Rozloučení

Ahojky … lásko … tak co jak žiješ ??
Jestli si tohle budeš číst, tak se stalo přesně to co jsem se snažil vyvrátit všemy svými silami a vším co jen bylo třeba abych něco zachránil , ale i to všechno bylo málo … už nejsi moje a celý můj svět se zhroutil … nemělo to dál cenu, ale tys to chtěla tak, aby všechno skončilo …

Sedím v autobuse přesně v době, kdy jsem pokaždé byl s tebou a snažil se tě udělat aspoň trochu šťastnější … ani za celý svůj život jsem nepoznal jak hořké sou slzy smutku, který mě touhle dobou provází a já en doufám, že to brzo skončí a dál už nebudu víc trpět … snažil sem se pro tebe udělat první poslední a právě od tý doby se to asi změnilo … ale já už dál nemůžu … pořád nás vidím spolu jak se objímáme … líbáme .. milujeme … nemůžu dělat nic na světě co by mi tě jenom trošičku nepřipomínalo … ať už jen du po chodníku příbramí, říkam si, jaký by to teď tady bylo s tebou a už jen doufám, kdy se konečně těchto utkvělých myšlenek zbavím … dokážu to vůbec někdy ?? nerad si to přiznávám, ale stal sem se na tobě závislí láskou, kterou sme byli spoutáni na život i neživot …

Pomalu nevidím co píšu … mam natolik rozmazaný oči smutkem, že cítím tu nasládlou pachuť slz … jen tímto dopisem se mi trošku ulevuje, když vím, že tyto řádky budeš číst a, je to přesně to co potřebuji … vypovídat se ti z toho …. Snažím se co to jen de ale ty si s mým srdcem natolik spoutaná, že nedokážu vydechnout bez pomyšlení na tebe …

Uši mi trhá hudba a já jen doufám, že mě vysvobodí z těchto dnů … už tolik lidí mi řeklo, abych se na tebe vykašlal, ale jestli to čteš tak sem to nedokázal … z každý strany sem slyšel … vyprdni se na ní za to ti nestojí … najdeš si lepší a i holky mě svým tělem nebo minimálně jinou láskou z těchto pocitů chtěli dostat, ale jak bych jen mohl opustit něco tak líbezného pro co jsem ochotný zemřít do 5 sekund bez zaváhání na jednu jedinou sekundu … Doufám, že jsi tohle všechno věděla a vážila sis toho tak jako si nově narozený človíček váží štěstí být na tomhle světě a n ičím nezkažený může přemýšlet nad nesmrtelností brouka .. chrousta nebo bůh ví čeho ještě …

Venku letí orel a najednou si sednul na poli a já si řikám … proč se tohle všechno stalo a kdo to vymyslel, že to tak bolí … ta bolest nehorázně moc svazuje a přídu si jak opuštěný odsouzenec v cele 2x2 metry bez oken co se musí smířít s doživotním trestem, který si vybírá svou daň každou sekundu mýho života …

Je mi jasný … ne doufám … to je přesnější, že si nechtěla, aby to takhle dopadlo, ale co s tim naděláš … teď ? teď už fakt nic teď už můžeš jen koukat na ostatní a nebo se dokonce zamilovat znovu do někoho jiného i když úplně stejného jako sem já … zapřemýšlej se hodně moc nad tou větou … je to možný ? vím, že jo sem si tím … doslova jistej, ale proč vůbec nad tímhle vším přemýšlím ? a jak to mám vědět já jsem jen blázen co si neváží ničeho jiného než tebe a ty to moc moc dobře víš,

Zapadá sluníčko a zlatavá záře slunce se mi odráží po mokré tváři a život de dál… i když jak pro koho …

Doufám, že si vzpomeneš na ty překrásný chvilky když sme byli tak zamilovaní, že bychom pro toho druhého udělali cokoli … věř tomu, že u mě to nikdy neskončilo a velmi silně pochybuji zda-li by to někdy vůbec skončilo …

Já už doopravdy nevím co píšu a hodně moc pochybuju, že ty mi vůbec rozumíš a doufám, že ne protože by to znamenalo že sis prožila to co já a upřímě ?? pochybuju … tak proc se mam kvuli tomu trápit já ??

Život není fér… tak proč vlastně vůbec žít ??? neboj se o mě jestli to eště dokážeš … já si nic neudělam jen ti chci říct poslední …. Sbohem