Carpe Diem

Stará továrna posloužila moc dobře na jejich kraviny. Stejně hovno dělali ale jen se měli kde scházet když venku chcalo.
Už se dovnitř dostával první. Totální rebel. Mortimer Kenethbee ale řikalo se mu Morty. Nikdo vlastně netušil odkud se vzal ale prostě přišel a nikdo neměl koule na to aby ho vyhodil.
Prolezl oknem a spadl na špinavou podlahu.
"Kurva..." řekl zatím ještě tiše.
To znamenalo že byl ještě klidný.
Na sobě měl roztrhané rifle, černý tričko s nějakejma kravinama a na něm ještě vojenskou bundu.
Jeho obličej zdobil pierc v bradě a druhej byl v jazyku ale ten nebyl vidět. Měl černý kratší vlasy a pod nima měl šátek.
Prsty měl nalakovaný načerno a ruce mu zdobily všelijaký náramky. Ale to bylo u něj vlastně normální. Na nohou měl rozdrbaný tenisky.
Jak tak ležel na podlaze sebral nějakej kámen a hodil ho do okna.
Teda spíš se o to pokusil.
Netrefil se a mrdnul to někam do hajzlu.
"Kurva." řekl už o něco hlasitěji.
Začínal se srát.
Došel pomalu až k obyváku.
Tak řikali části kde měli křesla, gauč, lednici a další píčoviny, který si tam sami přitáhli.
Sedl si na svoje oblíbený křeslo a oprášil si špinavý kalhoty.
Pak si natáhl nohy a vzal si ze země ovladač na rádio.
Pustil si punkovou kapelu Misfits, kterou všichni měli rádi.
Podle toho taky vypadala jedna část stěny, kde byla namalovaná obrovská lebka, což byl znak Misfits.
I přes zpěv Michela Gravese, zpívajícího že ji uslyší až bude křičet, zaslechl Morty hluk.
To se dovnitř dostal další člen jejich bandy.
Punkáč Jerry.
Na sobě měl těsnější černé kalhoty, černé triko bez rukávů a na tom riflovou vestu. Pravou ruku mu zdobila páska se znakem Misfits. Na hlavě měl typické černé číro.
Brodil se bordelem haly teniskami, které už toho měli hodně ale fakt kurva hodně za sebou.
"Nazdar Jerry." pozdravil Morty.
"Zdar Morte." opětoval pozdrav Jerry a podali si ruce.
„Ty vole slyšel si o tom dnešním koncertě?“
„No jasně, doufám že tam půjdem. Maj hrát songy od Misfits. Toho jejich zpěváka znám. Bude to masakr.“
Jen to Mort dořekl ozvalo se prásknutí dveří.
Přišel další člen jejich bandy.
Halou kráčel v černých keckách Corey. Na sobě měl typické černé sako a pod tím triko s nějakejma čmáranicemi. Tmavě kaštanové vlasy mu vlály při každym kroku. Měl nalakovaný nehty a na pravačce měl tři mohutné prsteny.
Ještě než stihl dojít ke zbytku ozval se hluk a už se řítil další člen.
Roy
Totální magor. Tenhle člověk byl pěkně záludnej oříšek pro psychiatrinu.
Jeho vlasy byly jeho poznávacím znamením. Půlka černá půlka červená a mrtě rozježený.
Dokonce si nechal probodnout nos a měl tam kroužek. Na sobě měl nějaký pruhovaný triko jak vezeň, rifle a na tom asi červený sako nebo co to bylo.
Už se čekalo jen na posledního člena
Edsel
Zvláštní človíček, většinou rváč.
Na hlavě měl černé dready a občas tam byl nějakej bílej.Na sobě měl černý triko a černý 3/4 kraťasy. Na rukou měl několik černých potítek. Jedno na zápěstí a jedno těsně nad loktem. Na obou rukách.
Mohlo se jít pařit.
Všichni se pozdravili a Jerry už popíjel první pivko. Ten zase bude totálně nalitej.
Všichni se začali smát a bavit.
Jen Morty byl nějakej divnej a držel se v pozadí.
Roy, Edsel a Jerry šli vpředu rovnou do klubu a nahlas se bavili a popíjeli.
Morty a Corey šli několik metrů za nimi.
"Co se děje Morty?" zeptal se Corey.
"Nic co by se dělo?" odpověděl Morty.
"No je na tobě vidět že seš nějakej divnej. Oni to možná nevidí ale já to vidim moc dobře."
"Víš, nenapadlo tě někdy že je čas odejít?"
"Ano. Často jsem na to dřív myslel. Ale věř mi že to přestane. To je jako když tě bolí hlava. Zatlačíš si oči a třeba to přestane."
"Jo....abych pak nerozmlouval s Osudem a on mi ukáže že to bylo všechno špatně."
