Josh

Ve vlaku se rozléhal smích partičky mladých přátel. Seděli v kupíčku a kouřili z okna. Vyprávěli si vtipy a směšné historky. Jen Josh stál na chodbě a kontroloval jestli někdo nejde. V jednom uchu měl sluchátko a poslouchal svojí mp3, přitom hleděl z okna a pozoroval krajinu kolem. Zdálo se mu že by asi udělal líp kdyby zůstal doma a přátele nechal jet na hory bez něj. Zamyslel se nad tím jestli ho mají jeho přátelé opravdu rádi nebo to jen hrajou. Byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml, že právě kolem něj prošel průvodčí. Průvodčí vstoupil do kupíčka ve kterém seděli Joshovi přátelé s cigaretami v ruce. Josh náhle zaslechl jak na ně průvodčí křičí a uvědomil si, že zapomněl hlídat. Když všichni vystoupili, začali Joshovi nadávat proč nehlídal pořádně když věděl že by mohli mít průšvih. Josh který zadržoval slzy v koutku oka se omluvil a hodil si svůj snowbord přes rameno. Začalo pršet a všichni se rozeběhli k chatě ve které měli celí víkend bydlet. Když si vybalili sešli se v jednom pokoji. Jelikož byli opravdu hloupí, rozhodli se že půjdou na sjezdovku i když lije a je bouřka. Jen Josh jako vždycky rozumný řekl že mu není dobře a raději zůstal na pokoji. Mezitím co si venku všichni užívali, on ležel na postel a poslouchal hudbu. Pořád musel myslet na to, jak zapomněl na svoje kámoše v tom vlaku a myslel na to jestli jim v tuhle chvíli chybí, nebo jestli na něj úplně zapomněli. Když se vrátili, vzbudili spícího Joshe hlasitým rámusem který natropili kolem sebe. Všichni mu líčili jak to bylo super a že zítra musí jít prostě s nimi. Další den se Josh rozhodl, že tedy půjde s nimi i na večerní sjíždění. Nebylo sice zrovna nejlepší počasí, ale Josh se rozhodl, že si to tam užije. Vyrazili krátce po sedmé. Venku byla tma na nebi nebylo vidět jediné hvězdy. Náhle zahřmělo a blesky křižovaly oblohu. Joshovi se nepodařilo přemluvit ostatní, že by měli jít domů a tak jezdili dál, věděli, že by měli být u země. Josh jel na prkně dolů a rukama přejížděl po sněhu, kdyby ho někdo viděl jet tak by asi omdlel nad tou krásou. Když stáli znovu na kopci, rozhodli se že pojenou všichni najednou. Náhle ale všichni oslepli, krutý blesk zasáhl Joshe. Josh byl celí popálený a na andělsky bílém sněhu rudá skvrna jeho krve. Všichni s němu s hrůzou přiběhli a podívali si na něj, utichli protože slyšeli, že se jim ještě snaží něco říct. Jeho holka si k němu lehla a něžně ho objala. " Víte, věděl jsem, že máme odejít, že se tu něco stane. Ale byl jsem si jist, že když vás budu překecávat, uděláte ze mě toho největšího sraba. Doufám, že jste se poučili a dostanete už rozum. Za ten vlak se vám moc omlouvám. Moc mě mrzí že jsem nedával v tom vlaku pozor, přemýšlel jsem nad tím jak moc vás mam rád a taky jestli i vy máte rádi mě." Vysílený Josh si ztěžka oddechl a pokračoval. "pořád jsem doufal že mě máte opravdu rádi i když to není moc vidět. A ty Karol, lásko moje, už dávno vím že si mě podvedla, byl jsem ale bláhoví a myslel jsem si že to byl jen úlet, to se stává. Jenže, když jsi se v noci líbala s Nickem, protože sis myslela, že už spím tak jsem litoval, litoval jsem toho, že jsem to neukončil už dřív. Víš proč jsem to neukončil?" zeptal se s námahou Josh. "Ne, nevím" Odpověděla Karol se slzami v očích, věděla že nemá cenu zapírat. Josh se sípavě nadechl a řekl. "Protože jsem ti věřil, protože jsem tě miloval a protože jsem pořád doufal. Prosím nezapomeň na to co jsem teď řekl, nezapomeň na mě, protože já tě opravdu moc miluji." Dořekl Josh, políbil Karol a odešel, odešel hledat svět kde ho snad někdo pochopí. Nebe