Ulice

Je neděle večer a mladá dívka se toulá ulicemi. Nevnímá lidi okolo, ani mráz, který jí prochází. V tuto chvíli je uzavřená ve svém vlastním světě, kde to není tak složité, tak ukrutné, ani tak opuštěné. Lidí v její okolí ubývá, ale ona ulice neopouští. Nechce jít domů, protože se bojí samoty a venku přece jenom ještě někoho potkává. Ale najednou se probudí ze svého vysněného štěstí a sleduje tu realitu. Leží mezi popelnicemi v náručí nějakého neznámého muže a pociťuje něco velkého a nechtěného ve svém přirození. Cítí, jak muž přiráží víc a víc a doufá, že už to skončí. Po chvilce cítí něco tekutého a teplého. Pochopila, že už je konec. Kouká okolo sebe, ale nikoho už dávno nevidí. Muž už dávno utekl, ale něco svého zde ponechal, část jeho teď živoří v té dívce. Ona je plná nenávisti, bolesti, samoty, ale i štěstí, protože čeká miminko. Jenomže si říká "co s ním sama zmůžu"?! přemýšlí o interupci, ale z nějakého neznámého důvodu nehcce tento krok podstoupit. Nakonec se ale přece jen odhodlá a skončí ještě nezapočatý život malého tvorečka. Cítí vinu, ale zároveň úlevu. Má v sobě zmatek a přemýšlí, co bude dál. Doufá, že tato kapitola jejího života skončila a začíná nová. Bojí se zítřka a proto jeho příchod odkládá a zase zcela sama bloudí ulicema a přemýšlí o tom, co bude zítra.