víš kdo????,

když jsem tam došla, ležela si v té hrozné louži krve. Krev stékala po nerovné podlaze dolů. Ležela jsi tam a já si přála aby to byl jen sen, abych se probudila a ležela v propoceném tričku se slzami na tváři. Není to sen, držím tě v náručí a cítím jak tvé tělo pomalu ochabuje,tvář ti bledne a ruce jsou chladné. krev už skoro ani neteče asi už není co. Promítá se mi hlavou co všechno jsme prožili a uvědomuji si, jak moc to bude bez tebe těžké. CHci vrátit čas, kdy jsi žila, kdy jsem ještě nebyla od tvé krve, kdy jsem nezahlédla poslední jiskru v tvých očích. Kdy si neumírala v mém náručí. Proč musíme pykat za chyby jiných. Kdybych ti aspon mohla říct: "neboj neumřeš já ti pomůžu," ale nemůžu bylo to tak rychlé. Byl to tak hrozný šok, vidět tě na té podlaze od krve uprostřed té hrozné místnosti. Byla tak velká. Ještě teď tam je ta krev, je všude. pokaždé, když tam dojdu, tak padám k zemi s očima zalitými slzami. UŽ spolu nikdy nepůjdeme ven, nikdy se už nebudeme smát, nikdy na mě nebudeš čekat, nikdy se tě už nedotknu, nikdy nespatřím, nikdy neobejmu už nikdy nikdy. Tahle představa mě ničí, radši bych šla za tebou, co jiného, byla si pro mě vším, co jsem kdy měla. Ale všechno nemůžeš mít na vždy. Mysleli jsme si, že jsme nerozlučné, proč to tak bolí, proč???? Prosím pomoc mi. Bez tebe jsem jako tělo bez duše, kam mám jít, co tam budu dělat, když tam budu sama, nebude to jako s tebou!!!!!!!! Už nikdy to nebude...