The Symphony Of Dark Side

Jmenoval se Matt. Říkal mu tak každý, učitelé, rodiče i kamarádi. Naprosto obyčejný kluk v pubertálním rozkvětu své mysli. Žil krásný, bohatý život na předměstí. Byl mezi lidmi oblíben, měl spoustu přátel a nemohl si na nic stěžovat. Ve škole neměl žádné problémy, byl to prostě řádný student. Co se týče rodiny, tak byl naprosto v klidu, hádky s rodiči a podobné věci, nic takového u něj doma neexistovalo. Dalo by se říct, ideální život mladého kluka.

Jednoho dne přišel do jejich třídy nový student. Vypadal jako klasický frajírek, takový, který tu neměl co dělat. Ale přesto v něm bylo něco zvláštního. Jako každého nováčka ho ze začátku nikdo neměl rád, nebo si ho aspoň nevšímali. Ovšem Matt se svou povahou nemohl nového spolužáka ignorovat. Hned druhý den k němu přišel a příjemně ho přivítal v nové škole. Odpovědí mu bylo: " Díky kámo, nechceš si přisednou a pokecat? Jsi přeci jen první, kdo na mě promluvil." Matt se s úsměvem posadil vedle tohohle sympatického kluka, který vypadal o něco starší než on.

Dlouho si povídali. Celý den. Matt ani nevěděl o hodinách uběhlých ve škole, nevnímal kudy šli, ale přemýšlel jen nad tím, o čem si povídali. Bloudili všude možně po předměstí. Seznamovali se a sympatický mladík poznával pravidla a prostředí nového obydlí.

Zanedlouho mělo předměstí dva nové kamarády. Matt Rigger a Jason Mortan. Neznali se ani týden a už toho o sobě tolik věděli. Jason se díky Mattovi dostal mezi další lidi a ti si ho také zanedlouho oblíbili. Každý z nich byl úplně jiný a přesto byli tak stejní. Trávili spolu spoustu času, stejně neměli nic jiného na práci, mimo občasných domácích úkolů a večerní pohodičky s kytarou, knihou a teplým čajem.

Mluvili hodně o muzice, protože v tom si opravdu rozuměli. Napadlo je založit vlastní kapelu. Ze začátku se to zdálo jako pohádka na dobrou noc, ale i ta se začala pomalu realizovat. Matt hrál na kytaru už spoustu let. Jason si pořídil basu a taky na ní hrál už nějaký ten pátek. V jejich třídě byl ještě jeden kytarista, bubeník a nakonec ještě sehnali zpěvačku. Teď už museli jen vymyslet název a najít zkušebnu. Cesta za slávou byla započata.

Zkušebnu našli ve staré garáži, kde je nechal zkoušet její majitel. Naprosto zdarma. Aparaturu měli vlastní, a tak začali hrát. Název kapely vymysleli po pár návrzích. The Symphony Of Dark Side. Ze začátku sice nehráli hudbu odpovídající jejich názvu, ale věřili, že se do toho časem dostanou. Časový harmonogram jejich dnů byl změněn oproti tomu na co byli zvyklí. Stále studovali a úspěšně, ale odpoledne chodili vždy do zkušebny se uvolnit, zahrát si a pokecat.

Matt s Jasonem spou trávili ještě více času než s ostatními z kapely. Jezdili společně o víkendech mimo město, na výlety, v zimě na hory. Ideální kamarádi. Všude možně proháněli slečny, flirtovali, užívali si života na plné obrátky.

Po půl roce hraní Jason navrhl, že už by pomalu mohli vyrazit na pódium, mezi lidi. Za ten půl rok už toho zvládli celkem dost. Navíc jim to šlo a bavilo je hrát. Chtěli se konečně ukázat světu.

