Nenávist a láska

,, Svůj život si nikdy nevybereme, ale je pouze na nás jak se s ním naučíme zacházet."
Jsem velice známá herečka, která zahrála několik velmi dobrých filmů. Můj život je nádherný. Bydlím v luxusním bytě v Los Angeles s výhledem na město. Život je pro mně každodenní večírek a dýchánky se svými hereckými kolegy. Velmi se mi líbí, že všude kolem sebe vidím své jméno. Ty nápisy jsou nádherné. Jenifer LaRocca, to jsem já!
Dnes je velký den D. Hrajeme úplně skvělý film nesoucí název ,,Bílý smaragd". V hlavní roli jsem samozřejmně já. Nechci se vytahovat. Kdysi jsem byla obyčejná venkovská dívka. Můj otec vlastnil ranč. Ale mým snem bylo vystoupit na Brodwayi a být známou světovou herečkou. Se svojí sestrou jsem se pohádala. Já byla ta mladší, která chtěla odletět dál než si moje rodina představovala. Sice mi někdy přicházeli dopisy od nich, ale nikdo se nechystal mně navštívit. Velmi se mi stýská po mé krásné neteři. Když jsem odcházela, bylo ji už nejmíň rok. Byla krásná. Celá po mamince. Její otec není znám. Nejdříve jsem Kathryn pomáhala, ale pak se mi naskytla příležitost si zahrát v televizním seriálu malou roli. Kathryn mě za to nenáviděla, aspoň si to myslím. Ráda by byla ona tou zářivou hvězdou. Nepřála mi to.... Denis Delain se do Kathryn zamiloval až po uši. Po půl roce se na našem ranči konala velká svatba. Já se předtím zamilovala do Denisova příjemnějšího a krásnějšího bratra Alexe, který už tenkrát začínal slibnou kariéru policisty. Byl naprosto dokonalý.
Velký sál se mi otevírá a já mohu vstoupit. Zde natáčíme. Je to takové malinké kasino. Všude stoly se bohatým vybavení, jaké lze vidět jen v luxusním kasínu. Na pravé straně je ruleta, na levé pánové hrají pokr. Já bych si podle scénáře měla zahrát právě ruletu. Vlastně jsem ji nikdy v životě nehrála, ale ráda si to vyzkouším.
,, Kamera jede pánové....akce!" Řekne Mike-náš režisér. Před pár lety jsem s ním chodila, tenkrát ještě byl na ženy. Po vztahu se mnou si ale uvědomil, že se mu více líbí motorkář, kterého potkal v baru a tím se úplně přeorintoval na opačné pohlaví. Ale stejně jsme pořád dobrými přáteli. Předtím jsem milovala Alexe, odjel se mnou do Los Angels. Pak mě ale podvedl s jednou potvorou a od té doby jsem ho vnitřně nenáviděla. Proč jen mi to udělal?
Scéna je výborná. Všechno se nám daří. Až najedno. Někdo mi volá! Proč sakra v tuhle chvíli? Proč zrovna teď, když natáčíme? Proč jsem si nevypla mobil? Budu to muset zvednout.
,, Promiň, Miku. Už se to nestane." Omluvím se. Mike se na mě chápavě podívá. ,, V pořádku."
,, Ano prosím." Zvednu mobil.
,, Jste slečna Jenifer LaRocca?" Ozve se úřední hlas.
,, Ano to jsem. Co....co se stalo?" Ptám se dost udiveně. Nepatrně se mi třese hlas.
,, Je mi líto, že vám to musíme říct takto po telefonu, ale paní Katrhryn Delain se svým manželem zemřela při těžké autonehodě."
,, To...to nemůže být pravda. Kdy se jim to stalo? Co jejich dcera? Ach bože moje sestřička." Koktám.
,, Bohužel je. Právě kvůli vaší neteři voláme. Nemá kam jít. Vaše sestra uvedla, jako její opatrovnici vás slečno." Odpovídá hlas stejně úředně a strojeně, jako předtím.
,, Cože? Mně? Já.....já se ani nedovedu postarat o sebe, natož abych se postarala o ni."
,, Tak to bude muset vaše neteř jít do dětského domova." Oznámí dotyčný
,, V žádném případě. Kdy pro ni mám přijít?" Ptám se.
,, Co nejdříve. Třeba zítra."
,, Ano. Kde to vlastně je?"
,, Nemocnice U tří andělů."
,, Přijedu tam, jak to bude možné." Slibuji a mám srdce v kalhotách. Skoro šeptám a myšlenky kolují a motají se.
,, Děkuji vám. Naschledanou."
,, Naschledanou." Loučí se hlas i moje stabilita.
To je snad pouhý sen! Kathy nemohla zemřít! Bože to nemůže být pravda. Co jsem to provedla? Proč jsem s ní nebyla, když mě potřebovala? Je mi blbě. Všechno se kolem mě točí. Ztrácím pevnou půdu pod nohama. Mé oči se uvádějí do tmy. Jsem najednou jinde.
,, Jenifer...Jen...Co se stalo?" Mluví na mě známý hlas. Mike! Můj nejlepší přítel a pomocník.
,, Kathryn....Kathryn zemřela." Stačila jsem pouze tato slova vyslovit, na jiná a další jsem se nezmohla.
,, To je mi líto." Řekl tak chápavě, že jsem tomu nemohla neuvěřit.
,, Já.....já nevím, co mám dělat. Zítra jedu pro svou neteř. Ani nevím kolik má let a jak vůbec vypadá. Jediné co vím je její jméno, je to moje druhé jméno Claire, víš Miku...?"
,, Nějak to dopadne! Měla bys jít domů a nabrat trochu sil." Tahle slova mě na chvíli uklidnila.
,, Asi máš pravdu. Díky, je skvélé jak mé chápeš."
,, Za co vlastně doopravdy děkuješ?"
,, Za to, že tě mám!"
,, Neděkuj. To přátelé přece dělají. Běž okamžitě domů! Mám o tebe starost."
,, Rozkaz pane!" Pokoušela jsem se udělat aspoň malý žert, který ani nevyzněl směšně, spíše unaveně stějně jako já.
Nechápu to. Vždyť jí bylo teprve čtyřicet let! Byla starší o šest let. A stále vypadala mladě. Nechce se mi uvěřit, že by mohla zemřít a na tak hloupou věc. Autonehoda. Ne, to nemůže být pravda! Vždyť Kathryn byla silná, až moc. Ranč po otcově smrti vedla. Uměla to nádherně s dobytkem, tak dobře jak s chlapy. Proč to není teď? Proč se nic nedá vrátit........Sedím v autě, snažím se soustředit na řízení. V myšlenkách mě vyruší bílý kůň, který mi skočí do cesty. Stihnu se mu vyhnout, ale nedokážu se vyhnout stromu. Narazím přímo do něj......
Jsem živá? Kde to jsem? Hrozně mě bolí hlava. Něco tu hrozně páchne. Je to jako benzín. Musím se dostat ven. Ze všech svých sil se dostávám z auta. Zjištuji díky to mu další zranění. Na pravou nohu nemůžu ani stoupnout. Hrozně mě bolí. Jen tak tak jsem se dobelhala na vozovku. Snad si mě někdo všimne než bude pozdě. Ach Kathryn. Zašeptám tiše sestřičko! Zazní má poslední slova. Upadám do nevědomí........
Probouzím se na nemocniční posteli. Všude kolem je bílá a je tu cítít odporná desinfekce. Naproti mě sedí mladá dívka. Je ji nejmíň patnáct let, ale vypadá o něco starší. Podívá se na mě ustaraně. A mě dojde, že to je moje neteř. Jediná má rodina. Je moc hezká. Ale já nevím, co říct.
