Krátká zpověď pana X

Každé ráno se probudím jinak. Někdy na břichu, jindy zase ožralý. Vždycky je to ale v pohodě, protože cestu na záchod trefím i poslepu.
Je pravda, že někdy narazím do futer a začnu tiše nadávat, ale toš.. Stane se. Říkám si prostě stane se a nikdo a nic na světě s tím nic nezmůže. Ani moje máma, která mi v životě dávala ty nejlepší rady, ani děda, bůh mu žehnej, který vůči mně v zásadě nikdy nic neměl.
A vlastně... Co to tady zase melu ?
Víc než můj život bych vám ale chtěl říct vo mejch přátelech. Můj život je zkrátka příliš vobyčejnej, bez zvratů.
Má kamarádka Eliška nebyla, řekněme si to na rovinu, nikdy kočka. Kdybych ale věděl, že mi zlomí srdce a stane se z ní sběratelka chlapců se širokým záběrem, tak bych se s ní toho krásnýho dne, co se po mně vášnivě plazila, vyspal. Neudělal jsem to. Však co už- vo nic krásnýho jsem nepřišel. Z čistajasna se však roznesla zpráva o tom, že jsem buzna a během jednoho úspěšného týdne jsem byl za totálního lúzra. O to mi ale nešlo. Sám jsem tenkrát cítil, že se mnou něco není v pořádku..
Ale zpět k mejm kámošům.. Teda spíš k Elišce. Když tady tak sedím u tohodle vohýnku, tak si říkám, že je mi jí docela líto. Eliška pokračovala dál ve svém kočovném životě lamačky srdcí a živila ji myšlenka o proniknutí i do sféry umělecké. Konkrétně herectví. Vrcholem její kariéry byl asi okamžik, kdy dostala svého prvního, a zatím posledního, papírového Oscara..
Čert ví, kde je jí amen..Ale jedno vám povím- je mi to jedno..Nechci bejt kazisvět a prostě..držka, ale člověka asi fakt nejvíc táhnepocit štěstí. Někdy vám ani nedojde, že si jej vytváříte úplně sami. Tak jako můj další kámoš- Ludvík.
Ludvík, familierněji poté Ludva, je typickým příkladem člověka, pro kterého život není již předem načrtnutá cesta. Von si ji totiž sám kreslí. Kreslil. Teda já přesně nevim teď..Nebudu se zaplétat. Náš Ludva byl módním gurmánem a praktickým životním rádcem v jednom. Tak jako v každé domácnosti nechybí Domácí lékař, tak by u žádného člověka toužícího po úspěchu, pořádném baráku a fáru ( a ženskejch a prachů a kdoví co ještě Ludva považoval za důležitý )neměl chybět Domácí Ludva.
Ludva tak věřil svému štěstí, že několikrát po sobě dokonce výhodně investoval do zahraničních akcií. A nechutně zbohatnul. Alespoň co jsem naposled četl v novinách. Kdysi s ním byl každý měsíc rozhovor, poslední dva roky ale nic.. Třeba si koupil ostrov někde u Seychel a chystá se konečně založit rodinu..
Za posledního půlroku jsem měl pár návštěv- mí známí, znáte to - a ti o Ludvovi mluvili dost ostrým tónem. Říkali něco vo tom, že je pěkná kurva, že je vobral vo všechny prachy.. Tak nevim, co si mám o tom všem myslet. Takový věci jdou mimo mě.
No, nebudu to prodlužovat, stejně nemám moc času, tak rovnou skočím na Jasmínu. Ačkoli docela nerad no..Dostávám se totiž ke konci a hlavně..
Popíšu vám teď někoho, kdo mou osobnost ovlivnil nejvíc. Byla všude se mnou, když jsem potřeboval. A já potřeboval často. Předtím jsem měl Lucy. Tu jsem musel po čase vopustit. Brala víc, než dávala. Já na takový věci nefrčím.
Jasmína mě konečně probudila z dlouhého, opravdu dlouhého bdění. Miloval jsem ji. Miluji ji stále. A budu ji vždy v sobě nosit. Potřebuje to. Potřebuje, aby ji někdo chránil. A já jsem tu od toho, abych spálil všechny věci, které se neměly stát..
Docela dlouho mi to trvalo, než jsem na vše přišel..Už nemám čas. Ti šašci v bílém se ke mně snaží dobýt včas.. Ale do té doby už všechno zlo lehne popelem..

Dopis napsaný schizofrenikem panem X pár chvil před tím, než před zraky lékařů uhořel zaživa, nalezený v uzavřené místnosti pavilonu č. 19 psychiatrické léčebny v Kroměříži.
Dopis byl následně předložen znalcům k rozboru. Došlo se pouze k tomu, že pan X byl jen jednou z osobností, která dopis psala - čili nic převratného..