Mrtví bratři ...

Úvod

Raina se skláněla nad mrtvolou muže „Je tak krásný..“pomyslela si v duchu. A ty jeho krásné vlasy černé jako uhel. Nikdy dřív neviděla tak nádherného muže. I teď, když byl po smrti byl tak nádherný.
Najednou se za ní ozval šramot. Prudce se otočila přičemž stihla tasit dýku. A stála tam připravena k boji. Dlouho nic neviděla, až potom spatřila dívenku krčící se v koutku pokoje v roztrhaných šatech. „Neboj se , neublížím ti …“Řekla tiše a pomalu schovala dýku. V ten moment se dívka napřímila a skočila po Raině. A sápala se ji po krku. Raina se však bránila jak jen to šlo, ale už ji docházeli síly a začala prohrávat.
V ten moment onu dívku odhodilo něco pryč od Rainy a drželo ji to u zdi nedovolující se ji pohnout. Raina nevěděla co se děje, rychle vstala a chtěla vyběhnout z místnosti, když ve dveřích spatřila stejného muže jako ležel na zemi s tím rozdílem že mrtvý muž mel oči modré když tento je měl smaragdově zelené. „Ty..“Sykl „Zabila jsi mi bratra..“ jeho hlas byl tichý a přesto naháněl hrůzu. Raina přešla k onomu muži.Zdálo se jí tam bezpečněji než u té dívky. Muž něco tiše zamumlal a dívka u zdi se napnula ve smrtelné křeči. Poté její tělo kleslo bezvládně k zemi. Muž svěsil ruce. „Neměla by jsi zde být je to nebezpečné.“ Prohlásil a otočil se k odchodu.
Raina mu v mžiku stála v cestě.napřáhla k němu ruku. „Jmenuji se Raina…“Odmlčela se a poté pokračovala. „Zachránil si mi život musím ti poděkovat.“ Muž se zarazil ,ale ruku přijal. „Mé jméno je Wolf. A nezachránil jsem vás jen jsem se pomstil za svého bratra.“ Řekl chladně.

1)
Oba jeli zahalení v černých pláštích s kápěmi a ozbrojeni až po zuby. Dobře věděli jak je to v těchto místech nebezpečné. Už se stmívalo a tak rychle hledali úkryt kde by v klidu mohli přečkat noc. On lidský mág, jen na koni černém jako noc. Ona lidská dívka a velká bojovnice na válečném oři. Hřívu měl sčesanou na jednu stranu, byla dlouhá a vlnitá. Starala se o něj se vší láskou , a očividně už nesloužil k účelům ke kterým byl určen. Byla to totiž její rodina to jediné co zůstalo v jejím životě po vyvraždění jejího rodu. Jeli bok po boku, a ani jeden nepromluvili. Mlčení přerušil až Wolf „Tady se utáboříme…“ Prohlásil tonem který nepřipouštěl námitky.