,, Teto..... Co mi to děláš? Nechci přijít i o tebe." Řekne velmi smutně ale rázně. A po její tváři stéká vodopád slz.
,, Nechtěla jsem. Já....já myslela na tvoji mámu, a pak mi do cesty skočil kůň." Pomalu se posadím.
,, Moc mi chybí." Zašeptá dívenka.
,, Omlouvám se ti za všechno...Je...je mi to líto."Řeknu jí. A pak pláču. Claire mě objala a obě jsme plakaly.
,, Máma ti dávno odpustila.Vlastně v tu chvíli, když si opouštěla tento ranč." Pošeptala mi do ucha.
,, Já teď nedokážu odpustit sobě. Tohle jsem vážně nechtěla. Co..co vlastně budeme dělat?" Zeptala jsem se jí.
,, Půjdeme na ranč, tam se dáš do kupy. Zítra vyrazíme. Bethy na nás bude čekat." Řekne přesvědčivě.
,, Bethy....Moc mi chybí. Neviděla jsem jí hodně roků." Zavzpomínám. Bethy je něco mezi chůvou, hospodyňkou a kuchařkou.
,, Čtrnáct let.....Proč si sem nepřijela? Já tě taky potřebovala. Nechtěla jsem slavnou tetu. Přála jsem si tě mít u sebe." Řekla trochu vyčítavě.
,, Já.....já nevím. Měla jsem toho hodně....Ale to mě neomlouvá, já vím. Myslela jsem, že když přijedu, odstrčíte mě za dobytkem."
,, Tak to si se zmýlila! Čekaly jsme na tebe čtrnáct let. A teď jsi přišla..Bohužel za špatných okolností." Řekne a podívá se na mě nešťastně. Vstane a pomalými kroky odchází. ,, Odpusť mi." Řeknu ve chvíli, kdy už tato slova neslyší........
Tenkrát. Bylo to tak náhlé. Do našeho městečka se jednoho krásného slunného dne dostala televize. Hledala mladé talenty na hraní v seriálu. Mě bylo v té době skoro dvacet let. Byla jsem krásná štíhla blondýnečka. Netušila jsem, že by se ze mně po pár letech mohla stát dobrá herečka, jakou jsem teď. Zahrála jsem úryvek z Romea a Julie od Shakespeara. Tu knihu jsem milovala. Po třech dnech oznamovaly výsledky a já byla na první místě. Po třech hodinách jsem pochopila, že budu cestovat daleko do Los Angeles a nechám tu celý svůj dosavadní život i milovaného Alexe se kterým jsem si v poslední době tolik nerozumněli, ale já stále žila pro něj. Když jsme se loučili, Kathryn se hrozně rozčílila, dala mi facku a odešla do svého pokoje za maličkou Claire. Já jsem tam stála jako solný sloup a dívala do blba. Bylo to pro mně překvapení dostat facku od své starší sestry. Ale teď chápu, že jsem si jí zasloužila. Zapomněla jsem totiž na náš slib. A ten zněl, že spolu zůstaneme do konce života. Jenže já ho porušila....Konec snění musím si odpočinout.
Claire mi pomáhá nastoupit do výtahu. Nohu mám sice v sádře, ale pořád bolí. Podpírám se berlemi, jde to ztěžka.
,, Kdo nás vlastně odveze na ranč?" Zeptám se ji.
,, Alex Delain.....Ten který se ti hrozně líbíl." Alex toho jsem dlouho neviděla! Je pravda, že jsme spolu chodili, ale on mě podvedl s největší mrchou, jaká snad existuje.
,, Alex......Ten sukničkář?" Odpovím jí.
,, On tě nepodvedl. To si jen nalháváš. Tys opustila jeho. Tvař se aspoň mile, prosím tě."
,, Tak OK."
Vycházím z vítahu. Jsme úplně v přízemí, kde je parkoviště. U krásného černého jeapu, neznámé značky, stojí krásný vysoký muž s dlouhými černými vlasy až po ramena, na hlavě má klobouk. Oči má tak krásně oříškové. Tuhle barvu na mužích miluji. Po chvíli však zjišťuji, že je to Alex, kterého jsem milovala.
,, Ahoj, Jennifer. Dlouho jsme se neviděli!" Řekne posměšně.
,, Třináct let uplynulo tomu, co jsi mě podvedl s tou největší mrchou." Jsem rozčílená.
,, A tys mě podvedla s tím největším playboyem všech dob. Tak jsme si kvit, ne?" Odpoví mi. Ale on vůbec neví úplnou pravdu! Ten playboy mě opil, do sklenice mi dal nějakou drogu a pak mě znásilnil. Nikomu jsem to neřekla. Cítila jsem se pošpiněná. I teď mám ten pocit.
,, Ty ani nevíš jak to bylo."
,, Tak jak to bylo? Řekni mi to!" Chytí mě za ruku a podívá se mi upřímně do očí.
,, To nemůžu říct...Prosím nechtěj to vědět!" Odstrčím ho.
,, No prosím....Naše slavná herečka má ze mně zase strach..Tak to prosím prr." Řekne hrozná slova, která mě tolik rozčilují. Hlava mě začíná hrozně bolet a znova se všechno kolem mě točí. ,, Znásilnil mě." Vyslovím to než upadnu do nevědomí.
Vůbec netuším kde to jsem. Co to vlastně se mnou je? Proč když se rozruším, hned upadnu do mdlob? Ještě se rozhlédnu po pokoji. Ten noční stolek poznávám, na něm byla, kdysi moje fotka. Na zdech jsou ještě stopy vyvěšených plakátů Michaela Jacksona, ale teď už to je minulost. Všechno krásné skončilo. Pro mě to zkončilo před patnácti lety. Až teď jsem si začala uvědomovat, že jsem neměla vůbec odcházet z domova. Neztratila bych rodinu ani svoji jedinou lásku. Byla bych šťastná. Mohla jsem si lépe připomenout svoji sestru. Teď mám pouze střípky vzpomínek, které se ztrácí.
,, Tak co...Už se naše Šípková Růženka probudila?" Ozval ze dveří známý hlas. Byl to samozřejmě Alex.
,, Už dávno nespala." Odpovím mu potichounce.
,, Vylekala jsi mě! Je....je pravda, co jsi mi řekla předtím než jsi omdlela?" Zeptá se mně.
,, Lhala jsem někdy?" Snad mi uvěří, prosím v duchu.
,, Ne....Chci se ti omluvit. Ale pravda je, že s tou největší mrchou, jak ty tvrdíš, jsem nic neměl. Byla to jen pomluva, kterou si ona sama vymyslela. Moc jsem tě miloval a když jsem tě uviděl s tím hnusným a odporným Jonathanem rozčílilo mě to a šel jsem se opít do baru. Tam jsem potkal Debby. Utěšovala mě. Málem mě dostala do postele, ale já si uvědomil, že chci jen tebe. Vstal jsem z postele a hledal toho odporného Jonathana. On vyšel z pokoje s úsměvem na rtech.A v klidu mi řekl, že v posteli jsi fakt dobrá. To mě hrozně rozčílilo. Dal jsem mu pěstí a odešel. Kdybych jen věděl, že ti to provedl!" Prohlásil dost nešťastně.
,, Já....já o tom nechci mluvit, Alexi. Teď to víš. Ale tohle se nedá vrátit zpět. Je už moc a moc pozdě."
,, Moc pozdě na lásku? Jenny...nepřestal jsem tě milovat!" Řekne mi a políbí mě. Já ho po chvíli odstrčím.
,, Je už moc pozdě." Otočím se, ráda bych odešla.
,, To je mi líto."
