Relativně jediné řešení, ale proč?

Další kamion projel. Pod jeho koly svištěl a hlasitě kvílel vzduch. „Další…, další který projel bez povšimnutí. Další, kterému kdybych spadla pod kola, tak si mě ani nevšimne. Další, který by mohl rychle ukončit mé bytí zde.“

Dívka se hluboce nadechla a dále pozorovala projíždějící auta z dálničního mostu. Byla již tma a jediným zdrojem světla byly pouliční lampy a reflektory automobilů. „Stále někam spěchají. Mají pocit, že jim něco uteče. Myslí jen na to, jak se dostat z práce domů k rodině. Nezpomalí, aby si uvědomili, že takhle riskují mnohem víc. Mohou ublížit nejen sobě, ale i někomu jinému.“

Dívčinu mysl teď zatěžovala spousta myšlenek, když sledovala dopravu pod mostem. Její život jí teď připadal tak uvolněně pomalý a rozvleklý oproti rychle se řítícím a na nic nemyslícím řidičům vozidel. Dobře si uvědomovala svou nicotnost a zbytečnost žití na tomto světě. Opatrně přelezla kovové zábradlí. Nyní stála jen na úzké římse mezi životem a smrtí. Rukama se stále přidržovala zábradlí a nakláněla se dolů.

Byl to fantastický pocit. Teď měla vše jen pod svojí kontrolou. Snad poprvé v životě cítila, že vše závisí jen a jen na ní. Ona se nyní mohla rozhodnout, zda-li se raději pustí toho zábradlí a skočí dolů, přímo do ´arény plné lvů´, kteří ji roztrhají na kousky nebo se otočí, přeleze zábradlí zpět a dožije svůj bídný život. Těžká to volba. Byla si vědoma, že po pádu pod kola jedoucích aut by dosáhla klidu, ale co když se to nepovede? Co když řidič automobilu dupne na brzdu a do něj poté vrazí několik dalších aut? Co když ona vyjde jen s lehkým zraněním, ale kvůli ní zemře spousta nevinných lidí, kteří spěchali za svou rodinou? Tato myšlenka jí tížila ze všeho nejvíc.

Ale na druhou stranu tu nemůže zůstat. Všichni ji nenávidí a ona ví, že je pro ně pouze přítěží. Jen tím otravným tvorem, který ostatním pouze kazí život. Už nějakou dobu se snažila zničit, ale bylo to k ničemu. Jen si připadala ještě více méněcenná. „Toto už by konečně mohlo ostatní očistit od toho ´moru´.“

Uslyšela houkající sirény. Po mostě směrem k dívce se blížilo několik policejních a jedno záchranné vozidlo. Zmocnila se jí panika. Věděla, že když se k ní dostanou, tak ona to již nedokáže. Zabila by se před zraky spousty lidí. Přemluví ji, aby to nedělala, ona pak přeleze zábradlí zpět a skončí na psychiatrii. To nemohla dopustit. Ještě jednou pohlédla na policejní vůz a poté na kamion na dálnici pod mostem. Byla jediná možnost.

Poslední pohled na okolní svět a pak už se jen pustila zábradlí. Římsa mezi životem a smrtí už byla minulostí. Naděje na život prudce klesla, když ucítila tvrdý dopad a náraz ´čehosi´ rychlého. Toť vše. Mysl se přestala hlásit a ona o sobě již neví. Její život vyhasl.