Bouračka

V dálce na silnici byl slyšet hluk motoru už léta ojetého auta. Na předním sedadle seděl připoutaný David McNamara hledíce na svou manželku, která seděla přikrčená na místě řidiče. Molly McNamarová nebyla zrovna nadšená z toho, že musí řídit teď, v noci. Ale už se těšila do hotelu, který objednal její manžel ke dni jejich pátého výročí. Ten den byl dnes, 19.června 1992.
"Určitě víš, že je to tímhle směrem?," ujišťovala se Molly, když bloudili nejméně hodinu.
"Jasně! Jedeme po silnici 99."
Jeli pomalu, ale stále se nic nenaskytovalo k vidění. Žádné stavení, billboard, prostě nic. Jen černá tma a vysoké stromy, které se rozléhaly kolem silnice.
Po další půlhodině jízdy si Molly všimla ukazatele, který říkal: Silnice 41.
"Tak 99, jo? Hele, vždyť ty vůbec nevíš, kam jedem!," rozkřikla se Molly na svého muže.
"No tak to je asi zkratka. Uvidíš, za chvíli tam budem.," snažil se ji uklidnit David.
"Že ty vždycky musíš všechno podělat. Místo, abychom si užívali v hotelu, ztvrdnem na naše výročí v tomhle blbým autě." Molly už nebyla vůbec k vydržení. Byla na Davida ohromně naštvaná.
"Měla jsem radši všechno zařídit sama!"
"No tak promiň, že se taky o něco starám!" David už také zvýšil hlas. Ani jeden z nich nekoukal před sebe. Molly nebyla na řízení vůbec soustředěná.
"...já se vůbec divím, jak jsme to mohli spolu tak dlouho vydržet!"
David byl první, kdo zase přišel k rozumu. Otočil se dopředu a zakřičel:
"Pozor!!!!!!!!" Teď i Molly přišla k sobě. Jen pár metrů před nimi stál na silnici starý muž, na sobě měl nedobře vypadající kalhoty a starou obnošenou farmářskou vestu. Molly se snažila prudce zabrzdit, ale už to nestihla. Sjeli s Davidem ze strmého kopce do hlubin lesů....

******

Na opačné straně Texasu se objevili dva muži. Mladí, dobře vypadající kluci seděli ve svém černém Chevroletu Impala a pročítali tátův starý deník.
"Co víš o silnici 41?," zeptal se Dean svého bratra hrubým hlasem. On byl totiž takový ten drsňák. Dost se od svého bratra lišil.
"Určitě naše práce. Podle svědků se za posledních patnáct let stalo to samé. Uprostřed noci se na silnici objeví mladá žena, kterou honí jakýsi muž. Ale potom zmizí, když jim ten, co jede kolem, chce pomoct.," odpověděl Sam svým jemným hlasem.
"Takže dvě strašidla?"
"Vypadá to tak. Ale vždycky někdo ve stejný den zemře. Na té silnici. Ve stejný den. To samé už se děje patnáct let."
"Tak jo, omrknem to."
Dean nastartoval a vydali se pomalým tempem na opačný konec státu. Neměli kam spěchat. Tak jako už celý rok....