,, Mě taky." Pošeptám ,, Tak proč s tím něco neuděláš?" Rozčílí se. ,, Nevím." Po těchto slovech Alex odchází. Proč jsem to udělala? Vždyť ho miluji. Zbláznila jsem se! Co mám teď dělat, když se už pravda vyjasnila.
Alex byl předtím, kdysi jsme spolu chodili všude, se mnou všude. U každého natáčení mě podporoval. Měla jsem u sebe anděla strážného. Ale jednoho dne se něco pokazilo a z naší lásky se vyklubala nenávist. Na jednom večírku, který byl pořádaný na moji počest, se opil a začal mě ponižovat. Všechny to hrozně zaskočilo. Nikdo si nemyslel, že tak milovaný pár skončí. Ani já nepředpokládala, že potom co mi to Alex udělá, mi uklidňující náruč nabídne největší lhář a podvodník Jonathan Haward. Asi jsem si to tak neměla brát.Chovala jsem se dost arogantně. Netušila jsem, že by se to mohle hrozně pokazit. Nenávidím Jonathana Hawarda. Přála bych mu zažít bolest....
Pomalu vstávám z postele. Když se postavím, napadá mě, že bych chtěla jít ven se podívat po ranči, který z poloviny vlastním také já. Nikdo mi to právo nevezme. Když sejdu ze schodů, ucítím krásnou vůní, která se line z kuchyně. Je to výborné kuře od Bethy. Bethy je naše hospodyně už několik generací. Je jí kolem šedesáti let, ale pořád jí to sluší. Vlasy má dlouhé už docela šedivé. Je menší postavy, hubená. Když si mě všimne lišácky se na mně usměje.
,, Věděla jsem, že jednou přijdeš, že se jednou zase vrátíš, Jenny!. Ale nechtěla jsem, aby to bylo za takových okolností. Je mi to moc líto." Řekne smutným hlasem.
,, Chtěla jsem přijet dřív, ale měla jsem strach, že mě Kathryn vyžene z tohohle domu, že mě tu nebude chtít."
,, Tak to jsi se mýlila! Kathy se nanáviděla za to, že ti před odchodem dala tenkrát tu facku. Kolikrát se ti chtěla omluvit, ale znáš ji. Byla až příliš hrdá, po svém otci, natož aby přiznala, že udělala chybu. Ale obě dvě jste na svoji hrdost doplatily." Řekla pravdu, která mě hrozně bolí.
,, Já....já nevím, co mám teď dělat. Je toho na mě hodně."
,, Potřebujeme tě Jenn. Ranč upadá. Kath ho chtěla prodat, ale bohužel zemřela. Teď jsi ty jediný majitel. Nedovol, aby se to dostalo do rukou Delainu. Oni si to nezaslouží. Je to majetek LaRoccu. "
,, Já nemůžu. Nebyla jsem tu čtrnáct let. Nevím, co tu mám dělat." Znervozním. Nechci, aby tento ranč dostal do rukou někdo jiný, ale nevím, co s ním mám dělat.
,, Máme tu dobrý personál. Claire ti poradí se vším. Ona se tu narodila a vyrůstala v tom. Věřím, že ti to pak půjde. Ty jsi LaRocca. Jsi z rodu těch, kteří se nikdy nevzdávají. Jenn mi ti věříme. Ty to dokážeš." Tahle slova mě probudila znova k životu. Mám tu, co dohánět. Musím se nějak odměnit sestře, která to trávila celý život. Ztratila ho zde.
První den zde je pro mě velmi náročný. Pomalá bolestivá chůze způsobena zlomenou nohou mě velmi zbržďuje v plánování. Díky tomu vlastně ani nemohu nasednout na koně, skrz tu sádru. Nervozně se podívám na jednoho s můžů, který sedí na koni a popijí pivo.
,, Kolik vlastně máme krav a ovcí? Máme nějaké závodní koně?" Zeptám se ho.
,, Nepočítal jsem je. Jejich kolem padesáti. Závodních koní máme čtyři - Bleska, Herkula, Lady Dianu a Star. Přejete si ještě něco nebo můžu dál pracovat?" Takový náfuka mě hrozně rozčílí. Nesnáším lidi, kteří si o sobě myslí bůhví co. Takových lidí jsem se v životě vyhíbala, ale také jsem k nim jistou dobu patřila. Za to jsem se nenáviděla. Ale zpátky do práce.
,, Klidně pracujte. Jen jsem se ptala. Jak se vlastně jmenujete?" Zeptám se ho. Teď si všímám, že je snědčí pleti. Vysoký a zdatný muž. A ty jeho hnědé oči.
,, Mé jméno je Michael Todd. Co dál si přejete slečno Jennifer LaRoccová?" Sesedne z koně. Stoupne si ke mně. Směří si mě od hlavy až k patě.
,, Velice mě těší. Omlouvám se, že vás ruším v práci." Usměji se na ně. On můj úsměv opětuje. Má tak nádherné rty.
,, Neomlouvejte se. Já bych se měl omluvit. Je mi líto vaší sestry. Byla velmi dobrá žena, takhle to nemělo dopadnout." Podívá se na mě upřímně. A mě to rozpláče. Kdybych nebyla tak hloupá, byla bych s ní. Ale co mám teď dělat? Je už moc pozdě.
,, Měla jsem se vrátit. Možná by se to nestalo a žila by." Řeknu tichým tónem. Michael mě obejme a otře mi slzy.
,, Nezabránila byste tomu. To je boží vůle, které se nedá bránit. Věřím, že to přebolí. Kathryn by to tak chtěla." Tahle slova mě ještě víc rozpláčí.
,, Nebyla by hrdá. Styděla by se za mě." Řeknu nešťastně. A se na mě upřímě zadívá. T y jeho oči jsou tak nádherná, že se mi podlamují kolena. A to neříkám o té jeho vypracované postavě. Jak bych chtěla políbit ty jeho překrásné rty, ale nejde to. Něco mi v tom brání. Někdo mě v přemýšlení vyruší. Je to Alex. Sedí rozčílený na koni. Sesedl z něho a otrhl nás. Michaelovi dal přes pusu. A mě chytil za ruku. Měla jsem strach, že by mi mohl ublížit. Ale on si mě přiskl k tělu a dlouze mě políbil. Nebránila jsem se. Už dlouho jsem čekala na tuhle chvíli a teď konečně přišla. Ale Michaela jsem litovala. Na chvíli přestal a podíval se mi do očí.
,, Nedokážu bez tebe žít. Byl jsem hlupák, když jsem tě nechal odejít. Teď to nedopustím. Miluji tě." Řekne a políbí mě.
,, Proč jsme se od sebe odloučili? Co nám bránilo v lásce? Proč to musí takto skončit?" Pokládala jsem až příliš otázek na kterých neznám odpověď.
,, Pšššt...Nic neříkej." Umlčel mě hromadou polibků. Ale ty otázky mě znepokujují. Obzvlášť teď, když na nich neznám odpověď.
Když jsme byly malé nehrály jsme si s panenkami, jako ostatní dívky v našem věku. Pro nás byla velká zábava hrát si na indiány a honit chlapce z vedlejšího ranče, a pak je přivazovat ke stromu. Táta se nám vysmíval. Říkal, že se vůbec nechováme jako dvě děvčata, ale jako chlapci, které si přál mít. Dětství na tomhle ranči bylo nádherné. Člověk se tu nikdy nenudil. Já jsem milovala závody na koních. Několikrát jsem také vyhrála, ale pak se mi stala nehoda, kvůli které jsem přestala soutěžit, a také jsem se rozhodla odejít z ranče. Při jednom závodě se můj kůň střetl s jiným. Ten druhý závodník z toho vyšel se zlomenou rukou. Mě hrozil vozíček. Táta si přál, abych znova chodila, a tak obvolal známé doktory, kteří byli velmi dobří a uznávání. Po několika měsících jsem se postavila na nohy a začala chodit. Ale o koních a závoděních jsem nechtěla už ani slyšet. Doktoři mi zakázali jezdit na koni. Ale teď si uvědomuji, že mi to velmi chybí.
