Nikdy neřkej nikdy

O vlkodlacích jsem poprvé slyšela když mi bylo šest. Tenkrát jsem se jich bála a nenáviděla je,ale časem se to změnilo...
,,Rinoooo!!" zavolala Trinaja a rozhlédla se po okolí. Už to byly dva roky co ji a Rinu pokousal její otec-mimochodem vlkodlak. Dneska v noci byl úplněk ,ale tenhle měl být zvláštní. Mohla to být noc věčného osvobození nebo taky naopak věčného zatracení. Rina byla ráda vlkodlakem ,našla si i kluka - Iana(taky vlkodlak).
Byla přeměněná,pobíhala po okolí a za sebou slyšela Trinajin křik. Měnila se vždycky dřív než ostatní. Milovala tu volnost kterou jí její "nemoc" dovolovala. Několikrát ji skoro chytly ,když pod proměnou kradla slepice. Nikdy však něco většího,třeba krávy-ty jí nechutnaly,ani prasata. Byla skoro vegetarián.
Když ji Trinaja dohonila začal vycházet měsíc. Pomalu se taky proměnila a užívala si znovu nabité svobody.V mysli domluvila Rině. Vlkodlaci jsou totiž velmi inteligentní bytosti,které jenom občas naštvou lidi. Rozběhly se do prostřed lesa,kde je čekala louka se svatyní. Ano,tady se mohou stát normálními dívkami a nebo navždy vlkodlaky. Trinaja už byla rozhodnutá a začala přemlouvat Rinu protože jí moc do přeměny nechtělo. Měla přece kluka se ,kterým byla šťastná a pak taky spoustu přátel .Na louce zářilo měsíční světlo až na plochý kámen uprostřed. Na dotek byl velmi studený,měl zvláštní nafialovělou barvu a Trin věděla ,že on je její vysvobození. Rozběhla se k němu a lehla si na něj. Začala odbíjet půlnoc a právě teď se pořádně podívala po okolí. Všude bylo vidět červené vlkodlačí oči. Sedmé odbíjení...Vlkodlaci se vrhly na Rinu,chtěly ji zadržet nesměla se dostat ke kameni.,,Rinooo!" zaskučela.,,Ne!Zůstaň tam. Budu pořád tvoje nejlepší kamarádka nehledě na to kde budu muset žít. Mám Iana a nějak to budeme muset převrčet.Sbohem....." Trin se začala proměňovat. Omdlela s vědomím ,že právě ztratila svoji nejlepší přítelkyni,největší nepřátele a celý svůj svět. Už teď se vše zhroutilo. Všechno je ztracené...