******

Bylo pozdě večer. Silnicí 41 nikdo neprojížděl, a tak si nikdo nevšiml nabouraného auta, sjetého v příkopě. Bylo úplně na padrť. Za volantem seděla, no spíše ležela, mladá žena, zakrvácená v obličeji. Pomalu začala nabírat vědomí. Rozhlédla se kolem. Zdála se být celkem v pořádku. Vylezla z auta. Hrozně se jí motala hlava, ale něčeho si všimla.
"Davide?," zavolala na muže, který s ní jel v autě a kterého od doby, kdy sjela ze silnice, neviděla.
"Davide?" Už byla jako na trní. Rozhodla se, že ho půjde najít. Šla pomalu, po tmě, lesem a volala jméno svého muže.
Najednou zůstala stát! Rozhlížela se kolem a... za ní se náhle objevil muž se staromódními kalhoty a farmářskou vestou. Nejhorší ale bylo, že mu z břicha koukala střeva, která padala až k zemi.
"Aááá, ježiši!" Žena se rozběhla, co to jen šlo. Muž běžel za ní!
"Pomóóóc! Chce mě zabít!"
Doběhla až k silnice. Rozhlédla se. Nikde nikdo! Jakto? Kam ta chodící mrtvola zmizela?
V dáli uviděla pohybující se světla. Přibližovalo se k ní auto! Konečně! Někdo ji zachrání a pomůže jí najít manžela. Rozeběhla se kupředu.
Auto, starý veterán, se stále přibližovalo k ní.
"Stát! Prosím, zastavte!," zaječela, když byla Impala jen kousek od ní.
Dean to skoro neubrzdil. Málem to do ní napral.
"Prosím, stůjte!" Žena byla zoufalá.
Auto pár centimetrů od ní opravdu zastavilo. Molly spadl kámen ze srdce. Nechtěla přece přijít dvakrát za noc o život. Chvíli tam tak stála a oddechovala.
Sam s Deanem se na sebe zvláštně a zárověň nechápavě podívali: "Deane, ona asi neví,..." Už si nestačili víc říct, když v tom jim žena zaťukala na okýnko.
"Prosím, otevřete. Nemůžu najít manžela, musíte mi pomoct."
"Co se vám stalo?," zeptal se Sam, když stáhl okýnko.
"Nabourali jsme s manželem do stromu, když jsme sjeli ze silnice. Teď nemůžu muže najít. Můsím ho najít. Co když je zraněný?
"Nebojte se, najdeme ho. Nasedněte si a podíváme se kolem."
"Neee, já odtud neodejdu. V lese je šílený chlap s kudlou. Co když mu něco udělá.
"Podívejte se, takhle mu asi nepomůžete. Nasedněte, najdeme ho cestou.," zapojil se do rozhovoru Dean.
"Tak mě alespoň odvezte zpátky k autu."
"Paní, jak se jmenujete?"
"Molly. Molly McNamarová."
"Dobře, Molly, musíte jet do bezpečí!," naléhal Sam.
"Né, dovezte mě k autu. A hned!"
"Fajn. Jak chcete," uzavřel tento rozhovor rázně Dean.
Trvalo jen chvíli, než dojeli k onomu místu. Molly vystoupila a běžela tam, kde dnes večer havarovala. Jenže...nic. Ani stopy po nabouraném vozidle.
"To není možný, vždyť to auto tady bylo!," řekla zmatená Molly.

******

Dean se Samem stáli u auta.
"Musíme zmizet, Deane. Než se objeví Greely."
"Jo, a co jí asi tak řeknem, hmmm? Ta ženská je úplně vynervovaná!"
"Co třeba pravdu?"
"Blázníš? Jak to uslyší tak uteče!"
"Hele, je to asi dost divný, ale to auto tady vážně bylo.," zavolala na ně Molly....

