do světla....

Už je to tu zas…zas ta potřeba,chuť ..musel mít další,už to ani neovládal..kde jsou bezstarostné začátky..teď už nebyl schopen být bez dávky…v křečích se dobelhal k Gigimu

Ještě že peníze sehnat pro něj nikdy nebyly problém..nezajímaly ho…nebyl jako ostatní..takový nepochopený snílek a umělec v tomhle zatraceným světě, ale zajímavé bylo že ani po šesti měsících tvrdého sjíždění mu to tvář ani moc nezměnilo, jen názory a pohubl to ano..ale zato inspirace..náhle dostávalo se mu vidění ..které dřív neviděl..a najednou ..ač si neuvědomil že žije v pekle-v pekle na zemi – najednou viděl jinej svět krásnej svět plnej úchvatných věcí.....ale ne jen perník sžíral mu jeho vnitřosti i mozek...radši než ...jej měl ten malej čtvereček jenž dostával ho do stavů nevídaných ...stromy,zem,voda to všchno mluvilo k němu svým jazykem a to vše mu rozjasňovalo mu mysl....ale zpět k realitě..Ve chvíli kdy mu Gigiho matro kolovalo v krvi vyrazil za kamarády do jedné ze zaprášených garáží kde žili ti jenž zvyky mu byli nejblíže, ač povahou ,či vztahem k životu mu vzdálení byli...Ale brali ..měli ho rádi..každý spolek má svého podivína.Pozdravil známé,rozkoukával se...a v špinavém rohu sedělo stvoření které nikdy neviděl...velké temně modré oči ..bledá pleť.byla krásná...jinak než ostatní ...seděla..koukala...zorničky mluvili za své..dekl..moc dobře znal ten stav ..jen kouká...a má se sakra krásně....nemohl od ní odtrhout oči ...byla tak jiná...snažil se zjistit víc...Renží,fajn holka s jasně červenýma dredama...ptal se jí...prý je vařička..tady nová..vlastní byt a peckový matro ….ale je strašně divná..prý...váhal ..ač chtěl nevědel zda může za ní jít..jen tak ...nedělalo mu problém mu seznamovat se ale ...ona byla tak jiná ..šel z ní trochu strach..ještě ten večer ..jen tak dali se do řeči...nevěděl jestli to dělá perník ….nebo snad něaké znamení ..ale ona mu rozuměla...jemu kterému nerozuměl nikdo.....už od mala..byl nechápán..občas i zatracován..ale teď ona tu byla..zjevila se jak anděl-zázrak...dotkl se jí...nemohl věřit že sen se stal skutečností...však přece jen .. jakoby..nebyla člověk..něco .nepopsatelný instint říkal mu že před ním stojí..víc než jen dívka....ne ..opravdu nebyla obyčejný člověk..ale to on měl poznat až později.

Začátky jsou nejsladší...a jejich společně ztrávené večery často zpříjemněné trávou,LSD či jinými pozemskými prohřešky byly krásné...dvě duše dosáhly spojení a naplnění jako by se do sebe čím dál víc vpíjely...naučila ho vařit on jí během druhého měsíce otevřel celé srdce a zanedlouho spolu začali i bydlet....taková –feťácká láska ve které pro jednoho ten druhý znamenal celý svět ..naučila ho to co se nikde neučí..naučit se zžít s bolestí,..na tu chvílli nikdy nezapomene....seděli na okraji vany do půl těla nazí, ,,zavři oči prosím“...šeptla do ticha..a z papírového obalu vytáhla žilatku...,,vnímej tu bolest..očistí tě..“ a pak lesklé ostří žiletky vklouzlo pod jeho bílou kůži..jen sykl ale nebyla to bolest jako taková ..bolestivé ..to bylo a no ale přece tak očišťující ….rudá krev odplavovala jeho trápení i strach z budoucna...nevěl zda do ní dokáže říznout avšak nakonec to bylo až děsivivě jednoduché..jejich tekoucí krev se spojila v jeden proud...vydrželi sedět na okraji studené vany dost dlouho..pak se umyli..večer se milovali ..a čekali na úsvit až slunce prozáří jim byt a oni budou moc uvařit další dávku....ONa opravdu nebyla člověk.anděl...padlý anděl.poslaný a zemi ab okusila..žít v očistci...není jich tu moc..ale jsou tu..nesmrtelní tvorové ,ač se zvláštními zvyky..bez skolnu k závislostem či schopnosti citu k lidem..a ona přece milovala.... svým způsobem tak milovala..toho kluka s velkýma očima a těžkým životem...ale bála se ..budoucnosti jenž zdála se temná ...čas povolený ztrávit na povrchu zemském se jí krátil a ona nevěla kdy se bude muset vrátit do světla.ONo totiž najednou už na zemi nepotřebovala drogy aby se přizpůsobila..stačil jí on, s ním zažívala to nekrásnější moc nechápala proč ..ale nechtěla být čím je, ale nelze zvátit to čím jsme ..takovou moc nemají ani oni...jejich život podobal se ráji....rozuměli si chápali se..Milovali se.....

…..jednoho podzimního dne...byla tu přesně tři roky...se ve zdi zjevil otvor do světla musela pryč chtě nechtě...zbyl po ní jen dopis ..na stole..všechno oblečení kosmetika,,,vše bylo pryč jen ten zažloutlý papír byl důkazem že někdy byla...konec...

když četl její řádky ohromná bolest sžírala mu útroby tohle ne..to nemůže být pravda..je pryč..už se nevrátí není to možné....nevěl co bez ní..ona byla jeho život ..tvořila jeho svět.a teď ...vvše je pryč..ani .perník mu nedával to co od něj očekával...svět ztratil barvy..avšak jediná naděje...poslední věta v dopise zněla...jdi do světa ktarý již dobře znáš.jdi do světa..tam mě navždy máš ..až moc dobře věděl...ješte ten večer vložil do úst malý čtvereček napušťený kyselinou ...ten jediný ho mohl zavést k té ztracené...Jeho ztracené..milované....čekal na stav..čekal ...a za chvíli tvary se začaly vlnit a náhle uslyšel hlas..její hlas. Rysy se začali zjevovat..byla tam... na druhé straně pokoje...vědel že nesmí bliž a tak jen koukal..a poslouchal..mluvila k němu. On na rozdíl nebyl schopen jediného slova..prý najdopu způsob jak mohou být navždy spolu ..že prý najde to místo a dá mu znamení .jen ať trpělivý...

mnohokrát si vzal tripa ..modlil aby ji jetště uviděl..ale ono nic ..nikdy nebyla..a tak čekal..odnaoučil se všem věcím jež miloval..přežíval mezi lidmi..ač dýchal jeho duše byla v jistém komatu čekala na probuzení..a pak jednu temnou zimní noc do spánku se mu vloudil sen..ráno otevřel oči a najednou vědel...všechno ...čas místo a co má udělat..jen jednou za rok otvírá se brána k těm co již nikdy nemáme spatřit a tak šel...o úplňku na vysoký most pod kterým plynula temně modrá řeka....a ve chvíli kdy hodiny odbíjely půlnocskonil se ..a letěl ...brána se otevřela a.....................................chvíli trvalo než si oči zvykly na jasné světlo aaspatřil poslavu ….BYLA tam......už navždy spolu...sami bez osatních...srdce se jim opět zaplnila...a oni dosáhly nejvyššího možného bodu lásky spojení a pochopení...nic víc již nelze.