Němá za oknem

Koukám z okna. Je tam klasické jarní počasí. Sluníčko svítí ale teplota na teploměru je poměrně nízko. Vítr si pohrává se zbytky listí, které zůstalo neodváté po zimě. A v tom počasí vidím hrát si děti na louce. Obdivuji tu jejich bezstarostnost. Opodál sedí chlapec s dívkou. Usmívají se na sebe a baví se spolu. Jejich rozhovor je přerušen jedním z dětí, které asi něco potřebuje, když dostane co chce odchází a oni si zas mohou v klidu povídat. Chlapec baví dívku a ona se mu nadšeně směje. Pak se obejmou a koukají na obzor. Dívka se stále usmívá. Když tu jí chlapec něco zašeptá do ucha. Ona ztuhne otočí se k němu a na něco se ho ptá. On ji odpovídá se sklopenýma očima. Kouká do země jako by měl každou chvíli umřít. Dívka se ho pořád na něco ptát a on neodpovídá. Dívce vytrysknou slzy. Podívá se na ní a něco ji řekne. To už dívka nevydrží vstane a utíká pryč. Chlapec za ní neběží jen sedí a kouká jak mu utíká. Za chvíli sklopí hlavu do dlaní a začne plakat. Děti mezitím odešli. Zvoní mu telefon. S někým se vzrušeně baví do telefonu a neustále u toho pláče. Proud jeho slz nemá konce. Ukončí hovor a neví co má dělat, něco si pro sebe říká. Sedí tam, tak sám a opuštěný a neví co dál. Zvedne se a někoho volá. Když se mu nedostává odpovědi začne bít do věcí okolo sebe. Nejdříve odhodí kolo co stojí opodál a pak hází svými věcmi. Když je vyčerpán klekne na kolena a začne plakat. Už nemůže dál. Zvedne se posbírá své věci a odchází. Smutný a bezmocný. Už se asi nikdy nedozvím co se stalo mezi dívkou a chlapcem a jak to dopadlo. Byli nakonec oba šťastni a spolu? Nebo jeden bez druhého? ….O týden později když jsme se procházela ke mně dovál vítr kus novinového papíru. Na něm bylo psáno : ,, Mladý chlapec spáchal sebevraždu, podřezal si žíly poté…..´´ tam papír končil. Třeba to ani nebyl on to se můžeme jen domnívat. Jisté však je že dívku s chlapcem už jsem nikdy z mého okna neviděla.