******

"My vám věříme, Molly. A proto vás musíme odtud dostat."
"Ale já musím najít manžela..."
"Odvezeme vás na policii, to bude nejlepší. Tam vám určitě pomůžou," oznámil Dean.
Sam po něm střelil nechápavým pohledem. Ale potom pochopil.
"Tak si nastupte, já ještě něco hodím do kufru," řekl Dean a otevřel ho.
Jenže jakmile ho otevřel, Molly spatřila prostor plný nabitých zbraní, pár starých deníků a láhev naplněnou jakousi průhlednou kapalinou, ze které stoupala nepatrně mlhavá pára.
"Tak já už tam radši dojdu sama. Díky za pomoc," oznámila zmateným hlasem Molly a začala se pomalu vzdalovat.
Sam si všiml, jak upřeně a se strachem v očích zírá do kufru.
"Ne, ne, ne, Molly, počkejte. To není, jak si myslíte.," začal vysvětlovat.
"Nechte mě na pokoji. Ja jdu na policii." Molly skoro utíkala.
"Molly, počkejte!"
Molly už byla na útěku.,
"To nebyla náhoda, že jsme vás našli," křikl Dean.
"Co to povídáte?" Molly se zastavila a otočila se zpět k nim.
"My jsme nepřijeli za holkama, nebo tak něco. Jsme už nějakou dobu na.....lovu."
"Ne, počkej, Deane..." nechtěl prozradit Sam jejich tajemství.
"A co jste lovili?," zajímala se Molly.
Dean na chvíli zaváhal: "Duchy," řekl nakonec.
"Cože? Jste blázni."
"Takoví jako ten chlap, kterýmu visej z břicha střeva?"
Molly zaváhala.
"Snad jste ho viděla, ne?"
Zmatená žena si sedla na kraj silnice a přemýšlela.
"Ten muž se jmenuje John Greely. Býval zde kdysi farmářem. Před patnácti lety ho tady na silnici přejeli a on od té doby, ve výročí své smrti, tu straší a někoho potrestá. Pár lidí dokonce i zemřelo.
"Takže ten Greely mi zabil manžela?"
"Nebojte se, my vašeho manžela najdeme," uklidňoval ji Sam.

******

Bylo kolem půlnoci a Dean za volantem skoro usínal.
"Musíme co nejdřív ze silnice. Kdyby se objevil Greely, tak jsme nahraný," řekl unaveně. Chtěl mít tenhle případ co nejdříve z krku. Chtěl si taky chvíli odpočinout. Už celý rok se Samem objíždí Ameriku sem tam. Ani nedokázal spočítat, kolik toho za poslední rok ulovili. Ale mají jediné poslání, a to musí splnit. Za každou cenu.
"Takže...musíte nám povědět, jak se vám to stalo, Molly," vyzval ji Sam.
"No, jeli jsme k jezeru Portchair. Dnes máme totiž páté výročí. Jenže jsme zabloudili a kvůli tomu jsme se pohádali. My se totiž vždycky hádáme v autě."
"Jo, to dobře znám!," přisvědčil Sam.
Dean po něm střelil vyčítavým pohledem.
"No a potom jsem sjela z té silnice a narazila do stromu."
"Víc si nepamatujete?," zeptal se udivený Sam.
"Ne, akorát...ježiši. Jako poslední jsem manželovi řekla, že je blbec. Já jsem vážně děsná.
"I to se někdy občas stane.," neodpustil si kousavou poznámku Dean.
Nastala chvíle mlčení. Jeli dost rychle, ale opatrně. Na silnici nikdo nebyl. Bylo ticho. Nikde ani živáčka. Najednou, z ničeho nic, začalo hrát v autě rádio.
"To ty?," zeptal se Dean Sama.
"Ne."
"Dobrý, bál jsem se, že to řekneš."
"Bože, to je ta písnička, kterou hráli, když jsme se vybourali.," řekla Molly tichým hlasem.
Sam s Deanem se na sebe chápavě podívali.
Rádio náhle začalo prskat a šramotit. V rachotu byl slyšet, sice bídně, ale dost zřetelně, hlas, který říkal: "Je má!"
"Co to je?," otázala se Molly znechuceným a zároveň nechápavým hlasem.
Jakmile to dořekla, objevil se před nimi na silnici starý muž v otrhaných kalhotách a farmářské vestě. Z břicha mu visela střeva a vypadal, jako kdyby právě bojoval s motorovou pilou. Ten muž se jmenoval John Greely.
"Držte se!," křikl Dean a přidal plyn.
Muž stál na silnici jak solný sloup. Hleděl přímo na Molly a....pak se rozplynul, když do něj Dean narazil autem. Zbyl z něj jen kouř. Mlha.
"Co to sakra bylo," panikařila Molly.
"Nebojte se, všechno bude v pořádku," rozhlížel se Sam kolem sebe i ven z okýnka.
Jen jak to dořekl, najeli na velmi ostrý kámen a to bohužel neustálo jejich přední levé kolo.
"Jen abys to nezakřikl, Same," odpověděl mu Dean.
Museli tedy zastavit. Všichni vylezli z auta.
"Já chci odtud pryč! Ten šílenec Davidovi určitě něco udělal.," křičela nešťastná Molly a chytala se za hlavu.
"Nikomu se nic nestane. Musíme najít Greelyho kosti, posolit je a spálit."
"Co prosím?"
"Tak najde duch klidu a odpočinku."
"No samozřejmě."
"Takže musíme najít Greelyho farmu a dům. Prohlédáme okolí a pak se uvidí."
"Nemůže to být tak daleko, když se tady v noci promenádoval."

