Je pozdě....

V pokoji je ticho, jen jde slyšet jak někdo cosi čte. Chlapec jménem Erik sedí na koberci ve svém pokoji a čte. Čte deník Susi, dívky která byla dlouhou dobu zamilovaná do Erika. Ten deník našel odpoledne, když šel ze školy v jejich schránce.
"Milí deníčku: dnes jsem opět viděla Erika s tou jeho, srdce mi krvácelo, ale já tam jen stála. Kristýna mě chytila za ruku a odtáhla mě za roh, abych je neviděla."
Dál četl.....
" Kéž bych byla ona, kéž by mě měl rád tak, jako jí. Jenže to nelze, musím zapomenout , ale jak..... prostě to nejde. I přez tu všechnu námahu, pořád myslím na něj."
Slzy mu tekly z očí když vyslovoval slabiky Susiiných slov. Ale on musel číst dál.....
" A proto, milý Deníčku, musím tohle udělat... musím odjet, třeba k tetě, kamkoliv. Hlavně daleko odsud- od Erika."
Na poslední popsané stránce bylo nakresléné srdíčko a děvče, které plakalo a také napsaný vzkaz: Eriku, omlouvám se ti za všechno, mám tě moc ráda , ale nemohla jsem se dál na vás dva dívat a proto jsem odjela, ale chtěla jsem aby si to všechno věděl....

Teprve teď si Erik uvědomil, že jeho srdce patřilo vždy jen roztomilé Susi , jenže už je pozdě Susi odjela a on neví kam...