"Hej, slyšíš mě? Pojď na věc, natřem to těm žabařům." Matt se najednou probral z polospánku vzpomínek, které mu prolétaly hlavou. Vzpomínal, jak to vše začalo. Teď už The Symphony Of Dark Side hráli před stovkami lidí, měli spoustu fanoušků, dvě alba, manažera, výbornou zkušebnu a kdo ví co všechno. A to se jim povedlo za pouhé dva roky. Matt se jakž takž probral. Napil se piva a dal si cigaretu. Jakmile dokouřil vzal si kytaru a šel s ostatními kamarády na pódium. Zatím jejich největší koncert. Lidé už by se mohli počítat na tisíce. Ano, už to nebylo jako ze začátku.

Popruh od kytary se mu zaryl do ramene, které ho ještě trochu bolelo od včerejší neshody v místním klubu. Jakmile zazněl první tón, tak mu z hlavy zmizelo vše, žil jen muzikou, na nic nemyslel a jen si užíval chvíle, které mohl na pódiu strávit.

Už to bylo opravdu o něčem jiném než před pár lety. Spousta věcí se změnila. Matt už dospěl, stejně jako ostatní z kapely. Bydlel s Jasonem v jednom bytě. Na nájem si vydělávali na brigádách a koncertech s kapelou. S rodiči se však stále vídali, ti je plně podporovali a přáli jim zaslouženou slávu. Matt zkoušel studovat vysokou školu a celkem se mu i dařilo.

Jakmile dohráli, poděkovali divákům a odebrali se do šatny. Pít a oslavovat úspěšný koncert. Dobře si popovídali, probrali koncert a k ránu se pomalu začali odebírat do svých domovů. Byla sobota, takže se v neděli mohli v klidu vyspat. Matt dorazil domů, dal si cigaretu a šel si lehnout. Věděl, že Jason přijde jako vždy později s nějakými slečnami. Nerad se po večerech nudil. Matt měl se slečnami smůlu, byl sice pohledný, ale asi mu něco scházelo. Už si zvykl a neřešil to. Usnul. Po chlastu to šlo vždy samo.

Probudil se a venku svítilo slunce. Vstal protáhl se a šel si udělat kafe. Klasická ranní hygiena a spočtení škod v bytě po Jasonově večerním náletu. Na nic nepřišel. Chodil po bytě s hrnkem v ruce, ale vše bylo tak, jak to večer Matt zanechal. Něco se mu nezdálo, že by už konečně Jason dostal rozum? Blbost. Kouknul se k němu do pokoje. Nikdo tam nebyl a postel byla ustlaná. Zavolal mu na telefon, kde asi může být? Nedostupný.

Chvíli ještě počkal, pak se obléknul a šel se projít. Vyšel z bytu, šel směrem k místu, kde minulý večer hráli. Po cestě si ničeho nevšímal, jen přemýšlel. V jedné z postraních uliček periferním viděním něco zahlédl. Šel se tam podívat, aby věděl co to bylo. Zapálil si cigaretu. Rozbušilo se mu srdce, byl hodně nervózní. Prozkoumával uličku. Zatím nic nenašel, ale věděl, že tu něco je. Že to čeká na něj.

Procházel dál. Vypadla mu cigareta, zhroutil se na kolena a do očí mu vtrhly slzy. Posadil se na druhou stranu úzké uličky. Vytáhl krabičku cigaret a placatku s chlastem pro nejhorší chvíle. Zapálil si a pořádně se napil, slzy mu stékaly po tvářích. Proti sobě měl postavu sedící na zemi, opřenou o zeď. Postava měla rozpíchané žíly, vedle ruky se válela jehla s nějakým svinstvem uvnitř. Rozbitý obličej, nejspíš o stěnu za ní, dámské kalhotky kolem krku. Byl to Jason. Před sebou měl krví napsáno: "Nezapomeň!" Matt věděl, že je to vzkaz pro něj. Nezapomene, nikdy! Ještě tam zůstal chvíli sedět, blízko svého přítele.