Láska nikdy neumírá....

Matka na mě ze zdola křičí, já v pokoji pláču. On se na mě vykašlal a ani jednu šanci mi nedal. Miluji ho a on mě ne, ale doufám že jednou si mé srdce vezme k sobě. už nemám nikoho kdo by mi mohl pomoci. Žádné přátele...nic. Večer co večr ležím v posteli, pláču...nevím co mám dál dělat. Smutně přostupuji k oknu a podívám se z něj....vidím dva lidi, kteří se obímají. Dostala jsem vztek. Vztek na všechny co mě opustili a hlavně mám vztek na něj. Co mám dělat?.....Najednou se rozletěli dveře a v nich stojí matka. Pomalu kě mě jde.... V matčiných očích vidím vztek a nenávist. nevím co jsem provedla, ale raději ustupuji. Náhle mě matka udeřila, že jsem spadla na zem. Raději se nezvedám, bojím se a pláču.....Pláču silněji a ukrutněji......nevím co mám dělat.Matka odešla a práskla dveřmi. Já pomalu vstávám a jdu do koupelny.....mám jasno. Začínám prohrabávat šuplík...jsem zoufalá. Ale najednou se mi mé oči rozzářili. našla jsem "JI", našla jsem poslední žiletku. Pevně ji držím v ruce......jsem šťastná a odhodlaná ukončim svůj zoufalí život. Se žalem v srdci napouštím vanu. Pláču, ale konečně jsem rozhodnutá. Můj život nemá cenu , nemám pro koho žít. Žiletku svírám v ruce tak, že po chvíli mi po ruce stéká hustý a rudě červený pramen krve. Bolest necítím jen na srdci jak puká. Lehám do vany. Žiletku chopím pravou rukou a pokládám jej na levé zápěstí. Přitlačíma pomalu žiletkou sjíždím po ruce. Bolest necítím..... Zavřu oči a vidím jeho, jak mé srdce odmítá. Najednou slyším telefon a z něj se ozývá jemný, mužský hlas.....je to on. Řiká že si uvědmuje co ke mě cítí a vyznává mi lásku. Snažím se vylézt z vany ale nejde to. Volám o pomoct, ale už je pozdě. Zavírám oči a slyším jeho hlas jak řiká "MILUJI TĚ". Ležím ve vaně plné krve. Bez citu a bez bušícího srdce odcházím. Už nejsem tu ale jinde, kam za mnou nikdo nikdy nepříde. Pořád ho slyším a říká mi: "Láska nikdy neumírá!"