Polibkem začíná.... Slzou končí

Byl tam. Už na ni čekal. Jejich místo... Tam, kde se poprvé políbili... Tam, kde spolu začali chodit... Stalo se to již před třemi lety a jejich vášeň stále neumírala... Alespoň ze Sářiny strany.
Michal se opíral o strom. Blond vlasy měl nagelované do sympatického rozcuchu a modré oči mu před zářením chránili sportovní sluneční brýle. Byl jen v džínových tříčtvrťákách, tričko měl zaháknuté za opasek. Na nohách, kvůli strašlivému vedru, modré žabky.
Sáře se rozsvítilo oči radostí, když ho tam viděla čekat.
Přicházela v červených šatech po kolena a červených žabkách. Sluneční brýle měla černé. Tmavě hnědé vlasy po lopatky měla rozpuštěné.
Přistoupila k němu, brýle si dala na hlavu a jemně ho políbila na rty. Její polibek byl opětován...
-“Ahoj... Jak se máš?“ zeptala se.
-“Ahoj. Dobře... Hele potřebuju s tebou mluvit...“
-“Jen mluv.“ vybídla ho.
-“Víš, ono to není zrovna nejlehčí... Je to složitější, než si kdo myslí...“
-“Co se děje?“ začínala se hrozit Sára.
-“No... Jde o nás dva..."
-"Nechápu, jak to myslíš...."
-"Musíme to skončit." řekl najednou.
-"Cože?"
-"Káťu jsem potkal asi před měsícem... A chci jí... Ale nechci tím ublížit tobě..."
Další věci, co říkal, už nevnímala...
Našel si jinou... Po tak dlouhý době... Najednou je jiná holka pro něj zajímavější než já. Říkal, že mě nikdy neopustí. Že to takhle zůstane navždy... Až do smrti... Říkal, že budu navždy v jeho srdci... Ať se stane cokoliv... Jenže to cokoliv přišlo a on mne ze svého srdce vyhání... Už tam pro mne není místo... Náhle a nečekaně... Pád do tmy a samoty... Navždy... Třeba to je vtip... A nebo je to vážně pravda? Ne, to by mi přeci neudělal! Nemohl by... Alespoň jsem v to doufala...
-"Sáro? Je ti něco?" vyrušil ji náhle jeho hlas z myšlenek....
-"Běž pryč..." šeptla.
-"Cože? Co jsi říkala? Není ti rozumět..." řekl.
-"ZMIZ! A už se nikdy nevracej!" křikla na něj vztekle a zároveň zmourceně.
Michal odešel...
Sára přešla ke stromu. Opřela se o něj zády a po chvilce se svezla dolů na zem.
Dívala se za odcházejícím Michalem... Už naposled.
Otočil se, pohlédl jí do tváře. Očekával, že bude velmi brečet, ale v jejím oku se objevila jen jedna... Jediná slza zármutu...