Ta nikdy nebude moje

Když jsem jí poprvé spatřil, málem se mi zastavilo srdce (tak byla krásná-dokonalá)anděl... Bohyně...
Měla krátké rudé šaty -na tak perfektním těle- smutné oči, tak smutné. Byla úžasná. Prostě perfektní.

Ta nikdy nebude moje... Nikdy...

Vůbec si mě nevšímala -proč by taky měla- jsem nula. Nic. Takových jako jsem já je spousty. Ona má na lepší. Věděl jsem to -přesto jsem na ni nemohl přestat myslet.
...
...
...
Ta nikdy nebude moje... Omyl... Je... (bohudík, bohužel) Je jen moje.
---
"Miluji tě", říkávala mi často (já tomu věřil).
Byl bych schopen pro ni udělat vše. Byla moje všechno.

Můj život.

Moje smrt...

Díky ní jsem zase začal žít. Zažil jsem něco co jsem do té doby nezažil-viděl jsem barvy, mohl jsem žít...
Ona má na lepší, ale vybrala si mě. Miluju ji (vždycky budu)........................Konečně trochu štěstí... Konečně žiju...

Pak přišla změna.... Odešla-zmizela...

Neřekla proč... Snad ani nechtěla.... Snad ani nevěděla... Zmizela a v srdci mi nechala nůž -ta bolest. (To utrpení ze ztráty milované osoby, to utrpení z vědění -už nemiluje (milovala někdy?)- ta bolest...

Každý tento pocit už jistě někdy zažil. Milujete -nejste milováni. Večer se probouzíte s myšlenkou, že to byl jen zlý sen -snad předtucha- ale nebyl. Stalo se to a vy můžete jen trpět. Nic víc. Umírat...

Ona má na lepší. Věděl jsem to. Jsem nula... Jsem nic...

Zničila mi život.

Odešla.

Ta nikdy nebudeme moje... Omyl... Byla...