Bad Day

„Sakra, sakra, sakra SAKRA!“ vztekala jsem se. „Teď ne prosím teď NE! Notak ... notak dělej naskoč...ale ne!“ z očí mi vyhrkly slzy. Musel mi selhat notebook zrovna, když píšu seminárku?! A zrovna z angličtiny. On mi neodpustí pokud jí neodevzdám včas. Nechá mě proletět? Hlavou mi běžely myšlenky rychlostí světla. Notebook mi do týdne nespraví a mně chybí ještě 4 stránky, možná víc! A navíc to z toho nemám nikde zálohovaný. Sbalila jsem notebook a vyrazila z domu za kamarádem, jestli by ho nespravil. Tam mě čekal šok... „Odjel na dovolenou, vrátí se za 14 dní.“ štěkla na mě jeho máma a zabouchla mi dveře před nosem. „TOLIK ČASU ALE NEMÁM!“ křikla jsem vztekle, ale nemělo to cenu. Rozběhla jsem se za přítelem, který mě vždy dokázal utěšit.
Otevřel okno : „Uch, ahoj Káťo. Potřebuješ něco? Myslel jsem, že nemáš moc volna, když píšeš seminárku...“ v jeho hlasu se zaleskla ironie. „Ano to nemám zlato, ale kixnul mi komp a nevim, kdo by to moh narychlo spravit... Můžu dál, potřebovala bych si s někým promluvit.“ „Jasně, ale za chvíli musim na fotbalovej trénink.“ Erik udělal ty krásné psí oči a já věděla, že se na něj nedokážu zlobit. Doma chodil jen tričku a slipech, ale ( i přesto tričko) byly vidět jeho báječné svaly. „Dám si bundu do šatny“ prohlásila jsem a než mě stačil zarazit, byla jsem ve dveřích. Tam byl růžový kabátek a lodičky. Jeho mámy to nebylo...A najednou mi to došlo...Vyrazila jsem raketovou rychlostí do patra, do jeho ložnice. V Erikově posteli jsem našla nejhorší, nejblbější, nejprsatější a nejnafintěnější holku z celý střední. Smála se na mě úsměvem filmové hvězdy a evidentně jí vůbec nevzrušovalo, že přede mnou leží jen tak...Pak dorazil Erik. „Uch... jo... tohle bych měl asi vysvětlit... Katko počkej neodcházej!“ Ale já už byla pryč. Venku se rozpršelo a já brečela...Teklo mi do bot a v notebooku pod mojí paží začalo čvachtat. Tak tohle už nikdo nespraví, pomyslela jsem si. Seminárka v háji, počítač v háji, Erik ať jde taky do háje! Bez seminárky neprolezu dál, za ten počítač mě naši zabijou a Erika bych nejradši zabila já! Nesnáším ho. Ať si zarámuje tu svojí blondýnu!
Vrátila jsem se domů. Cokoliv jsem ale vzala do, ruky spadlo, zkolabovalo nebo prostě nefungovalo. Večer jsem měla na svědomí kromě notebooku i pár skleniček, obarvené prádlo a spálenou večeři. Třešničkou na dortu byl hurikán v podobě mé mámy. Z tátova počítače jsem totiž ještě odpoledne napsala e-mail mému učiteli angličtiny, jestli by mi neprodloužil termín odevzdání seminárky. Odpovědí mi měl být pobouřený a sáhodlouhý mail pro mámu, kde si učitel doslova vylil své srdíčko nad mou neschopností. Závěrem dodal, že pokud neodevzdám tu seminárku (a jakože neodevzdám), nechá mě proletět. Máma se vztekala, nadávala, a dokonce mi zakázala mojí jedinou radost na tomhle světě : tancování. Zavolala učitelce a odhlásila mě z kurzů. „TOHLE SNAD NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ MAMI?!?!“ zařvala jsem na ní. „To teda myslím, slečno...a neboj se, to tvoje křičení bude mít ještě dohru. “Už jsem toho měla za celý den dost. Oblékla jsem si bundu, třískla dveřmi a utíkala na můj oblíbený most, co stojí nedaleko našeho baráku.
Dýchl na mě studený vítr od řeky a já si ho hlubokými nádechy vychutnávala. Stála jsem na mostě a koukala dolů na vodu. Vzpomněla jsem si na řeč mojí kamarádky : „Kdyby tu někdo skočil, zabije ho jenom ten pád.“ A pak jsem dostala nápad. Z kapsy jsem vytáhla MP3 a nastavila nahrávání. Mluvila jsem a mluvila. Ani jsem nevěděla jak dlouho. Po dokončení zůstala MP3 ležet na mostě tak, aby jí našel první náhodný kolemjdoucí. A já přelezla zábradlí. Byla jsem jako v transu. Vzpomněla jsem si na dnešek. Vzal mi všechno, co mohl, a já si teď chtěla vzít i to poslední...Odrazila jsem se a letěla studeným nočním vzduchem hrozně dlouho. Hlavou mi uháněly vzpomínky a pak jsem ucítila náraz ledové vody...
Ticho a klid. Konečně po dlouhé době...