Naštěstí konečně mi sundají sádru z nohy. Moc se těším. Konečně budu moct volně chodit. Možná si sednu na koně a zase se projedu . Jeden kůň ve stáji se mi obzvlášť líbí. Jmenuje se Star. Je to nádherný černý hřebec. Ten nejlepší závodník. Jdu za ním do stáje. Už je slyšet jeho volání. Jako by věděl, že přicházím.
,, Ahoj Star. Ty můj kluku. " Pošeptám mu. V mém přemýšlení mě vyruší Claire. Právě jde nakrmit koně.
,, Tys nám chyběla teto! Vážně, teď mi to dochází. Nejen mě, ale taky mámě." Řekne to se smutným výrazem.
,, Já vím, že jsem měla přijít dřív. Omlouvám se. Vím, že ti to mámu nevrátí. Jen potřebuji abys mi odpustila."
,, Já ti dávno odpustila. Ty si musíš odpustit sama. Jsem ráda, že jsi tu. Jsi jako máma. Jste si hodně podobné." Řekne. Netušila jsem, že tahle mladá dívka je tak silná, jako Claire. Sama se stará o všechno. Pomáhá mi ve všem. Je hodně podobná mámě. Taky tak moc silná. Já byla ta, která se hned rozplakala. Byla jsem velmi zranitelná. A když se jednalo o lásku milovala jsem až do skonání srdce. Ale teď jsem jiná. Své city schovávám před okolím. Někdo mě považuje za mrchu, bez citu. Ale já taková vůbec nejsem. Dávám si před lidmi velký odstup, protože mám strach, že by se mi to mohlo vymstít.
,, Tak pojď Star. Vyrazíme." Pošeptám mu do ucha. Rozeběhne se já se nechám unášet větrem ve vlasech. Všech je tak stejné, jako kdybych neodešla. Nic se tu nezměnilo. Ohrady jsou stejné. Dokonce i ten větrný mlýn, ze kterého jsme se s sestrou dívaly na západ slunce, když jsme byly malé. Byla to pro nás nádhera. Ale něco mě vyruší šustění, pak rána. Z ní to jako výstřel, který vyplaší mého koně. A já se rázem ocitám na zemi. Rána. Všechno mě bolí. Po náročních pokusech se nakonec postavím na nohy. Ale cítím, že někdo stojí za mnou a dýchá mi za krk. Kdo to může být? Bojím se ohlédnout.
,, Co tu chceš? Vypadni odsud. Dokud není pozdě, LaRoccová" Řekne ten hlas číhající za mnou. Pomalu se otočím. Je to žena. Je jí asi kolem padesáti let, hubená. V ruce drží pušku. Je to Teresa Delain. Matka milovaného Alexe a mého mrtvého švagra Denise. Proč zrovna ona mě chce zabít? Co se tu děje?
,, O čem to mluvíte? To vy jste střílela? Proč proboha?"
,, Držte pusu, žábo pitomá!... Co tu chcete? Tohle je náš pozemek. Vypadněte laskavě." Řekne. Zbraní namíří na mě.
,, To....to je náš pozemek." Vydechnu vyjeveně.
,, Dávno není. Vaše sestra ho prodala. Vypadněte! Hněte sebou!" Promluví ke mně tak nenávistně. Zbraň má stále namířenou na mě. Pomalu odcházím. Hrozně mě bolí hlava. Ani se nedivím. Ten pád byl z pěkné výšky.
Naše rodina velmi prosperovala. Byli jsme největšími vývozci ovčí vlny a kravského mléka. Naše koně byli nejlepší z této země. Ale něco se změnilo. Ale co? Jednoho dne jsme málem skončili na mizině. Naštěstí nás z toho vysekaly Delainovi. Vůbec netuším, co za to na oplátku chtěli! Proč mi nikdo neřekl víc?
,, Kde jsi byla? Měli jsme o tebe velký strach." Ozve se Claire, když vejdu do domu.
,, Ale nic. Jen paní Delainová se mě pokusila zabít. Takový malý nepodstatný detail. Co se to sakra děje?" Zeptám se ji. Claire to velmi znepokojí. Je vyděšená.
,, Nepleť se do toho. Je to už dávno, teto. Jsou magoři." Pokouší se mě uklidnit.
,, Jak se do toho nemám plést, když po mně střílí nějaká stará ježibaba? Sakra. Odpověz mi teď hned!" Chytím ji za ruku a podívám si je upřímně do očí.
,, Dlužíme Delainům nějakou tu částku. Prodali jsme jim kus pozemku. Větrný mlýn patří teď jim. Prosím nech to být." Řekne ustrašeně.
,, Proč se tolik bojíš? Co ti udělali?" Zeptám se ji.
,, Nechci přijít o ranč. Tento ranč vlastně není náš. Máma ho dala do dražby."
,, Cože? Proč se mně nezeptala? Já jsem byla spolumajitelka. To snad není pravda. Je snad ještě něco, co nevím?" Řeknu rozčileně.
,, Mámě před smrtí někdo vyhrožoval. Myslím si, že to nebyla jen nehoda, jak nám řekli policisté." Odpoví mi.
,, Ty si myslíš, že Kathryn někdo zavraždil? Kde je její auto teď?" Zeptám se ji.
,, Na policejní stanici. Co chceš teto dělat?" Zeptá se mě nejistým hlasem. Ale já ji neodpovím. Jako něčím posedlá nasedám do auta. Jako kdyby mě někam něco táhlo. Jako kdybych už byla blízko tomu, jakým způsobem zemřela má sestra. Co když to nebyla vůbec autonehoda, jak se o tom řikalo? Co když jí někdo úmyslně zabil? A narafičil to tak, aby to vypadalo, jako nehoda. Kdo by to vlastně udělal? Kdo by měl na to nervy? Jsem si jistá, že to odhalení je tak blízko. Vím kam policie odkládá bourané vozy. Kdysi jsem chodila s policistou odtud. Ale to jsem neznala Alexe. Který byl jediný pravý muž v mém životě. Potichu se blížím k tomu autu. Snažím se, aby mě tu někdo neviděl. Je tu ticho. Všude kolem je spoustu aut. Ale nakonec objevím to auto, které jsem hledala. Je celé rozmlácené. Vlastně proč se tomu divím? Vždyť spadlo z útesu. Teď se můžu konečně podívat na brzdy, které vzměti ústupků jen těžko nalézám, podle mého názoru by měli být rozbité. Nakloním se dolů a prohlédnu si je. Má teorie se potvrdila. Někdo ty brzdy zničil. Ten někdo se chtěl mé sestry zbavit a to se mu povedlo. Kdo je, ale vrah? Něco mě však v přemýšlení vyruší. Někdo stojí za mnou. Ale kdo?
,, Bravo....Jennifer. To se ti podařilo..... Škoda, že se to nikdo nedozví." Řekne ten hlas za mnou. Je to Denis Delain. On nezemřel? Já...já to nechápu. Připadám si jako ve snu. Něco mě napadá.
,, Tys zabil Kathy. Proč právě ona?" Zeptám se. Ale hned si ujasním fakta. Když Kathy zemřela, má pravomoc získat její majetek. Vlastně celý ranč. O to mu šlo.
