Dopis

Odpovídám na Tvůj dopis Pane, o tom, že Ty nechceš mě znát. Možná bude to znít nepoznaně, ale Ty mohl bys mě mít rád. Nechci po Tobě žádné zázraky, ani lásku navěky Pane, jen přečti si tento dopis. Dřív než tento dopis, snad vzteky roztrháš Pane, prosím čti jej do konce. Nehněvej se za to ma mě, přinese Ti spojence.
Nevím jak, je těžké vypsat život člověka v pár řádcích. Pokusím se o to, snad mě pochopíš...
Narodila jsem se nečekána a žila s "rodiči" dají-li se lidé co mě zplodili tak vůbec nazývat. Vychovávali mě stylem: Dělej si co chceš, ale hlavně neotravuj!
Teď snad trochu k popisu mých "drahých rodičů".
Můj otec holduje alkoholu a matka kouření. Otce můžeme směle nazývat mistrem v pití všeho alkoholu. Jeho favoritem je flaška rumu k snídani. K dobrému pití, jak on říká, cigaretou samozřejmě nepohrdne. Matka miluje kouření a otce (ten je až na 2. místě, což má vlastně štěstí). Matka kouří všechno co se dá. Miluje vůni tabáku a trávy víc než cokoliv jiného na světě.
Jak teď doufám Pane čteš, "rodiče" mi byli velkou oporou. Jen díky nim naučila jsem se ve velmi nízkém věku samostatnosti. Ano, za to dlužím jim jeden velký dík.
Proto, jak jistě pochopíš, Pane, nedělá mi problém spálit most a rozloučit se s mými "drahými rodiči".
Možná bude se zdát, a je to skutečně tak, že jsem citově zaostalá. Jakýkoliv cit k čemukoliv, ať už živému nebo ne, mi nic neříká. Možná, že je to výhoda.
A až mí rodiče budou v pánu, Pane nájemný vrahu, mistře ve svém oboru, ráda bych k Tobě vstoupila do učení...
Žák překoná svého mistra. Buď mým mistrem, prosím Tě, poprvé v životě, Pane.
Pane z noci lásky, Pane neznámý, nežádám Tě o nic, jen o šanci.
Buď sbohem a na shledanou Pane, snad setkáme se na pohřbu...