Proč se to stalo?

Jsem těhotná! Proč se to stalo? Jako z každé jiné lásky, narodí se život, ale proč mě? To nebyl tvoreček z lásky, byla to bytost z bolesti a trestu.
Trestají mě za lásku, za lásku, která mě držela na nohou. Prožila jsem život....děvky. Děvky. Ženy,která se prodává za směšnou hrstku peněz. Nekritizujte mě. Neměla jsem na vybranou. Nějak jsem si vydělat musela.
Od malička jsme vyrůstala v sirotčinci. V jednom z těch napráskaných dětmi a bořící se zdí. Bylo nás mnoho a proto jsem neměli ani vlastní jména, jen ty proklatá čísla. Mé jméno bylo 666, ďábelské pořadí a to jsem byla mezi prvníma, které sem přivedli.
Své rodiče neznám, aspoň ne psychicky, fyzicky jsem němi poznamenaná byla dost. Otec mě bil. Už když si mě máma odtrhla od prs, a to mě kojila pouhé dva měsíce. Nemám ji to za zlé. Patřili jsme z rodině bez peněz.
Sama se nikdy pořádně nenajedla. Vlastně jsem ji litovala, nebyla nic víc než jen odporně zapáchající hordou kostí. Sice bývala krásná, ale od té doby co se znala s mým otcem, byla z ní jen troska. Za to otec, ten malý, kulatý prasák, se těšil dobrému zdraví. Mou matku jen obalamutil krásnými slovíčky a pak ji napráskal do druhého stavu.
Odporný ničema. Na mně mu nezáleželo. Byl to rozumně,špinavý hajzl s obrovským majetkem(jen pro sebe) a když se dozvěděl o mě, zbil mnou matku a nazval ji zkurvenou děvkou. Lituju ji. Do takového smrada se zamilovat, to nejde. Aspoň jsem si to myslela.
Když jsem se narodila, nazval mě Iris. Nevím odkud to jméno vzala, ale je nádherné. Sama bych o něm nevěděla, ale díky dopisu, který jsem měla u sebe když mě našli, jsem se o sobě konečně dozvěděla aspoň něco.
Ještě jsem vám neřekla, jak jsem se sem vlastně dostala. Jednoduše. Otec mě bil do mého prvního roku a máma to už nevydržela, vyjela po něm a uhodila ho paličkou na maso. Padl do bezvědomí. Celá vystrašená, mě rychle vzala a odnesla pryč. Nevěděla kam se mnou a tak jsem se najdenou ocitla u dveří sirotčince. A dál o ní víc nevím, všechno co vím jsem se dozvěděla od sestřiček.
Vyrůstala jsem tu do svých šestnácti, to už jsem byla oprávněná věkovou hranicí, začít svůj nový život. Nebyly to zrovna hrozné roky. Kamarádek čísel jsem měla dost, ale moje povaha nepředstavovala takovou jakou si přály sestřičky. Výraz divoká šelma, se ke mně hodila. Byla jsem nespoutaná, divoká, nezávislá a hrdá. Malá lvice, tak mi říkali. Snažili se ze mě vychovat aspoň trochu slušné děvče, ale jak jsem říkala moc jim to nešlo. Ani nevím proč?! Asi za to mohla má hrdost. Ale roky ubíhaly a má povaha aspoň na úroveň průměrně, zkrotla. Chápala jsem, že nikdy nebudu princezna s plážovým domkem v Malibu, a proto jsem radši pomáhala mladším dětem překonat strach a bolest.
V den když jsem odcházela, přišli se, se mnou všichni rozloučit. Nikdy se to ještě nestalo, většinou šli vyprovodit své přátele jen ti nejbližší, ale mě vyprovodil celý děcák. Rozplakala jsem se. Nikdy jsem svou rodinu neměla a teď i když měla, musela jsem ji opustit. Dala jsem si předsevzetí, že na tento i když špinavě vyhlížející dům, nezapomenu a budu jim finančně aspoň trochu pomáhat a taky jsem tak udělala. I dnes, když cítímn pod svým srdíčkem další život na ně přispívám. Nesuďte mě. Nevíte vůbec nic o životě na ulici.