,, Neříkej, že nevíš proč? Ale nedělej se!" Vyštěkne.
,, Je to kvůli ranči. Proto jsi ji zabil. Já....já si myslela, že jsi ji miloval. A co Claire?"
,, Ano uhodla jsi. A pokud se jedná o Claire, víš že to není moje dcera. Nevím s kým ji ta poběhlice měla, možná to nevěděla ani ona sama."
,, Takhle o mojí sestře nemluv!" Řeknu syčivě a skočím po něm. Oba dva se svalíme na zem. Ale on vstane dřív než já. Tentokrát ale míří na mě malou pistolí.
,, Tak co? Jennifer. Milá, Jennifer. Co s tebou mám dělat, když už o tom víš? Zabít tě to je moc riskantní. Teď se to tu hemží chlupatými. Ale mám jiný plán. Vstávej!" Poručí mi. Když se postavím, chytí mě za ruku. A táhne mě k autu. Zaváže mi oči nějákým šátkem a ruce sváže ocelovým lankem napevno. Pak mě strčí do auta, jako nějáký dobytek. Začínám si tak připadat. Nic nevidím a nemůžu se ani hnout. Nemůžu tomu uvěřit. Co se to vlastně děje? Takže on předstíral vlastní smrt, aby zahladil stopy? Obvinění nepadne na něho. Proč si policie nevšimla těch brzd? Copak jsou tak zkorumpovaný? Věděl o tom všem i Alex? A co když jo? Rodina drží při sobě. Alex by se na svojí rodinu nevykašlal. Nechce se mi uvěřit, že by byl zapleten do vraždy moji sestřičky.
Auto zastaví. Denis z něho obratně vystoupí. Nechce si zmačkat svoje příšerně drahé sako. Rozhlédne se po okolí, a když nikoho neuvidí, začne se mi věnovat.Otevře mi dveře od zadního sedadla. Pomůže mi vystoupit z auta. Jak ohleduplné. To jsi nemusel. Sundá mi šátek z očí. A já se mohu porozhlédnout po okolí. Je to někde v lese. Všude kolem samé jehličnaté stromy.
,, Co se mnou chceš dělat? Policie na to brzy přijde." Položím mu otázku, na kterou asi znám odpověď.
,, Co si myslíš? Nechám tě v jedné jeskyni, a pak počkám až to vyšumí a tebe budu moct bez problému oddělat. Tak jdeme!" Řekne a miří na mně zbraní. Jde se mnou daleko do lesa. Tam je za kupou stromů kryta malá jeskyňka.
,, Tak jdeme..Dělej. Hni sebou, krucinál!!! Toto bude teď tvůj domov." Strčí mě tam. Já se ocitám na zemi, která je celá zaprášená v šeru. On ke mně přistoupí. V ruce drží balvan velký jako mozek, tedy tak si mozek představuji. Co s ním chce dělat? Jen tak mi ho hodí na nohu. Bolestí zakrčičím. Ten úbohý tvor.
,, Ty...ty. Nemám slov. Nenávidím tě." Vykřiknu.
,, Ale, to jsem rád. Zní to sladce z tvých úst. Taky mě těší. Doufám, že se ti tu líbí. Promiň musím na chvíli odejít. Doufám, že ti tu nebudu chybět." Řekne mi tak chladně, až mi z toho jde mráz po zádech. Odejde neznámo kam. Ach, co budu teď dělat? Nohu skoro necítím. Nemůžu s ní ani pohnout. Pomalu se znova pokouším ji rozhýbat.
Bože Kathryn. Proč jsi se zamilovala do takového podvodníka? Proč jsem nebyla s tebou? Já věděla, že Denis není ten pravý. Proč jsi mi to neřekla? Bála jsi se ho? Bylo mi to divné. Jiné ženy, když se vdávájí za muže svých snů, jsou šťastné, ale ty jsi byla nešťastná. Plakala jsi mi na rameni. Co jsi před mnou skrývala? Věděla jsi, že Denis není takový, jakým se dělal? Měla jsem to vědět. Neměla jsem uvěřit, že pláčeš kvůli tomu, že jsi šťastná ,, slzy štěstí" Nesmysl? I Denis se mi toho dne zdál nějak až příliš nervózní. Nemyslela jsem si, ale že by mohl být takový lump. Uměl se dobře přetvařovat. Nikdo by mu na to nepřišel, ale něco se určitě v jeho plánu pokazilo. Nevypadá na člověka, který by hned zvolil vraždu. Možná se Kathryn něco o něm dozvěděla a vyhrožovala mu.
Je tu příšerná zima. Musím se odsud dostat. Přece tu musí být nějáká cesta ven.! Musím vstát a odejít. Než to zjistí a bude pozdě. Ale kde to vlastně jsem? Pomalu se postavím na nohy. Na zemi objevuji malý klacek, který mi poslouží, jako prozatimní berle. Vyjít z jeskyně není tak obtížné, i když pro moje bolavá noha strašně bolí. Sakra, něco slyším. Zní to, jako pneumatiky. Už sem jede. Jsem v pasti. Co..co mám dělat? Jennifer mysli! Poručím si. Když začnu utíkat, chytne mě a kdo ví co se mnou pak udělá. Když tu zůstanu? Co se mnou pak udělá? Je to jako zlý sen, ze kterého se nemůžu probudit. Je to jako kolotoč, na kterém se stále dokola točíte, i když je vám potom z toho špatně. Auto už je hrozně blízko. Vidím na něho. Je to Jeap. To...to není auto Denise, ale Alexe. Že by mě přišel zachránit. To si nalhávám. Ale, co když je to pravda. Jak mě tu našel? To je otázka na kterou nedokážu odpovědět.
,, Jennifer....Co tu děláš?" Zeptá se mně, když mě spatří. Vystoupí z auta a jde přímo ke mně. Co mám dělat?
,, Já...já nevím. Zeptej se svého bratra. To...to on mě sem přitáhl." Odpovím mu. Ale Alex není vůbec překvapený.
,, Co ti udělal? Bože! Já ho zabiju!!!" Zařve rozčileně. Pomůže mi nasednout do auta, hladí mě.
,, Ty jsi o tom celou tu dobu věděl? Proč zemřela Kathryn? Co se tu sakra děje?" Ptám se. Jsem celá vystrašená.
,, Nevím, jak ti mám vysvětlit. Je to složité." Odpoví mi. A nastartuje auto. A odjiždí.
,, Já mám času dost. Málem mě zabili, tak mi ubohou hlavičku nezničí, když mi ji trošku zatížíš." Povím mu rozčileně.
,, Tak dobře. Denis je pěkný podvodník. Vlastně celá moje rodinu jsou podvodníci. Jsou to pašeráci všeho možného. Hraček, starožitností, uměleckých děl. Vlastně jde o to, že to tvoje sestra odhlalila a museli ji umlčet. Váš statek byl na druhém místě, druhý střed zájmu. Teď mám, ale hrozné obavy o Claire. Kathryn ji totiž před svoji smrtí prý dala všechny důkazy, které by mohli odsoudit Denise na pěkně dlouho." Řekne mi v rychlosti bez přemýšlení.
,, Jak do té věci zapadáš ty, pane detektive? Nebo, co už jsi teď?" Zeptám se ho. Alex je myslím inspektor. Jediný z rodiny, který sešel z cesty zla? Rozhodl se pro spravedlnost.....
,, Budu poručík, když to vyřeším. Co ta tvoje herecká kariera?" Řekne a zadivá se mi do očí. Neměl by se spíš dívat na cestu?
