A ona si pamatovala každé slovo..

Na kuchyňských hodinách byly tři hodiny ráno. Místnost zaplňoval pouze tichý pravidelný tikot jejich ručiček, který však v tomhle naprosto klidném prostředí působil spíše jako docela hlasitý odbíjení. Seděla u stolu a před sebou měla hrnek černý kávy. Stejně černý jako byly i její myšlenky. Stejně hořký, jako slzy na jejích tvářích. A čas se táhl stejně nekonečně jako její bolest. Dnešní den.. Byl tak.. Tak ji zklamal. Vzpomínala co jí to vlastně řekl.. Že mu je jedno co dělá, že mu na ní nezáleží. Že sem vlastně vůbec nejezdí za ní, ale za jejím kamarádem. Že je tichá.. –Možná tím myslel i nudná..
Půl čtvrtý.. Vychladlý kafe stále stejně stálo na stole, ani se ho nedotknula. Nepotřebovala ho. Nechtělo se jí ani trochu spát.. A zítra musí jít do školy. –No co, dospí to tam.. Uvidí ho tam.. Jeho..
Nervózně si pohrávala s krajem bílého ubrusu, aniž by si to nějak víc uvědomovala. Zírala z okna, za kterým vládla sametová a poklidná noc. Na nebi zářil srpek stříbrného měsíce, který byl obklopen tisícovkami hvězd. Noc byla jasná a celkem i teplá.. Blížilo se léto..
Zítra ho uvidí, nevěděla ani, jestli to zvládne. Ten pohled, po tom co řekl. A ona ho miluje. Všichni jí to vymlouvají, ale lásce nelze poručit ani zabránit. Její srdce mu zkrátka navěky patřilo, i přes to, že on jí pověděl, že ne. Že nikdy nebudou víc než přátelé.. A teď již možná ani to ne..
Plakala.. Před očima stále viděla jen jeho, všechny její myšlenky patřily jemu a dnešnímu – nebo možná spíše již včerejšímu – dni. On to dobře ví, že o něj stojí. Pověděla mu a on to nakonec zamítl. tak dlouho na to jeho rozhodnutí čekala, a nakonec se ho dočkala. Ne.. To slovo zaplňovala celou její mysl. Ne..
Lehce nadskočila, když se k ní z ložnice donesl rachotivý zvuk budíku. Otec vstával do práce. –Pohlédla na hodiny, - bylo téměř půl páté. Rychle vychrstla kafe do dřezu a zaplula do svého pokoje. Do svého bezpečí. Do toho jediného bezpečí, které jí ještě zůstalo..
Zalehla do postele , ale nespala. Nemohla přece spát. Znovu. A znovu kvůli němu..
Natáhla se pro svůj mobil na nočním stolku a najela na fotky.. –Prohlížela si jeho rozesmátou tvář a dál nesměle snila o jejich společné budoucnosti. Měla v hlavě tolik plánů. Vždyť si přece rozuměli.. Mohlo to být všechno jinak, kdyby byla jiná ona. Řekl to.. Řekl toho tolik..
A ona si pamatovala každé slovo..