Love is a game

LOVE IS A GAME

Seděla v koupelně na zemi, v levé ruce žiletku, pravou nataženou před sebe a zírala do prázdna. Myslela jen na něj, na to jak moc jí zraňuje pouhá myšlenka na jeho tvář. Tolik ho miluje, udělala by pro něj všechno, tak proč její city neopětuje??? Proč, sakra, proč? Opakovala si stále v duchu. Její nohy pokrývaly krvavé nápisy, které si dělala, od doby kdy ztroskotala jeji poslední nadeje, ze ji miluje, žiletkou. Většina z nich bylo jeho jméno a zbytek? Většinou fraze psane anglicky(Napriklad- LOVE IS BITCH). Vždycky když si vzpomněla na něj, na jeho krásný obličej, vlasy, oči, ty nádherné zelenohnědé oči, do kterých se nevydržela dívat přímo déle jak půl minuty, jeho ruce, snila o tom jak hladí její tělo, celé jeho tělo. Každičký milimetr jeho těla se jí zdál dokonalý, na ničem neviděla chybu. Byl o pět let starší než ona, byl zajištěný, samostatný, měl vlastní byt, značkové oblečení, prostě všechno co si může mladý člověk přát. Ani ona na tom nebyla nějak špatně, její rodiče jí koupili na co si vzpomněla, byla dítě z bohaté rodiny, ale to co si přála z celého srdce neměla. Přála si mít jeho lásku. On jí sice má rád, ale jen jako kamarádku. Dost, pomyslela si včera večer. Dost už bylo pláče kvůli němu. Nedokážu to snášet dál a prostě to ukončím. Nemá cenu se takhle trápit, osm měsíců žiju jen pro něj a pro nic jiného. Tu strašnou bolest už déle nevydržím. Poslední co udělala byla SMS poslaná před třemi hodinami přímo jemu: "Miluju te, to se nezmeni, jenze ty me ne a to ja nesnesu. Promin, ale rodice na tebe nemaji kontakt a ja chci abys vedel co se mnou je. Dnes vecer to ukoncim. Sbohem, miluju te, lasko." Odpověď jí nedorazila, ani jí nečekala, prostě si sedla na podlahu v koupelně s žiletkou-její nejlepší přítelkyní-, koukala do prázdna a sbírala odvahu. Teď, právě teď v tomto okamžiku našla odvahu, kterou měla včera v noci, kdy byla odhodlaná zemřít. Naposledy se podívala na jeho fotku vytisknutou z internetu, která ležela na zemi vedle ní a byla celá zašpiněná od krve z předchozích ran na zápěstí, které ještě trochu krvácely.
"Sbohem. Láska je jenom hra a já jí prohrála. Sbohem vám všem. Robine, miluju tě." Tak zněl nápis pod fotografií její životní lásky. Dívka oblečená v krátkém tílku a krátkých šortkách, které jí zakrývaly sotva zadek, a zároveň odkrývaly všechny rány na jejích nohách, které dlouhých osm měsíců maskovala dlouhými kalhotami, nebo nadkolenkami. Naposledy se podívala ke stropu koupelny, na fotografii, pomalu zatlačila na žiletku a podél žíly, ve které dosud proudila krev, vedla hluboký řez s jasným úmyslem, vykrvácet. Z tepny pomalu začala vytékat krev, která se o pár chvil později změnila v gejzír rudé tekutiny. Po chvíli se dívka dostala do stavu malátnosti, ale ne natolik aby nepoznala osobu, která stála ve dveřích. Kde se tu vzal? Přišel jí snad dát poslední sbohem? Chlapec, spíše mladý muž padl na kolena vedle umírající dívky, vzal její ruku do své a její hlavu si položil do klína.
"Nikol. Nikol, záchranka už je na cestě. Neumírej, prosím." Plakal tiše a jeho slzy kanuly na dívčin blednoucí obličej.
"Nikol, já...já tě miluju." Pohladil jí po tváři. Dívka cítila, že nelže, ale stejně i kdyby chtěla, to co mělo následovat odvrátit nemohla a ani nechtěla.
"Já...já tě taky...taky mi...mi...milu......." Její dech se zastavil uprostřed slova, přesto její vyvolený věděl co chtěla říct...