,, Ale jde to? Mohl byses dívat na cestu laskavě? Chci přijet domů živá." Po těchto slovech se na mě usměje. Má tak nádherný úsměv. Už vím, co se mi na něm tolik líbilo. Jeho krásné oči a ten nebesky zářivý úsměv. Alex je hrozně krásný muž, se kterým by rády chodily všechny ženy.
,, No tak... Neříkej mi, že jsi po mně s někým nechodila." Zeptá se mně. Čekala jsem kdy se mně na to zeptá.
,, S Mikem Reynoldsem." Odpovím. Ale to hodně překvapí.
,, S.... s tím homosexuálem. To si děláš srandu? Dovol, abych se zasmál" Řekne posměšně.
,, Když jsme spolu chodili, byl na ženy. Ty máš snad něco proti homosexuálům?" Zeptám se ho.
,, Ale nic. Jen mě to překvapilo. A jak se má? Dlouho jsem ho neviděl."
,, Ty ho znáš? Okud?" Musím přece vypátrat odkud se ti dva znají!
,, Kdysi jsme spolu chodili, teda kdybych byl na chlapy a od té doby jsme staří známí. Vykládal mi o tobě všechno, když jsem se jednou stavil. Nepřiznal se ti?"
,, Aha. Tak dobrá. Co....co ti o mě říkal?" Zeptám se ho ze zvědavosti.
,, To, že mně pořád miluješ. Všiml si, že u sebe nosíš moji fotku. A ten prsten, co jsem ti dal, si ještě nesundala. Jenn, to je tak těžké si to přiznat?" V našem rozhovoru nás něco vyruší. Je to kouř, který se žene z mého ranče. To je oheň. Někdo tam něco podpálil. Teď jen doufám, že tam nikdo není.
,, Ty tu seď slyšíš. Já se o to postarám. to bude v pořádku." Pokouší se mně uklidinit, ale já myslím na jiné. V tom domě je má rodina. Ale někdo mi můj plán překazí. Do auta vtrhne Denis. Pistolí na mě neustále míří.
,, Smůla Jennifer. Není to tvůj dům, který teď hoří. Jejda. Já ho omylem podpálil. To musí bolet, viď?" Řekna tak hrozná slova a přitom se tomu směje.
,, Ty hajzle. Co jsi to udělal? Je tam i tvůj bratr!" Řeknu mu, ale to ho vůbec nepřekvapuje. Pro paměť lidstva. Co je tohle za člověka?
,, Alex si vybral svoji cestu. Ten hlupák myslel na spravedlnost, ale ta není. Tak teď alespoň už ví, že spravedlnost je lež." Poví mi jen tak, jako by se nic vážného nedělo. Pro něho se taky nic vážného zjevně neděje.
,, Ty zabijíš svého vlastního bratra.... Proč?" Zeptám se ho.
,, A proč ne? Já tu tvoji rodinu nenávidím. Všichni Delainové vás nesnáší. Vy LaRoccové jste, jako vši. Jednou vás člověk má ve vlasech, a pak se mu jen zdá že je nemá, ale to je klam, jsou tam stále. Kdy vůbec vymřete? Asi teď. Alex je hlupák. Přidal se k vám. Zapoměl, kdo vlastně je."
,, Já to nechápu. Vždyť se naše rodiny přátelili. To byla pouhá přetvářka. Že?"
,, Přišla jsi na to. A víš proč? Kvůli vaší matce, se můj otec zabil. Počkat, zapomněl jsem. To tvůj otec zabil mého otce v souboji o tvoji matku. On ji miloval a ona mu oznámila, že čeká Kathryn s tvým otcem. Táta se rozčílil a začal se s tvým otcem Vincem LaRoccem prát. Bohužel on vyšel ze souboje mrtev. To měl vyhrát on. Tak už víš proč vás nenávidíme? Vy LaRoccové! Vy vši!" Řekne a plivne na zem. Chytí mě prudce za ruku a vytáhne z vozu.
,, Kam mě to táhneš?" Položím mu hloupou otázku, v podstatě to je řečnická otázka, které se samozřejmě začne smát. Ruku mi ješte víc stiskne. Bolí to. Mám slabá zápěstí. Když zjistí, že nemůžu jít tak rychle jak si přeje on, hodí mě prudce o zem. Kruci, moje žebra! Bouchnu se do hlavy. Na pár sekund ztratím vědomí. Když se ale probudím, stojí nade mnou. Začne mě bezhlavě mlátit . Dokonce mě i kope do břicha. V tu chvíli přestávám věřit na spravedlnost. Přestávám se bránit. Už nevěřím na to, že se někde vynoří Alex a zachrání mě. Jsem sama v pasti. Umírám a nikdo tomu nezabrání. Nemám strach, spíš vztek. Stačí poslední zbabělí úder, který ukončí můj úbohý život. ,, Chtěla jsem všechno a zapomněla přitom na rodinu." Koluje mi v mysli charakteristika sebe samé.
,, Tak co LaRoccová, máš poslední přání?" Pošeptá mi to do ucha. Když nic neslyší. Sehne se ke mně. ,, Nic neslyším. Co říkáš?" Dodá. Vysmívá se mi! Je šťastný, že jsem bezmocná. Může si se mnou dělat, co se mu zachce. Už se napřahuje, aby mi dal poslední úder. Když mu to překazí Alex. Oba dva se začnou prát. Nečekaně Denis vytáhne pistoli a vystřelí po Alexovi. To ne. Ne. Ale něco to nehraje. Místo Alexe, jde k zemi Denis. Když se Denis svalí na zem úplně, spatřím povědomou tvář. Je to Kathryn. Ona žije? Já to nechápu. Hlava mě hrozně bolí, a tak přestávám uvažovat a upadám do toho známého bezvědomí. Doufám, že to je naposledy. Byl to sen?
Probouzím se v hrozném bílém pokoji. Jsem znova v nemocnici. Asi po měsíci. Na židli sedí sestra a vedle mě je Alex. Oba dva asi spí. Alex má na mém polštáři položenou hlavu. Jsem ale zmatená. Jak krásně vypadá, když spí. Opatrně ho pohladím po vlasech. A tím ho probudím.
,, Měli jsme o tebe velký strach." Pošeptá mi. Protože nechce vzbudit Kathryn, ale ta se hned probudí.
,, Já...já to nechápu. Říkali mi, že jsi zemřela!" Řeknu.
,, Promiň. Jinak to nešlo." Řekne tichým ustaraným hlasem. Začne ve mě kolovat jed. Chci jí chytit pod krkem.
,, Vysvětli mi proč!? Já se v tom nevyznám! A co je s Claire a Bethy?" Zeptám se jich. Jsem celá vystrašená. Bolí mě hlava a vlastně úplně všechno. Ale hlavně dost zuřím. Což přehlušuje můj strach.
,, To je těžké. Claire a Beth jsou v pořádku. Jenny musíš si odpočinout a nabrát sílu." Poručí mi.
,, Nech toho prosím tě! Nebýt toho, že jsi předstírala svou vlastní smrt, tak bych tu neležela! Prosím tě, nechte mě být. Vy dva jste úbozí lháři. Až se odsud dostanu, nebu vás chtít vidět! Jak vás nesnáším!" Řvu z plných plic. Sestřička instinktivně vtrhne do pokoje a vyžene ty dva ven. Teď už je klid... Už se na něj nemusím dívat.
... Jsem konečně pryč z té příšerné nemocnice. A sedím v letadle do Los Angeles. V nemocnici jsem ty dva už neviděla, potom co jsme se tak pohádali. Ale jsem tomu vlastně ráda. Aspoň je už věčný klid. Všechno bude, jako při starém. Ale s tím, že moje sestra žije. Claire jsem viděla. To je důležité. Vyrostla a je z ní pěkné děvče. Ten celý měsíc považuji za hloupý sen. Nechápu to, ale je mi to už jedno. Na letišti v Los Angeles na mě čeká Mike. Jediný dokonalý chlap, který je bohužel na muže. Jaký paradox, že chlap pravý bez chyb, je buď homosexuál nebo zadaný! No, moje smůla.
