cesta životem?!

Všude okolo je tma. Ale oni kráčí dál. Dál tou cestou a k jejich kroku jim svítí zlatavý měsíc. Jdou a nezastavují , neví směr jejich cesty, ale důležité je že jsou spolu. Drží se za ruce a cítí svou blízkost. Jsou tu jeden pro druhého. Cesta je moc dlouhá. Už jsou znaveni. Musíme si odpočinout. Ale co když si odpočineme a už se nám nebude chtít? Radši ne. A jdou dál. Neznají konce. Povídají si. A pokračují. Cítí mnoho různých vůní a slyší mnoho různých zvuků. Jejich boty vytváří otisky do měkké půdy. Duc Duc Duc. Ozvěna jejich kroků je tichá a neviditelná. Kráčejí po svém bohu, ruku v ruce a s láskou. Když tu však přijde ten okamžik. Pravdy? Možná.. Však to už se pozná a co je to za pravdu? Že by , ano už to vidí oba. A najednou se každému z nich vyjasní cíl jejich cesty. Každý má jiný. A co to před nimi? No přece, ano, je to, rozcestí. Kudy se dát když mají každý jiný směr? Obětuje se jeden pro druhého ? Možná , jinde, v tom případě však ne. Každý si zvolí svůj cíl a jejich společné cesty jsou navždy u konce..