Sama

Nesedávám obvykle sama, ale dnes jakoby nikdo nechtěl jíst blízko mě. Zdá se mi že přišlo do jídelny málo lidí, že jich přišlo jen tolik, aby nikdo nemusel sedět u mého stolu. Zdá se mi, že měli předem naplánovaný kam si sednou, tak, abych já zůstala SAMA.

Neprocházím se obvykle sama, ale dnes jakoby si stromy začaly něco šeptat, něco co slyšeli všichni až na mě. Zdá se mi, že včera touhle dobou tudy šlo mnoho lidí a dnes snad ti všichni natáhli bačkory? To těžko! Nikdo nechce jít stejnou cestou jako já, a tak jdu SAMA.

Nejezdím obvykle sama, ale dnes byla ta žlutá měststká tramvaj tak prázdná že se mi z ní dělalo zle. Seděla jsem daleko od řidiče a dívala se na prázdné ulice a na prázdná místa. Zdá se mi, že všichni radši zůstali doma, než aby jeli se mnou. A tak jedu domů úplně SAMA.

Nebydlím obvykle sama, dnes však přicházím domů a vidím na lednici pár lístků. Mezi těmi o úklidu domu a učení spatřím jeden ve tvaru:"Dnes přespíme v hotelu." A tak se zavírám v pokoji, hledím na ty tmavé dveře, hledím do stropu a zdá se mi, že mě rodiče nechtějí vidět, když se cítím SAMA.

Nekouřím obvykle sama, vlastně obvykle nekouřím vůbec. Dnes však mám pocit, že to musím udělat. Zamykám prázdný dům a jdu do nejbližší trafiky. Vysypu drobné a trafikářka se mi ani nepodívá do očí, asi nechce vidět mou smutnou tvář. A tak si sedám do stínu na kraj lavičky a kouřím jedno za druhým. Nikdo se mě neptá, jestli nemam oheň, tak jako jindy, když sem na tomhle místě. Dnes jsem tu totiž SAMA.

Neusínám obvykle sama, ale dnes se mi zdá, že i plyšoví medvídci zalezli do tajných skrýší. Zrovna dnes, kdy bych je potřebovala obejmout a vnímat vůni plyše. Zrovna dnes se mnou nechtějí být ani hvězdy. A tak usínám úplně SAMA.

Nepláču obvykle sama, ale poslední dobou se mi zdá, že mi svět ukazuje záda, a já nemám tu sílu nakopnout ho do zadku. A tak jen poníženě nechávám stékat potůček slz na svetr. Nikdo si mě nevšímá, nikdo tu není, neexistuju...a přesto se cítím SAMA.