"To nikdy nevíš příteli..." řekl Corey tajemně, podíval se do dálky a potáhl si z cigarety.
Morty se těma větama uklidnil a pak se začali bavit o hudbě a o nadcházejícím koncertě.
Dorazili ke klubu. Tam měli menší výhodu a to že se znali s majitelem a díky tomu měli vstup zadáčo.
Jerry popíjel už pátý pivko a už to na něm začínalo bejt vidět.
Stejně tak na Royovi. Začal být útočnější a každou větou byl skoro vyprovokován ke rvačce. Většinou ho Edsel stáhnul zpátky i když na něm bylo vidět že by se rád porval.
Ale pak by je vyhodili a nikdo by neviděl tu kapelu.
A už to začínalo.
Kytarista začal hrát melodii písničky Scream.
Jerry a Roy se postavili k podiu a začali pogovat. Edsel postával okolo a jen potřásal dreadama.
Corey a Morty stáli nedaleko a užívali si koncert v klidu.
Nechtělo se jim mačkat vepředu a pak by měli z hudby hovno.
"Co takhle panáčka?" navrhl Corey.
"Ale tak...jednoho." odpověděl Morty.
Corey se otočil za výčepákem a ten jim nalil dva panáky vodky.
Oba to do sebe kopli a ani se nezaklepali.
"A teď jsem pařííít!!!" zařval Morty posilněn vodkou.
Nahrnuli se před podium a pogovali i s Royem a Jerrym.
Po chvilce se k nim přidal i Edsel a už tam bylo peklo.
Kapela odehrála asi sedm písniček a řekli že si daj dvacet minut pauzu ale pak to vypukne znova.
Jerry se hrnul k baru pro další pivko. Hnedka za nim šel Morty a Corey.
Edsel a Roy zmizeli. Prej museli s pískem nebo tak něco. Roy byl už asi nalitej a tak šel blejt.
Jerry cestou vrazil do nějakýho temnýho týpka. Jelikož byl nalitej tak na něj zařval pár nadávek, ale Mort ho táhnul pryč.
Zanechali Jerryho u baru a Morty řekl že půjde na chvíli na vzduch.
Corey prohlásil že půjde s ním. To už dorazil Edsel aby pohlídal Jerryho.
Morty vypadl ven a konečně pocítil něco jiného než smrad cigaret.
Sedl si na obrubák a Corey vedle něj.
"Seš v pohodě chlape?" zeptal se ho.
"Corey....já ani nevim. Co tohle je za život. Chlastat a dělat píčoviny. Abych ti pravdu řekl mě už tohle moc nebaví..." řekl ale byl přerušen smíchem nějaké dívky.
Ta teďka vyšla z klubu s nějakym týpkem. Morty v něm poznal toho, do kterýho Jerry vrazil. Jen teďka vypadal nějak starší.
Morty se jím nezabejval a zadíval se na kouřící cigaretu v dálce, kterou tam před chvílí zahodil nějakej opilec, kterej se šel za roh vyblejt.
"Morty netrap se životem. Máme ho jen jednou a proto si ho musíme užívat. Netvrdim že zrovna jako Jerry nebo Roy ale prostě to musíme prožívat. Ať už vesele nebo na sračky. Ale lepší je vesele. Prostě Carpe Diem příteli." snažil se nějak slovně uklidnit Corey.
"Jo já vím Corey. Carpe Diem. Máš pravdu ale to se přeci jen snadněji řekne a hůře vykoná, to víš moc dobře. Jak si člověk má užívat když vidí ten svět okolo."
"Promiň ale teď ti nějak nerozumím."
"To máš fuk. Pojď...půjdem zpátky. Za chvíli zase budou hrát." dokončil rozhovor Morty a zvedl se z chladného obrubáku.
Poté popíjeli, pařili a bavili se.
Morty se vzbudil až ráno. Pamatoval si něco málo z včerejšího večera ale věděl že se asi poprali. Hrozně ho bolelo za krkem, takže se něco stát muselo.
Vstal oblečen z postele.
V noci byl asi tak namol že se ani nesvlíknul a usnul tak jak přišel.
Podíval se na polštář a usmál se. Spatřil tam malé černé kolečko. Asi trošku slintal. To se stává když člověk chlastá.
Odešel na záchod a ulevil si.
Pak se vrátil do pokoje a sedl si na postel.
Zabořil obličej do dlaní.
Přemýšlel co se asi včera dělo ale nic ho nenapadlo.
Z přemýšlení ho vytrhl zvuk zvonku.
Zvedl se a přistoupil k oknu. Vyhlédl z něj a spatřil tam Roye a Edsela.
Otevřel okno a vyklonil se z něho.
"Co je?" zavolal na ně.
"Čuss. Ty vole co se včera dělo? Já ani Eds si nic nepamatujem." vysvětlil Roy.
