25 | kočkopes
Bez citů by to nešlo... Bez citů by to nebylo opravdový!
02.04.2012 11:18:04 | Jasmin de Paris
přesně tak
02.04.2012 11:19:41 | kočkopes
... čtení pro mě bylo trochu jako facka, i když nevím proč vlastně. Možná jen zapůsobily skryté pocity. ST...
25.02.2011 23:45:00 | Denael
Ona to je taková facka... samospád emocí, pocitů... touhy... Je to plné všecho, co uvnitř mě chtělo křičet...
02.04.2012 11:21:08 | Jasmin de Paris