Až na okraj

…nešla účelně..šla jen tam kam nohy chtěly..tam kam jí táhla duše..šla…šla..šla…konečně dorazila…okraj skály…strmý sráz dolů..a dole?..desítky těl..kolem ní byly desítky zatracených duší chtěla skočit ale najednou se zastavila svůj krok a posadila se..do nočního ticha uslyšela slabé hlasy…slyšela je vnímala..nikdo jiný.jen ona,jen ona je mohla slyšet, jen ona směla vyslechnou ty poslední příběhy naplněné smutkem, beznadějí a touhou..neskonanou touhou, kterou neumí vycítit jen tak někdo..a tak zavřela oči a zaposlouchala se..jako první mluvil kluk co miloval holku co žila s jeho nejlepším kamarádem, ta která mu dávala sílu teď dávala sílu jinému …on ji směl líbat ,to on ji teď objímal…nedokázal se dívat na ně jak jsou šťastni ..nenáviděl a miloval zároveň, ale to co mu sžíralo nitro nebyla jen žárlivost..zrada smíchaná s láskou není dobrá kombinace a tak je zabil..jeden večer se vloupal k němu do bytu..ve chvílí když usínali v objetí..dvě rány dvě těla-slova navždy dozněla..a on sám pak běžel nocí na místo na kterém, teď seděla i ona……………………………………………...Pak matka dítěte..krásná žena s očima hlubokýma jak sama propast..jednoho dne dala živo-t krásné miminko spolčené z lásky-.lásky dvou lidí,kteří se milovali od prvního pohledu..její muž vysoký blonďák s udivenýma očima byl jako nikdo jiný dával lásku své milované a později i tomu uplakanému uzlíčku štěstí.Jeden letní podvečer si vyrazili na procházku táta veze kočárek..jako z reklamy na sunar..a pak..náhodnej bezdomovec ho napadne a ubodá před očima syna ..před očima ženy jenž ho milovala jako život,jako slast,jako opojení ..zemřel jí v náručí a ona??...vzala dítě do náruče a její kroky opět směřovaly na ono místo…………………………………………a jako poslední příběh vyprávěl feťák..mladej kluk oblíbenej ..jednou potkal holku-užívali si milovali se chápali …krásnej pár ..od chvíle setkání se už od sebe nehnuli ani na krok..první sex jim dal něco na co pro ně znamenala vstup do světa nepoznaného..všechno bylo jako pohádka ..jednou dostali nabídku zkusit si i víc než je tráva…dvě čáry…pár zrníček pekla,které jim změnili život ..převrátily život .oboum se to líbilo..ale jí víc…stalo se to pro ni vším..a pak?..Sledoval jak se mu mění před očima jak hubne a jak se vytratili její jiskřičky z očí v pusto…..prázdno které nelze ničím vyplnit prázdno které pohltí i tu největší lásku..už se nedokázal na ni dívat a tak si dal poslední dávku a ..rozepjal ruce..a a poprvé a naposledy zkusil jaké to je letět.
Ve chvíli kdy si vyslechla to co měla slyšet vedraly se jí slzy do očí jak je lidský osud tak ironický a krutý jak zkoušky kterými mají určití lidé z nás projít jsou složité jak je lehký neúspěch..ona sama až moc dobře znala pocit beznaděje způsobený bolestí či ztrátou ..už tolikrát v ruce svírala žiletku už tolikrát si říkala jak moc chce pryč ..jak moc už musí jít ..jak moc už to tu nedokáže vydržet..ale přesto..ona milovala doteky ..city …vůně…to jak vonělo jeho tělo ..pořád měla svou malou naději ,že ještě někdy ucítí na rtech jeho rty…že ucítí to jak mu voní bílá kůže…stejně jako se upínala k myšlenkám na smrt tak stejně tak milovala chodit bosa po trávě..stejně tak milovala vůní ranního lesa..a toho se nechtěla vzdát..a dnes v noci něco pochopila….ta naděje pořád ještě je ..věděla co by stalo kdyby i ona se dnes nezastavila ..věděla že by se stala jednou z nich..jednou z duší které hledají pomoc..hledají pochopení..jen nevěděla jestli by byl někdo ochotný si poslechnout ji………….