Fiktivní hra o setkání Voltaira s kardinálem Bonaventurou

Vřelé dík Hansovi, který tuto hru napsal a nechal mě do ni škrtat a přepisovat a Černošce, která si zahrála šenkýřku.

K: Nelidské počasí a nelidská cesta.
Š: Budete si chtít něco obědnat Vaše eminence?
K: Ano, teplý, lipoví čaj, a sednu si k tomu stolu, jak tam studuje ten muž.
Š: Hned to bude.
K: Pochválen buď Ježíš Kristus.
V: Hm…
K: Budu to brát jako pozdrav.
V: Hm…
K: Nevíte, kde bych našel toho prokletého ďábla v lidském těle?
V: Zde jste v Paříži. Metropolí ďáblů, zlodějů i ďáblic.
K: Hledám jistého Voltera.
V: Našel jste ho.
K: Nevěřím svým uším a očím už tuplem ne. Připadáte mi jako slušní člověk.
V: Nenechte se plést zevnějškem. Nebude to dlouho trvat a začnou růst rohy, kopyta a prodlužovat se ocas.
K: Stejně nevěřím, že jste Voltair. Čtete nějaký náboženský spis?
V: Náboženský? Kdeže a nečtu ale studuji. Křivky.
K: Takže matematika?
V: Ne. Křivky ženského těla.
K: Jak odporné!
V: Copak ženská krása je odporná?
Š: Zde je ten čaj eminence.
K: Nemám na něj chuť. A to díky tomuto satanovi! Voltaire, budete se smažit v pekle!
V: Jen ho tu nech šenkýřko, však on si ho ještě rád dá. A mě přineste nějaké koření, abych v tom pekle lépe chutnal.
K: Voltaire, vy zavrhujete Bibli a Svatou církev.
V: Ano. Bible je jen výplod fantazii párku lhářů. Tak třeba, těch postav. To máte samý Jeremiáš, Kristus, Apoštol jedna, dva, osm…. Prosím, ve Ferdovi Mravenci jich je taky dost, ale já se v tom vyznám. Vím, že beruška jedna se domlouvá s cvrčkem tři, aby společně zjistili, kde budou mít tesaříci ples. Za druhé, každý normální člověk, který napíše knihu, tak si ji podepíše. U Bible tomu tak není. Ale je fakt, že kdybych já napsal takovouhle knihu, tak si ji též nepodepíši.
K: No fuj tedy! Cožpak Bible neodsuzuje hřích? Nezvěstuje zlým lidem, že budou spravedlivě potrestání?
V: To se tam píše.
K: V tom případě tedy napsali zlí lidé, lháři a podvodnicí knihu, která odsuzuje jejich vlastní hříchy? Je to logické?
V: Není, ale logika, to je velice proměnlivý pojem. Lidé jsou za vidinou slávy ochotný udělat cokoli. Jeden podvodník řekl druhému „Vybli Bibli“ a on ho poslechl.
K: Odcházím! U tohoto tvrzení nebudu. Myslete si co chcete, jednou lidstvo pozná, kdo z nás měl pravdu. Sbohem.
V: Nechal jste si tu čaj.
K: Ten už je hořký jako vy.

Konec…?