Samota

Samota , samota , a ještě jednou samota . Je to slovo ,které teď mnoho lidí používá ,ale ví přesně co ta samota je ? Jak může vědět , že se v ní ocitá . Jak pozná , že je to zrovna ta strašná madam , která přichází . Jak se ji lidé představují ? Snad jako temnou sešlou babu pod plachetkou , které se podobá polednici ? Které dělá potěšení zasedávat si na lidi a strašit je v té hluboké temnotě ? Já si ji představuji jako dívku v bílých vlasech a rozevlátým oblečením, které je sama a chce někoho potkat , jenže kam přijde tam ji nechtěj . Vždy když k tobě přijde chceš ji co nejrychleji zahnat . Představuji si ji jako vílu , která nenašla místo na Zemi . Vílu , která je mocná . Mocná tak , jak si to ani neumíme představit . Snad jen ve snech , ale ty většinou zaspíme . Já se jí nebojím , protože jí mám vlastně ráda a někdy na ní i čekám . Je něžná a vždy mě vyslechne . Vždy když jí chci , tak přijde . Nikdy mě nezradí . Vím , že je tu semnou . Vím , že na mě myslí a těší se až si ji zase zavolám .Je to moje nejlepší kamarádka . Proč se jí vlastně bojíme ? Proč jí odháníme . Proč si jí nevážíme ? Je tu tisíce PROČ , ale většina lidí neví ani proč si to myslím . Možná proto aby vypadali IN ? Aby byli zajímaví …… je tu tisíce , tisíce PROČ na , které ani za celý svůj život neodpovíme , ale ona tu je pořád . Byla tu – je tu – bude tu . A asi se jí už nezbavíš , tak se s ní smiř .