... Už jsme přístáli. Vůbec se to nezdá a moc se v tom nevyznám, ale jsem v Los Angeles. Mike na mě mává. Vezmu si zavazadla a jdu za ním. Obejme mě .
,, Tak, co slečinko. Jak jste si to užila?" Zeptá se mně ustaraně.
,, Byla to hrůza! Dvakrát jsem kvůli tomu všemu byla v nemocnici. Nechci o tom mluvit. Ty se znáš s Alexem Delainem?" Ta otázko ho znejistí.
,, Chudášku můj. S Alexem jsme dobří přátelé. Ty jsi ho viděla? Jak se má můj člověk?" Ptá se mně na otázky na která bych mu nejraději neodpověděla.
,, Alex se má báječně až moc. Úbohý lhář." Odpovím mu rozčileně.
,, Pokud ti lhal, musel mít pádný důvod, víš? Asi tě chtěl chránit. Beruško." Řekne mi upřímně.
,, To je jedno!" Zvýším hlas ,, Jak jste daleko s tím filmem? Pořád počítáš se mnou?" Pokouším se odbočit od tématu, týkajícího se Alexe. Nechci o něm nic slyšet!
,, Ten film. No víš, kvůli tobě jsme přestali natáčet." Podívá se na mě. ,, No dobře. Naší herci si chtěli odpočinout, že toho mají po krk. Po krk! Chápeš to?" Dodá.
,, Takže natáčení nebude?" Zeptám se ho.
,, Ale bude. Oni tě natolik mají rádi, že mě přinutili, abych na tebe počkal. Jenny prosím řekni jim něco. Musíme začít. Nebo to nikdy nenatočíme. Už tak máme skluz." Odpoví mi.
,, Oni mě mají rádi? Já...já myslela, že mě nenávidí. Chovali se tak." Divím se tomu, co řekl.
,, Až moc příliš. Ty jsi pro ně bohyně. Lidé zjistí, že jim někdo chybí, až když ten někdo odejde. Takže zítra budeme natáčet. Platí?" Zeptá se mě.
,, Jasně. Potřebuji se odreagovat." Řeknu. Nasedneme do nejbližšího taxíku a já konečně jedu do svého úžasného domu v tom nejlepším městě na světě. Třeba budu ,, šťastná"....?
Konečně doma. Pomyslím si, když se rozhlédnu po pokoji. Napustím si vanu horké vody, dám broskvovou pěnu do koupele. Než se vana napustí. Zapnu si telefon, abych zjistila, jestli mi někdo nevolal a nenechal náhodou vzkazy. Je tu jen jeden. ,, Jennifer. Prosím tě odpusť mi! Já ti to chtěl vysvětlit, ale už jsi byla pryč. Omlouvám se ti. Já ti vynahradím. Vrať se!" Tento vzkaz mě vyvede z míry. Co si sakra o sobě myslí? Tak mě kvůli němu málem zavraždí a lže mi, po mě pak chce abych se k němu vrátila? Ani náhodou! Musím se uklidnit. Vyvedlo mě to z míry. Musím se umýt. Jak dlouho jsem se nemyla? Bože já páchnu! Nesnáším ranč a nikdy se tam nevrátím. Teď se chci vykoupat a relaxovat..... ,, Akce."
Tak a jsem tu. To casino je nádherné, úplně bych tomu uvěřila. Všude kolem mě jsou výborní herci. Líbí se mi tu. Nic bych za tento život neviměnila. Sem patřím. ,, Pauza.!" Ozve se Mike. Do mého přemýšlení vtrhne muž na pravo. Je to vysoký překrásný černoch. Má hnědé oči a blíži se ke mně. A to nemluvím o těch jeho nádherných rtech.
,, Dobrý den slečno LaRoccová. Jsem rád, že jste se vrátila. Bez vás to tu byla hrůza." Říká tak krásná slova.
,, Velice mě těší pane. Mohu znát vaše jméno?" Zeptám se ho.
,, David Craid. Je mi ctí, že vás poznávám. Slyšel jsem o vás velmi mnoho pěkného." Řekne a políbí mi ruku. Je tak galantní. Snad nevidí, že se mi podlamují kolena! Je tak nádherný. Hrozně krásně voní jeho kolínská a ten jeho bílý smoking je nádherný, moc mu sluší.
,, Vy máte, ale pěkné oči." Řeknu zasněně. Ale když zjistím, že se trošku usmívá překvapí mě to a začnu panikařit. Nechci vypadat, jako koketa.
,, Děkuji. I Vy máte pěkná kukadla." Řekne mi tak krásnou poklonu. ,, Slečno. Nemohli bysme si tykat. David." Dodá.
,, Jennifer. Ale přátelé mi říkají Jenny." Souhlasím a podáme si opět ruce.
,, Jste tak krásná. Asi to bude znít hloupě, ale já se do vás zamiloval." Vysloví tato nádherná slova a políbí mě. Ach, já se tak chvěji. Možná jsem paranoidný. Je celý krásný. Ty je ho rty a oči jsou božské a neodolatelné. Nemyslela jsem, že to bude tak rychlé.
David mě pozval na krásnou večeři pro nás dva ve špičkové restauraci. Je totiž uznávaný lékař. Na natáčení byl, protože se šel podívat na svojí sestru Julií, která v tom filmu hraje. Konečně jsem potkala báječného muže. Pomyslím si.
,, Tak Zlatíčko. Co si dáš k jídlu?" Řekne to, tak něžně. Takhle se mnou ještě nikdo nemluvil!
,, Objednej mi něco dobrého. Díky, Miláčku." On ví, co je dobré k jídlu určitě! Políbím ho na rty. Mezitím on něco objedná. Mluví tak spisovně. Něžně.
,, Víš proč jsme tu?" Zeptá se mně a vytáhne ze saka červenou krabičku. Klekne si na kolena. ,, Jennifer LaRocca stala by jste se mou ženou navěky věkům?" On si mě chce vzít! Bože! To....to je nádhera. Nemám slov. Pak ale znejistím.
,, Není to rychlé? Dave! Miluji tě, ale zdá se mi to rychlé. Nemyslíš?"
,, Jenny. Nic nemluv, prosím. Pokud se milujeme, není co řešit. Já tě chci navěky. Ty to snad nechceš?"
,, Jasně, že chci. Ale je to pro mě šok! Kdo by čekal, že po dvou týdnech si mě budeš chtít vzít? Vždyť já neznám tvoji rodinu a ty neznáš moji."
,, Můj otec a moje matka zemřeli. Vlastně žádnou rodinu nemám. Byl bych rád, kdybych poznal tvoji rodinu." Řekne mi.
,, Tak dobře. Zítra jim to pojedeme oznámit. Myslím, že budou hodně překvapeni. Obzvlášť Kathryn" Přesvědčil mě. Doufám, že tam nepotkám Alexe, nechci z toho telenovelu.
Ach bože. Znova cestuji do té příšerné díry. Když jsem tam byla naposled, navštívila jsem nemocnici dvakrát. Doufám, že teď se nic takového nestane. Cesta vypadá dobře. Je to tu celkem pěkné. Pořád, ale musím myslet na to, jak se bude Kathryn tvářit. Bude nadšená, či naštvaná? Přijme Davida do své rodiny? Když jsem jí to řekla včera do telefonu, nezdála by se mi rozčílena. Ale ona umí dobře lhát. Možná je rozčílená a Davida vyžene spát do chlívu. V tom případě mě ale už nikdy neuvidí. Ona totiž černochy moc v lásce nemá. Jeden jí totiž kdysi vyloupil a od té doby si na černochy dává pozor. Ale jestli se o něco pokusí, odejdu a už mě nikdy neuvidí. Přísahám v duchu.
