Věčný příběh

Seděla na lavičce v parku u velikého starého stromu . Vítr si pohrával s jejími vlasy . Měla je dlouhé , a černé jako vrána . Oči zelené ,což se u moc lid nevidí , jako kuličky zeleného hroznového vína . Nebyla krásná , ale velice zajímavá . Její rysy by si přálo mnoho dívek . Ale byla tajemná , něco v sobě skovávala . Seděla na lavičce a poslouchala zpívání ptáků v korunách rozkvetlých stromů . Potřebovala se někomu vyzpovídat . Potřebovala někoho komu by mohla říct svá trápení .
Přisedla k ní žena o něco starší než byla ona sama . Vypadala velmi přátelsky ani nevěděla proč to dělá , ale začala vyprávět svůj příběh ze života :
„ Bylo mi 12 a naše rodina se musela stěhovat do Francie . Matka tam dostala práci a otec tam měl více možností otevřít svoji novou firmu . Já sem opustila spoustu přátel a svoji školu , ve které mi to šlo a bavilo mě to . Ve Francii jsme si pronajmuli takový malý , tmavý byt . Já se tam bála . Na chodbách se neustále motali opilci . Většinou jsem byla sama doma , protože máma a táta byli věčně v práci . Ve škole mě to přestalo bavit , protože jsem se dostala do třídy samých bohatých dětí , které na vás koukají jak na nějaké pobudy . Nevím jak , ale nějak jsem to tam přežila 5let . V 17ti jsem se přihlásila na soutěž o nejhezčí dívku (město) . Vyhrála jsem to a tak se pomalu rozvíjela moje kariéra modelky . Měla jsem stovky dopisů , kde mě prosili abych k nim přijela natočit novou kolekci oblečení. Většina agentur ze mě byla nadšená , že hezčí obličej ještě nezažili apod. Našla jsem si i přítele . Byl z Dánska . Moc jsme si rozuměli . Byl z nás dokonalý plán . Jenže asi po roce jsem přišla domu , kde chyběla televize , elektronické věci a mnoho dalších cenných předmětu , na které jsem si pracně viděla . Na stole byl dopis . byl od něj , poznala jsem jeho písmo. V dopise bylo pouhé PROMIŇ . Nevěřila jsem vlastním očím . Říkala jsem si , že jsem jen ve špatném snu . Ale nebyla , byla jsem v kruté realitě . Týden na to mě vyhodili z práce , protože jsem se jim už okoukala . Já si myslím , že to bylo kvůli tomu jak jsem se objevila na novinách jako „ modelka , které se nechala okrást ………naše úspěšná modelka si chtěla vzít zloděje „ a podobné články . Nejhorší snad na tom bylo , že jsem ztratila rodiče . Jak jsem začala jezdit po různých akcích nějak nás to oddělovalo . Já jsem si dělala svoje a oni taky . Když jsem se po 3letech vrátila do „našeho bytu „ byl prázdný . Nikde nikdo ,ani vzkaz .Domovník mi řekl , že se naši před 2lety odstěhovali pryč , ale neví kam .odstěhovala jsem se sem do Californie abych měla klid . A tak tu sedím a přemýšlím co mám dělat . Tak moc bych je chtěla zase vidět . Stýská se mi po nich . „ dopověděla , zahleděla se na ženu , která jí poslouchala , ne div s otevřenou pusou „ Děkuji vám , že jste mě vyslechla . Sbohem „ a odešla .

Žena , které zůstala sedět na lavičce přemýšlela o tom co ji dnes ta mladá žena řekla . Jen škoda , že se nedozvěděla její jméno . Přisedla si k ní stará žena se psem . A ona začala vyprávět příběh který jí řekla , dívka . Stará žena ho pak zase vyprávěla dál a dál . A tak tento příběh putuje dál . Možná se o něm dozvíte i vy , jako já . Je to příběh , který putuje celým světem . Je o ženě beze jména s věčným příběhem .