******

Staré stavení se nacházelo kousek od silnice. Byl to za ty roky omšelý dům s děravou střechou a rozbitými okny.
"Někdy bych rád přišel k hezkýmu domu," řekl Dean ironicky."Dobře, najdeme teda ty kosti,"
Když vešli do domu, ucítili zatuchlinu.
"Tohle vy vážně děláte? Jste krotitelé duchů nebo tak něco?," zeptala se nevěřícně Molly.
"Jo, ale nenosíme skafandry. Hele, ten chlap se tady objevuje jednou za rok a máme čas jen do svítání, takže popojedem trochu, ne? Dobře, tak fajn.," ukončil jejich debatu Dean.
Rozhlédli se po domě. Vypadal vážně hrozně. Stěny byly žluté, všude špína a stůl měl dokonce jen tři nohy.
"Vy dva půjdete nahoru, já to prohledám tady," rozhodl Dean.

Sam s Molly vyšli po schodech do prvního patra. Nahoře to nebylo o nic lepší.
Vešli do malé místnosti plné starých knih a dopisů. "Dean věděl, proč nás sem poslal!," pomyslel si Sam. Někdy mu přišlo, jako by bratr viděl do budoucnosti.:) Začali se tedy prohrabávat těmi haldami spisů.
Uběhlo půl hodiny a nic. Nic nenašli. Žádný důkaz, nebo dokonce stopu k tomu, co by jim objasnilo, proč se Greely objevuje na silnici.
"Proč si myslíte, že se objevuje. Co ho tady drží, Same?"
"To je různé. Někdy to je kvůli pomstě. Mstící se duch zabíjí ty, kteří mu v životě ublížili. Drží ho tady touha po pomstě nebo....nedodělaná práce."
"Nedodělaná práce?," užasla Molly.
"Ano. Nedodělal to, co měl splnit. Nemůžou odejít na druhou stranu. A to je svírá.
"Vypadá to, jako byste je litoval.," Mollyina poznámka byla kousavá a ironická.
"Nebyli to vůbec zlí lidé. Nezaslouží si to. Měli by jít tam, kam patří.," obhajoval je Sam.
"Sam je v těhle věcech někdy moc přecitlivělej," Dean se objevil ve dveřích, "Já je nemám rád a rozhodně je nebudu omlouvat, nebo dokonce litovat. Našli jste něco?"
"Ani ne, jen nějaký fotky Greelyho s manželkou. A tady...novinový článek o Greelyho smrti. Taky píšou o jeho manželce. Už ji potom nikdo neviděl."
"Hmmm," zahleděl se Dean na jedno jediné místo, "co je to támhle?"
Došel až ke zdi, kde byl nepatrný otvor a maličká klika.
"No, to jste teda hledali. Co jste tady dělali celou dobu?!," obořil se na oba Dean, ale byla to spíše řečnická otázka.
"Je zamčeno zevnitř," otočil se Dean na Sama, když zacloumal dveřmi. Nečekal na nic. Prostě je vykopl.
"A hele, je to tady." Dean otevřel malá dvířka. Sam mu podal baterku. Nahlédl dovnitř.
"Nic podivnýho tu není, tak pojďte."
Všichni postupně vlezli malými dvířky. Teď se nacházeli v prostorné místnosti, kde byl ještě větší nepořádek než v té s knihami a dopisy.
"Divně to tu smrdí," poznamenal Dean.
Rozhlédli se po místnosti a prošli kolem velkých krabic plných harampádí. Najednou Molly vyjekla: "Aáá!" Otočili se a spatřili oběšenou paní Greelyovou, teda spíš její kostru, která visela na laně ze stropu.
"Ježiši. Teď aspoň víme, co to tady páchlo," řekl Dean znechuceně.
Došli až k mrtvole. Byl to vážně nepříjemný pocit, ale Sam s Deanem byli zvyklí. Párkrát už něco takového viděli.
"Tak proto už ji nikdo neviděl," řekla soucitně Molly, "Nedokázala bez něj žít."
"Jo...ehmm Deane, pomoz mi," vyzval ho Sam a přistoupil k mrtvé Greelyové.
"Cože?! Si děláš srandu?," divil se Dean.
"Přece ji tady nenecháme. Zaslouží si odpočinek."
"Ó bože, to je strašný." Dean znechuceně šel k oběti a podržel ji, aby Sam mohl odříznout provaz.....