Snažila jsem se ze všech sil. Brala jsem každou práci, která se naskytla, ale nikdo mě nezaměstnal nastálo a proto můj plat nevypadal moc dobře. Nechávala jsem si jen na jídlo a zbytek donášela do domova. Rozesmáté tváře v jejich smutných obličejích mi dodávaly sílu abych ty práce vydržela. Sama jsem bydlela jen v ubohé papírové bedně. Záchod byl úděsnej, radši se neptejte kde, ale sprcha byla úžasná. Karl, zaměstnanec na plaveckém bazénu, mě vždycky dokázal propašovat do sprch. Byl na mě moc hodný a krásný. Takového kluka jsem si přála, ale nač mu dělat starosti. Radši zůstanu tak kde jsem.
Práci lehké děvy jsem dostala ve svých sedmnácti. I když jsem byla vyhublá, krása mé matky se na mě podepsala. Vydělávala jsem si, ale za jakou cenu? Prostě jsem dělala chlapům dobře. Ano, bylo mi to nepříjemné, ale po měsíci si zvyknete. Nebyla jsem typická děvka. Určitě ne taková, která šlape na chodníku a vystrukuje na kolemjdoucí kde co. Já podnikala přes fotky a inzeráty. Díky mé krásné tvářičce se ke mně chlapi jen hrnuli. A za jeden strávený večer, v jejich oplzlých rukou, jsem si vydělala průměrný palt zaměstnance v továrně. Byla jsem poctivá a vždy větší polovinu donášela do sirotčince. Takhle jsem pracoval už asi čtyři měsíce, když jsem poznala Erica. Bylo mu pětadvacet, student práv. Ze začátku mě ani moc neuháněl. Prostě jen typické služby děvky a já upadala do jeho oříškových očí. Zamilovala jsem se. Byl bohatý, proto si mě mohl dovolit a já byla ráda že mám teď každý večer na starost ho. Takhle za mnou chodil tři týdny a to každý den. Ale jednou se to zvrtlo.
Byl trochu víc napitý. Vlezl mi do bytu a oplzle se dobýval pod kalhotky. Byla jsem děvka, to ano, ale i tohle bylo na mě dost. Odtáhla jsem se od něho a řekla mu ať se vrátí střízlivý, ale on nechtěl. Jen se krutě usmál a chytl mě pod krkem. Byla jsem vystrašená, ale radši jsem nic neudělala, když se mu poddám nebude to tak bolet, ale přesto jsem neustále přemýšlela jak utéct. Ukojil se na mě tak bolestně až jsem začala křičet. Potom si teprve uvědomil, co provedl. Odtáhl se a zastřeným hlasem mi řekl, že se už nidky neuvidíme. Nikdy. v té chvíli jsem byla ráda, ale ještě jsem nevěděla jaké nesu následky. Peníze nechal na stole a odešel.
Doplazila jsem se pod sprchu a pořádně se umyla. Najendou mě přepadl strach. Celou dobu neměl kondom a já antikoncepci nebrala. Co když jsem v tom? Polekaně jsem hledala těhotenský test, pro jistotu jsem ho vždycky měla u sebe. Klepala jsem se strachy, zatímco jsem čekala na zobrazení čárek. Byly to dvě neskutečně dlouhé minuty. Vzala jsem ho do ruk a s pláčem ho odhodila. Byla jsem těhotná. To ne. Byla jsem těhotná. Co budu dělat? Nemůžu mít dítě. Nechci aby mělo takovou matku. Uvažovala jsem o potratu, ale tohle bych svému dítěti nikdy nemohla udělat. Mělo také právo na život. Musela jsem se sebrat. Budu si muset najít vhodnou práci a snažit se o normální život.
Sebrala jsem se a nejvíc mi v tom pomohl právě Karl. Našla jsem si normální práci a skvělého přítele a to jen díky Karlovi. Chtěla jsem ať je na mě mé dítě pyšné. A také na mě má malá Iris bude.