"Hele já taky nic nevim. A kde je Corey a Jerry?"
"O Jerrym nikdo nic neví. Corey je u sebe, má nějaký problémy s rodičema protože přišel pozdě. Ale řikal že se ti ozve a někde se sejdem."
"O.k. hele hnedka sem dole. Zjistime co je s Jerrym." řekl ještě Morty a zavřel okno.
Převlékl se do černých kalhot a jiného trička a chtěl si vzít i bundu ale když zjistil že je od čehosi špinavá, tak ji raději nechal doma. Místo toho si vzal černou mikinu a na hlavu kšiltovku.
Venku spatřil Roye v obvyklém účesu. Na sobě měl další bíle pruhované tričko. Měl jich zásobu protože je zbožňoval.
Edsel měl na sobě černé triko s nějakou vlajkou.
Jinak byli zbytkem podobní jako minule.
Všichni se pozdravili jako vždy a pak zamířili za Coreym.
Moc nemluvili, Morta bolelo za krkem, Royovi bylo blbě, A Eds měl poraněnou ruku. Jo porvali se. Určitě se porvali...
Ale kdo ví co bylo s Jerrym.
Ke Coreymu došli asi za patnáct minut. Edsel chtěl zazvonit ale Morty ho zastavil. kdo ví jak to bylo s jeho rodičema, a tak je nechtěli ještě víc pobouřit.
Morty raději sáhl do kapsy pro mobil a vytočil jeho číslo.
"Čuss Corey. Jak to vypadá?" zeptal se do telefonu.
"Čus Morty, hele já radši dneska zůstanu doma. Rodiče sou na mě nasraný, tak je nechci ještě víc pobouřit, jestli mi rozumíš. Dneska zůstanu doma a zejtra se uvidíme." vysvětlil Corey v telefonu.
"Dobře, tak my půjdem zkusit najít Jerryho."
"Hele něco sem o něm slyšel. Betty mi volala, a řikala že ho viděla jak se potácí v okolí starý haly."
"Starý haly?"
"Jo, ne ta naše ale ta za městem. Je tam jedna starší. Eds ví kde to je, tak vás tam dovede. Já musim končit tak čau kamaráde."
"Čau Corey." dokončil Morty rozhovor a schoval zase telefon do kapsy.
Pak krátce vysvětlil co řikal Corey a zeptal se Edsela na starou halu.
Edsel sklonil hlavu ale po chvilce začal opět mluvit.
"Stará hala je místo, kde zemřel jeden mladej kluk. Znal sem ho. Já a Jerry....Byli jsme tam s nim, ale už jsme pak museli jít a on tam chtěl zůstat. Tak jsme odešli a on tam pak zemřel. Spadl z jednoho lešení. Od tý doby právě Jerry chlastá a vždycky když se ožere tak se vrací na to místo. Většinou ho ohlídám ale tentokrát...kdo ví jak to dopadlo." vysvětlil Edsel a celou dobu měl skloněnou hlavu.
"Dobře, tak jdem hnedka tam, ať se mu nic nestane."dořekl ještě Morty a rychle vyrazili.
Museli dost pospíchat. Kdo ví co bylo s Jerrym.
Morty doběhl k bráně haly. Kluci se drželi zatim v pozadí.
Roy zavolal na Mortyho.
"Hele počkám tady s Edsem. Najdi ale sakra Jerryho!"
Mort jen přikývl a protáhl se branou.
Hnedka zamířil do k vratům haly. Docela se divil jak to tady vypadá.
Do haly se dostal snadno.
Uvnitř se začal okamžitě rozhlížet po Jerrym.
Nejdřív ho neviděl ale pak si všiml nějakého pohybu na lešení.
Obával se tam vylézt ale musel pro Jerryho, než spadne.
Začal lézt po žebříku, kterej se nějak divně kejval. Snažil se lézt rychle protože chtěl bejt z toho rychle pryč.
Zkrátim to...přes menší potíže se konečně Morty dostal až k Jerrymu. Ležel na totálně na mol, na zádech, číro zničení, šrám pod okem a totálně špinavej.
"Jerry...ty vole seš v pohodě?" zeptal se Morty i když pochyboval že by odpověděl.
Jerry otevřel oči a Mort v nich nespatřil ani známku alkoholu.
"Ahoj Morty. Jen jsem se tu chtěl zatavit."odpověděl Jerry.
"Ty víš co se včera dělo?"
"Ano vím to moc dobře. Ty,Roy a Edsel jste se opily a pak jste se porvali s nějakejma dementama. Corey se vás snažil odtrhnout ale i ten dostal po hubě. Řekl bych že má moncla. Já když jsem to viděl tak jsem utekl. Taky jsem měl něco chlastu v sobě a běžel jsem rovnou sem. Tady jsem si lehnul....a usnul jsem. A probudil jsem se až teďka."
