Byla jednou jedna...

Byla jednou jedna...
jedna dívka, co ve dvou letech zůstala se zápalem plic v nemocnici a maminka si ji již nevyzvedla. Přišla pro ni nová maminka, oblékala ji do šatiček, byla pyšná, ale to bylo vše, nikdy tu holčičku nepohladila, jen se s ní pyšnila.Ale holčička chtěla lásku, tak již v sedmi letech vařila, pekla, aby se zavděčila a dostala tu lásku, co jí stále scházela.Školu vystudovala stále s vyznamenáním, maturitu také na samé jedničky, ale stále se nedočkala pohlazení.Odešla k příteli, zařídili si byt a byli chvíli šťastni.Po roce ji začal hlídat, bít...byla otrokem a vězněm...nechápala proč, odešla až po pěti letech, sama žít...ale vše se podepsalo...nemůže ta dívka zdraví mít...je nemocna a bojuje...jak by chtěla vstát a mít život ráda...ale tolik nelásky a bolesti se opravdu podepsalo na její duši...učitelé říkali, to není ani dítě, neumí zlobit, ale co to té dívce dalo?Nic, jen zkažené dětství...uklízela, vařila, učila se...kamarádky?Nu, to nebyl čas...nyní je dospělá, ale velmi nemocná, co z toho života má?Trápí se a stékají jen slzy, jak ji to vše mrzí...chce mír a lásku mít...ale nenachází stále klid.Je to smutná povídka, ano ... ale od srdíčka ... je opět nové ráno a dívka stále pláče, říkají lidé, vykašli se na ty sráč...Měla by být sobcem a začít dbát o své zdraví, jinak se to opravdu nikdy nespraví.Miluje ta dívka lidi, jen odvaha jí chybí.Bojuje již 20let, je to opravdu zkažený svět. Násilí, bolest, krev, ano, to je ten můj svět...