,, Copak Lásko? Na co myslíš?" Zeptá se mně David, když dlouho mlčím.
,, Ale nic. Mám trošku strach." Odpovím mu polopravdu. David se na mě upřímně podívá. Mě to, ale znepokojuje čím dál víc. Po trapné chvíli ticha mě políbí na tvář. Je tak vášnivý. Kdyby jsme nebyli v taxíku, asi bych mu řekla, že se chci s ním milovat. Ale bohužel teď to nejde.
Mám docela smůlu. Už jsme na ranči. Vlastně, když jsem odsud odcházela hořel. Teď je, ale zase v plné parádě. Ze dveří domu vychází Kathryn. Jde mě přivítat. Jak milé. Jde ke mně a obejme mě.
,, Dovol mi, abych ti představila svého budoucího manžela Davida Craida." Kathy se na mě překvapeně podívá.
,, Velice mě těší. Já...já nevěděla, že se budete brát! Já myslela, že si děláš legraci!" Řekne zaskočeně.
,, Tohle není drahá Kathy, vtip ani legrace, jak tomu říkáš. Já Davida miluji. Budeme se brát." Řeknu ji rozčileně. Políbím přitom Davida.
,, Tak dobrá. Nemám slov. Vyhrála jsi." Řekne to tak hrozně a otočí se směrem k domu, jakoby uraženě
,, Davide, Lásko mohl bys vzít kufry a odnést je do pokoje?"
,, Promiň drahá Jenny, ale já tu mám už návšťevu. Je tu plno! Odpusť mi." Řekne mi to posměšně. Já ji dám Kathy! Ten ranč je z poloviny můj! To znamená, že tu vlastním aspoň jeden jediný pokoj. Takže by měla to právo splnit. Já..já snad zavolám právníka.
,, Kathryn LaRoccová. Já znám svoje práva! Tento ranč je z poloviny můj! A já jsem schopná o něj bojovat. Mám zavolat právníka?" Zeptám se jí. Nebudu se s ní vybavovat.
,, Pro tentorkrát jsi vyhrála, ale já ti to nedaruji." Syčí vzteky. David je z té naší hádky celý nesvůj.
,, Co se to stalo?" Zeptá se mně.
,, Ale nic. Jen rodinná hádka. Toho si nevšímej." Odpovím mu a políbím ho. David vezme kufry a jdeme spolu dovnitř. Tam čeká další překvapení. Alex! Kvůli tomu jsem sem nechtěla jít. Alex jde za mnou. Co po mně, sakra, chce?
,, Nech mě, Alexi!
Já Davida miluji. A ty a nikdo jiný tomu nezabrání. Chápeš to?"
,, Ne. Jenny já tě miluji. Nedovolím, aby sis ho vzala." Řekne a políbí mě. Mé srdce začne být, jak o závod. Tak koho miluji? Něco moje přemýšlení vyruší. Je to David. Odtrhne nás dva. A začne se s Alexem prát. Jsou jako malé děti. Bože!
,, Nechte toho! Slyšíte!" Řvu, ale marně. Stoupnu si k nim a pomalu je od sebe odtáhnu, ale bohužel mi někdo vrazí a mě začne ze rtu téct krev. Když si toho všimnou přestanou. Pak se ke mně otočí a začnou mi to ošetřovat a utěšovat. Ale není to bez toho, aby se navzájem pošťuchovali.
,, Nechte toho! Chováte se, jako malí. Davide, Alexi. Přestaň te prosím." Řeknu, ale oni toho nenechají. A tak z místnosti odejdu. Uteču do stáji a nasednu na Star. On je jediný muž v mém životě, který by mě neuhodil, aniž by nechtěl. Alex vyběhne za mnou, ale já si přestávám všeho všímat. Zase ten vítr v zádech. Taková nádhera. O tom jsem dlouho snila. Ale nakonec se něco zase stane. Star mě přestane poslouchat rozeběhne se a já se jakš takž držím.
,, Prrr.. Hochu klid!" Šeptám mu do uší, ale on nic. Má svoji hlavu. Najednou se přede mnou objeví větěv stromu. Já se udeřím do hlavy a spadnu dolů. Zase to hnusné bezvědomí. Já to tu tak nenávidím, chci pryč.
Probouzím se přivázaná na něčí posteli. Co to má sakra znamenat? Porozhlédnu se kolem sebe. Je to dům Alexe. Je to ranč Delainových. Pokouším se rozvázat, ale marně. Nakonec ke mně přijde Alex.
,, Pusť mě okamžitě." Zakřičím na něho. Ale on tam stojí a pozoruje mě.
,, A co když ne? Jennifer. Já vím, že ho nemiluješ. Ten polibek byl tak vášnivý." Řekne mi a chytá si přitom svoje rty.
,, Alexi. Nech mě být. Já...já tě nemiluji." Tvrdím stále. On se mi ale dívá do duše. A u ní já neumím lhát.
,, Nevěřím ti. Uhýbáš očima a koušeš si ret. Jsi špatná lhářka, Jenny." Řekne mi. Sehne se ke mně a odváže mně. Pak mě dlouze políbí. Je to znova, tak vášnivé.
,, Alexi. Já nemůžu. Budu se vdávat a ten pravý je David!" Pošeptám mu. Ten má slova nebere v úvahu a líbá mě znova a znova.
,, Jennifer. Nech toho prosím tě. Oba dva víme, jak moc mě miluješ a já miluji zase tebe." Pošeptá mi. Ale já ho od sebe odtrhnu. Musím utéct. Rozeběhnu se domů. Naštěstí to není daleko. Má pěknou bouli na hlavě. Venku na mě čeká netrpělivě David. Je celý vystrašený. Kathryn je s ním. Doufám, že mu nic nenalhala. Jestli jo, ukážu jí co proto.
,, Kde jsi byla?" Zeptá se mě rozlobeně David. Chytne mě prudce za ruku. Já tušila, že nebude tak bez chyb.
,, Ani nevím." Odpovím mu. Ale on se rozčílí a udeří mě. Ale to rozčílí Kath. Vystřelí do vzduchu puškou. Proč mě praštil!? Co je to za člověka? Nejradši bych si sama nalýskala.
,, Vypadni z mého domu! Okamžitě." Zakřičí. Postaví mě na nohy. A já se jí rozpláču na rameni.
,, On nebyl ten pravý. Viděla jsem mu to na očích." Řekne mi. Já se jí podívám do očí.
,, Ale já ho milovala." Povím to do vzduchu. V objetí nás vyruší Alex, který musel jít za mnou. Sesedne z koně a jde ke mně.
,, Miluji tě. Jennifer. A nechci tě ztratit! Věř mi!" Říká tak krásná slova. Klekne si na kolena a z kapsy vytáhne malou dřevěnou krabičku, kterou sám vyřezal. Podívá se mi do očí a pak řekne ,, Drahá Jennifer LaRoccová. Stala by jsi se mojí ženou i potom všem?" Podívá se na mě upřímně.
,, Ano. Alexi. Chci si tě vzít." Řeknu. Políbíme se jako nikdy předtím. Vím, že to tak má být.
Konečně mě štěstí potkalo. Nejen mě i mou rodinu. Kathy našla taky svoji lásku. Jsme taková šťastná rodinka, i když jsme si toho hodně vytrpěli. Ale za lásku se musí bojovat.