Morty nevěděl co na to má říct. Řekl jen že by bylo lepší kdyby se vrátili za klukama.
"Jistě. A Morte, mohu tě poprosit, neřikej nic ostatním."
" Dobře...Dobře Jerry."
A tak vyšli z haly.
Edsel už vypadal lépe jakmile viděl Jerryho.
S Royem ho doprovodili domů a Morty jim řekl že se ještě staví za Coreym.
Rozloučili se a každý zamířil jiným směrem.
Morty vlastně za Coreym vůbec nešel.
Zamířil do jedné uličky, a zmizel v temnotě zapadajícího slunce.
Další den se objevil konečně Corey v hale, kde už čekal Eds, Roy a Jerry.
Ale ani jeden z nich netušil kde je Morty.
"On nebyl včera u tebe?" divil se Edsel.
"Ne. Nevěděl jsem že jde k mě. Ani jsem ho neviděl, jen jsem s ním mluvil po telefonu, jak mi volal." řekl Corey.
"To vole nejdřív Jerry teďka Morty. Kurva co to je?!" zařval do haly Roy.
Corey se uklidnil a sáhl pro mobil.
Něco namačkal a přiložil ho k uchu.
Nejspíš volal Mortymu.
"Sakra!" zaklel Corey a vrátil mobil do kapsy.
"Nic?" zeptal se Jerry.
"Nic." odpověděl Corey.
"Kurva!" zanadával znovu Roy.
"Hele co to je tedy" zeptal se Jerry.
Něčeho si všiml. Vypadalo to jako dopis.
Corey ho sebral a nejprve ho přelétl očima.
"Je to od Mortyho." vysvětlil.
"Přečti to kurva nahlas." požadoval Edsel.
A Corey začal číst...

Morty si sedl do svého křesla v hale. Nepustil si hudbu jako obvykle.
Nechtěl na sebe upoutávat pozornost. Jen si tam tak sedl, vzal si papír, ležící nedaleko a začal něco psát.
Dopis...Jen krátký dopis než to ukončí.
Sepsal tam jen pár slov.
Už ho tenhle život nebavil. Carpe Diem. Sice pěkná slova ale jak by je kdokoliv vysvětlil. To nebylo možné. Nedalo se řádně užívat dne. Rozhodně ne chlastáním a rvačkama.
Dopsal dopis, vrátil propisku do kapsy a ten popsanej list papíru pohodil někam do toho bordelu tam.
Věděl už z dřívějška že je tam nedaleko jedno autu, který se nikdy nezamyká. Dalo se až moc snadno ukrást.
Vzal si ještě lahev vodky, kterou chtěl cestou popíjet.
Dostal se k autu a už měl půlku lahve v sobě. Vlezl do něj a nastartoval. Rozjel se docela rychle.
Řítil se po ulici, kde nebylo ani jedno autu. dalo by se říct že byla uplně opustěná.
Mort se napil z lahve.
"Carpe Diem." řekl a sledoval jak se stěna velmi rychle blíží.

"Carpe Diem.." dočetl dopis Corey.
Nikdo z nich neřekl ani slova.
Roy vypadal jako kdyby právě viděl ducha. Jerry měl otevřenou pusu a zíral do země. Edsel, ten velkej rváč plakal. Corey, který stále ještě držel dopis v ruce tomu nemohl uvěřit. Mávnul rukou, té list papíru vyletěl někam pryč a rychle běžel pryč z haly.
"Corey!" vykřikl ještě Roy a chtěl běžet za Coreym ale pak padl na kolena.
Cukaly se mu ramena pláčem.
Všichni tři ten den přišli o nejlepšího přítele. On jim dával náznaky toho co chce udělat, ale oni to nebrali vážně. Až to jednoho dne udělal.
Roy se po tom incidentu sklidnil a už nikdy neudělal žádnou blbost. Stal se dokonce psychologem s vlastní ordinací a snažil se pomáhat lidem. Nikdy však nezapomněl na svou minulost.
Edsel se přestal prát a dal se k policii. Občas když musel pomáhat při nějakých rvačkách, plakal protože se mu vybavilo jaký on kdysi byl.
Jerry už se nikdy neopil. Od té doby už mi alkohol nějak přestal chutnat. Podařilo se mu z moci alkoholu dostat natolik, že docházel na schůzky Anonymních Alkoholiků a pomáhal tam.
Corey se nikdy nesmířil se smrtí Morta. Vyčítal si že nebral vážně jeho slova, ve kterých naznačoval svůj osud. Jednoho dne vylezl na balkon domu, kde bydlel a skočil. V bytě nechal na papíře jediný vzkaz. Byly tam jenom dvě slova.
Carpe Diem