Zdál se jí

Bydlela v domku u středu města. Její domek měl malou zahrádku, ložnici, kuchyň, jídelnu, koupelnu a obývací pokoj. Celkově to byl domeček opravdu jen pro jednoho člověka.
V tom domě bydlela už několik let. Od doby co se začala bát chodit ven. Občas to přešlo a ona vyšla na ulici. Tam jí ale opět přepadl strach - zastavil se jí dech, srdce hlasitě tlouklo, klepala se jako při zimnici a stěží se vrátila zpět do domu. Jídlem jí zásobovalo pár jejích známých...nikdy ovšem nemohl přijít někdo, koho neznala.
Jednou, když dočetla knížku půjčenou od kamarádky a neměla co jiného dělat, vymyslela si novou zábavu...Pozorovala z okna ostatní lidi, jak si procházejí, spěchají, povídají si nebo se hádají. Byla to taková její hra - musela uhádnout co si lidé říkají. Dívala se z okna a najdenou si všimla mladého chlapce, který stál pod jejími okny. Nebylo to poprvé co tam stál, ale poprvé si ho pořádně prohlédla. Byl mladý, se světlými vlasy ostříhanými na ježka. Zamilovala se do něj na první pohled. Chvíli se vznášela v tom krásném pocitu lásky a když se snesla zpět na zem něco si uvědomila. Vždyť ona nemůže vijít ven! To znamená, že si s ním nikdy nebude mocipromluvit...Do očí se jí vehnaly slzy a zrychlil se jí dech...To přece není možné! Ona ho tak moc miluje...
Každý den stál pod jejími okny a ona se na něj dívala. Jenže jednou už to nemohla vydržet. Oblékla si bundu, obula si boty a se strachem, ale popoháněná láskou otevřela dveře. Vyšla na ulici a...nic. Láska jí pomáhala nebát se a popoháněla ji vpřed. Otočila se k místu kde stál. Ale nebyl tam. Zpanikařila...co když už ho nikdy neuvidí? Rozhlédla se...a na protější straně ho uviděla. Mával na ní...Stoupla si k přechodu a čekala až bude moc přejít. Čekala dlouho...Auta jezdila rychle a dívky co stojí a čeká si nevšímala. Zdálo se jí, že on netrpělivě podupává nohou. Proto se rozhlédla a vyběhla přes silnici...

Další den byl v novinách na hlavní straně titulek: MLADOU DÍVKU ZABILO AUTO, VINÍK Z NEHODY UJEL

On tam stál...blonďatý ježek nagelovaný. Koukal na ní hnědýma očima...Rozplýval se do vzduchu....víc a víc a víc...
Zdál se jí...