Dušičky

Seděla ve velkém křesle. Sedávala v něm, ještě jako malá, se svým dědou. Milovala podvečerní posezení se smyšlenými pohádkami, které se nikdy neopakovaly. Její fantazie se rozběhla do krásného světa vzpomínek. Seděla v pokoji, který i přes své pestré barvy působil pochmurně. Byl celý naplněn smutně melancholickou atmosférou. Nejvíce vyzařovala z velké knihy v černé sametové vazbě, kterou listovala. Na stránkách byli fotky s černou stužkou v rohu a dvěma datumy. U každé se pozastavila a vzpomínala na zachycené osoby. Některé znala jen z vyprávění, na jiné měla svoje vzpomínky. Slzy ji stékaly po tvářích. U zatím poslední fotky se rozbrečela naplno… Slzy dopadaly na fotku a…
Seděla ve stále stejném pokoji jen byl naplněn štěstím. V rohu stály kufry a nějaké krabice. Z koupelny se ozýval šramot.
Najednou se otevřely dveře a v nich stál ON.
Prožila krásnou, vášnivou noc a k ránu mu příjemně znavená usnula v náručí.
Druhého dne se probudila se šťastným pocitem, ale…něco zmizelo..
Na zemi vedle postele ležela velká černá kniha…
Byla otevřená a na uvolněné fotce byl mladý kluk.
Druhý datum na její stránce byl z června loňského roku.
Zabil se jen tři měsíce potom co se nastěhovali do společného bytu.
Stěhovali se 2.11. …
Připevnila fotku, zavřela knihu a uklidila ji zpět na své místo, tam kde bude ležet celý rok.