Víš nebo nevíš? To je jedmo stejně tě to nezajímá. A já se hroutím.....A tobě je to jedno......

Byl krásný letní večer. Seděl jsi na terase našeho nového bytu. Zapálil jsis doutník. A jako obvykle jsi si nalil ne jednu sklenici wisky. Seděl jsi a s ledovím klidem jsi si prohlížel spousty paneláku a v dálce obzor. Stejně tak jako jsi sis vždycky prohlížel mě, když jsem přišla domů. Nic jsi neřekl jen si se na mě klidně koukal. Tak strašně klidně, že se mi podlamovala kolena. Odešla jsem do koupelny smít tu špínu z podvodu a našeho odcizení. V tom si na mě vždycky vlídně zavolal: „Nepotřebuješ něco broušínku. Pojď jsi ke mně už lehnout.“ Tak věděl jsi odkud jsem právě přišla nebo ne? Ptala jsem se sama sebe. Bylo ti to někdy líto? Brečel jsi někdy, když jsi na mě čekal až v těch ponurych nocích příjdu domů? Snažil jses mi v tom někdy zabránit? NE, ty jsi seděl na tomhle balkóně v ruce držel doutník a popíjel wisky. To je ti to snad jedno, že tvá přítelkyně je v noci jinde než s tebou. Toti nevadí, že tvá přítelkyně se ktobě má ještě tolik drzosti vrátit domů a usínat mlčky vedle tebe. To ti snad nevidíš, že ji to trápí.
Vidíš a víš a je ti to jedno. Ty ji miluješ a nechceš o ni přijít. Boužel to nedokážeš říct. Budeš to v sobě dusit do konce svýho života. A dělat, že ti je to jedno. Že na tom nezáleží.
Minule jsem přišla domů zase večer. A ty jsi zase seděl na terase našeho bytu. Zapálil jsis doutník. A jako obvykle jsi si nalil sklenici wisky. Seděl jsi a s ledovím klidem jsi si prohlížel spousty paneláku a v dálce obzor. Stejně tak jako jsi sis vždycky prohlížel mě když jsem přišla domů. Nic se nazměnilo. Nic jsi neřekl, jen si se na mě klidně koukal. Tak strašně klidně, že se mi zase podlamovala kolena. Šla jsem do koupelny a děla jsem si těhotenský test. Seděla jsem na vaně a čekala jsem na to, že tam nic nebude jako obvykle, tentokrát jsem se zpletla. Papírek hlásil, že jsem těhotná. Šla jsem do tvojí ložnice a svalila se na postel, z očí mi tekly slzy. Nikdy nezapomenu na to, co jsi mi řekl. „Co ti je lásko?“ Z mých očí stékaly slzy, pálily na tváři, ruce se chvěly, nohy klepaly a duše pomalu umírala. Srdce krvácelo pod ranami osudu. A ty jsi tam stál a díval jsi se na mě tantokrát zmateně. „ Jsem těhotná,“ oznámila jsem ti z posledních syl. Stál jsi nademnou a usmíval jsi se, viděla jsem to i přes ty slzy v očích. „ A proč brečíš lásko? Vždyť to je dobrá zpráva lásko. Bude mít miminko. Rozděláme si flašku to se musí zapít. A jo lásko, ty jsi semnou asi nedáš co? Tak já si naleju,“ řekl a s láskou mě políbil.
Musela jsem ti to říct, ikyž si myslím, že jsi o tom už dávno věděl. Volala jsem na tebe z ložnice:
„ Tvoje přítelkyně, cizí dítě. V rodným listě tvoje jméno a tobě je to nevadí. Pořád dělaš, že ti je to fuk. Já vím, že si myslíš, že parohy ti sluší. Ale mě se nelíbí.Já jsem to takhle nechtěla, ale ty jsi mě k tomu dohnal sám. Je ti to jedno. Tvoje žena, cizí dítě a v rodným listě tvoje jméno. Svadba, plno lidí. A za nevěstu kurvu, holku co nemá si s tebou co říct. Holku, co jsi ji zklamal. Holku, co spí se svým bejvalým přítelm. Holku co nenávidí sama sebe. Máš ženu, co se za sebe stydí, když dítě pláče v postýlce. Ženu na kterou voláš, pojď ke mně lásko. Ale to to nespraví, když to dítě není tvoje. A ty děláš jako, když o tom nevíš. Chceš pravdu tvá žena je kurva, ty jsi z ní tohle udělal. Ikdyž to nechceš slyšet. Můžeš za to ty a tvá prokletá flaška. A já se za to vše teď nenávidím. Tam jseme to dopracovaly lásko. A ty jen vejdeš do ložnice s poloprázdnou flaškou od wisky a zeptáš se, „Říkala jsi něco lásko?“ Propadám v beznaděj,“ ne nic zlato.“ Tak kdy se nám to narodí?