Je pozdě!

Je pozdě!
(zpověď sebevraha v krátkých větách)

Krev. Odkapává na zem. Kapka po kapce. Stéká z rozřezaného zápěstí. Opřený o kraj vany. Ruka je již bílá. Slastné bezvědomí. Ruce plné jiných jizev. Od nůžek, nožů… Tomáš. Dnes už neznámé jméno. Světlo svíček dohasíná. Ozařují bílý obličej. Chybí v něm náznak života.

Ticho. Chřestění klíčů v zámku. Vrznou dveře. S třeskem se zabouchnou. Látka kabátu zašustí. Příjemný hlas. Volá ho. Neví už, komu patří. Tomáš? Kdo je to? Nenachází odpověď. Zaskřípění dveří od koupelny. První pohled. Výkřik. Už zase! Další výkřik. Proč? Vytáhne mobil. Zvuk kláves. Vytáčení 112. Stejná věta. Po devatenácté. Chvíle čekání. Chvíle naděje? Blíží se siréna. Těžký dusot. Zdravotníci. Otevírání dveří. Krátký pohled. Akce. Vdech. Výdech. Stlačení hrudníku. Znovu. Vdech. Výdech. Zavrzání nosítek. Zapnutí suchého zipu. Opětovné zavrzání. Zpětný dusot po schodech. Zavření dveří sanitky. Zvuk sirény. Stlačení ambuvaku. Je slyšet siréna. Hází to. Vzdálený hlas. Cizí muž. Píp. Píp. Zvuk monitoru. Stabilizace. Infuze. Spánek.

Otevřel oči. Pomalu. Už? Je konec? Ne! Zklamání. Věděl, kdo to byl. Ona! Proč? Udělal to už tolikrát. Marně. Vždycky udělá krok jinam. Musí si najít čas. Žít nebo nežít. Výhody toho? Dveře. Dívka. Ona!! Dotek ruky. Otázka. Visí ve vzduchu. Proč? Odvrátil pohled. Zvedla se a odešla. Chtěla zůstat. Zjistit proč? Znova? On to věděl. Nemohl dál. Proč? Nic mu nezůstalo. Jen prázdnota. Nicota. Dívá se z okna. Co ho tu drží? Ona? Ne! Ona ne! Proč? Neví. Najednou neví! Chce pryč. Musí! Oblékne se. Pomalu vyjde na chodbu. Rozhlédne se. Nikdo tam není. V klidu vyjde ven. Míří domů. Ví, že má dost času. Vejde do bytu. Vezme svíčky. Zapalovač. Koupelna. Otočí kohoutkem. Naplní vanu. Svlékne se. Vleze do ní. Sedí. Přemýšlí. Proč? Proč ne? Nemá důvod zůstat. Ne. Vezme si žiletku. Ostří. Chladná ocel. Fascinuje ho. Zima. Cítí průvan. Nastaví zápěstí. Řízne. Krev opět padá na zem. Ví o budoucnu. Čeká ho vysvobození. Bledne. Odchází. Je pryč. Klidné bezvědomí. Svoboda. Strach i bolest. Jsou pryč. A s nimi i přízraky. Vidí světlo. Uvítání. Konec. Ticho.

V zámku chrastí klíč. Vrznou dveře. Je tu. Ona! Je rovnou do koupelny. Tuší! Jde pozdě! Podívá se. Nechal vzkaz.

Je pozdě
Odpusť mi
Neplač

Zvedne telefon. 112. Pláče. Neví proč vlastně. Je pryč. Navždy. Zvedne ostří. Krev. Jeho krev.

Odpouštím ti. Miluju tě. Vím že ti mě ne. Zvedne zápěstí. Je konec. I pro ni.