Dětské oči

Pouhý pohled do nevinných, smaragdových očí a vše se změní. Veškerá zlost vyprchá a v srdci zůstane jen němý úžas. Ptáš se sama sebe:
"Jak může být něco tak nevinně ďábelské?" Otázka byla vyřknuta, ale odpověď stále zůstává utajena.
Nikdo neví, jak dlouho budeš nucena čekat, nikdo neví, zda vůbec dostaneš odpověď. Dokonce ani ty sama to nevíš.
Místo úsměvu ti tvář zdobí slzy.Zaráží tě ta ďábelská nevinnost, kterou vidíš. Místo abys děkovala, lituješ všeho. Lituješ, že jsi dala život.
"Nesmíš litovat. To není dobré na tomto místě." Ozve se ti těsně vedle hlavy a ty víš, že děláš správnou věc.
"Já litovat budu do konce života. Zrodila jsem zrůdu! Ty nemůžeš být mé dítě!" Zhroutíš se s pláčem na zem.
"Ale ano, jsem! Jsem tu proto, abych ti ukázal, jaká zrůda jsi byla ty. Abych ti dokázal, že vše se jednou obrátí proti tobě. Jsem tvé dítě. Jsem tvá kopie. Tak proč si stěžuješ? Ostatní si na tvé chování stěžovat nemohli. Tak si odpusť to litování toho, že jsi mi dala život. Jednou bych stejně přišel. Buď jako dítě, nebo něco jiného. Cestu k tobě bych si našel tak jako tak. Patnáct let jsem čekal, než jsem ti tohle mohl říct. A nemysli si, že tě budu šetřit. Už tě nebudu šetřit. Už na to nemáš právo. Už máš právo jedině přemýšlet nad tím, co jsi prováděla svým blízkým."
"Jediné co vím, že pohled do tvých dětských očí, je tak klamný." V slzách ležíš na zemi a dál posloucháš pravdivá slova z úst tvého syna.