Vypsání pocitů je důležité

Měli už jste někdy pocit, že umíráte zaživa? Ona ano. Tak se nenáviděla, nenáviděla ostatní (jen ho milovala a je). Nedokázala být šťastná, pořád na ni to "něco" padalo. Neměla sílu. Dýchala, ale už nežila. Byla tak sama, že to ani nebylo možné. Chodila v černé rukavici – jako magor (ano, ona to věděla), ale jak jinak zakrýt to, co způsobila deprese? Ta zrádná mrcha? Nebo snad její nejlepší přítelkyně? Byla nemocná. Toužila se od deprese oprostit, ale na druhou stranu ne. Byl to její život. Byla to ona. Nedokázala si život bez ní představit. Měla plnou hlavu myšlenek a nejednou zase ten pocit, že to nezvládne. Chtěla umřít. Umírala zaživa, ale to ještě nebylo ono. Chtěla to i doopravdy. Skutečně si to přála. Kdo mi pomůže, ptala se často sama sebe. Zatraceně! Myšlenky se zhoršovaly.. Sebevražedné choutky byly intenzivnější. Co má dělat, nevíte někdo? Pomozte jí prosím..
Přátelé? Houby! Všichni se na ni tzv. vybodli. Byla sama. Sice měla přítele – svou druhou polovičku, ale ten ji zatím moc nechápal.
Drásalo jí to něco uvnitř, nedokázala se ovládat. Bojovala sama se sebou.
Jak vlastně tyhle boje vždycky končí? Buďto psychiatrickou léčebnou, pomocí psychiatra, lékama nebo smrtí. Pokud však máte vůli draka, zvládnete to. Ona ji neměla. Dřív snad, ale teď už ne. Nic z toho jí nepomohlo, kromě poslední možnosti. Mohla se na ni spolehnout? Nebyla na dně, jen někde mezi. Toužila se dotknout dna, aby se mohla zase odrazit. Kéž by, nebo ne?
Nedokázala se v ničem rozhodnout, soustředit se. Nechápala své dvoustranné názory. Nevěděla co vlastně chce. Chtěla tak moc pryč.. nebo ne?
Podaří se jí to někdy?