******

Na zahradě kolem domu bylo dost místa pro vykopání hrobu. Dean se Samem se pustili do práce.
"Až najdete ty kosti a spálíte je, kam půjde. Myslím, ten duch?," zeptala se Molly.
"Za tuhle odpověď nám nikdo neplatí," odpověděl jí Dean svým povýšeným hlase. Tak on to uměl nejlíp.
"Vy je lovíte a nezajímáte se, co s nimi bude?!"
"Nevrátí se, to je podstatné."
"Náš táta vždycky říkal, že je to pro duchy taky jako smrt," řekl namáhavě Sam při vykopávání jámy.
"Tak fajn, až to všechno skončí, chci najít manžela. Za každou cenu. Musím ho najít."
Sam se na ni zvláštně podíval. Jakoby věděl, že její setkání s manželem se už nikdy neuskuteční.... Měl k tomu dobrý důvod.

******

"Takže, co teď?" otázala se Molly, když byla paní Greelyová v zemi a našla odpočinek a klid pro svou duši. Odešla jistě na lepší místo než byl tento svět plný násilí.
"Prohlédáme cesty, stezky, dokud nenajdeme Greelyho kosti. Držte se u mě nebo bratra," odpověděl ji rozumně Sam. V ruce držel přístroj k zachycení elektromagnetismu ( duchové a jiné nadpřirozené bytosti mají v sobě určité zbytky magnetismu ).
Molly ho poslechla a šla za ním. Rozhlížela se do temné noci. Najednou uslyšela povědomý hlas: "Molly! Molly! Zachraň mě! Prosím, Molly, zachraň mě!"
"Davide? Jsi to ty? Kde jsi, Davide?" Molly šla pomalu po hlase a ztrácela se Samovi z očí. Jenže Sam byl tak zabraný do hledání, že si ani nevšiml, že už s ním Molly dávno není.
"Davide, jdu ti na pomoc!" Molly šla jako omámená a najednou...vedle ní stál John Greely, jeho odporné ruce se špinavými dlouhými nehty po ní chmataly, jeho chladný dech se jí vrýval do duše a strašlivé oči jí provrtávaly mozek.
"Kuk!" Vedle Molly se z čista jasna objevil Dean a vystřelil po Greelym. Ten okamžitě zmizel. Stala se z něho pouze mlha.
"Co se stalo. Jste v pořádku?" Teď přiběhl i Sam.
"Jo, jsme. Měli jsme návštěvu." Dean se snažil být vtipný , "Same, musíme rychle najít ty kosti a spálit je nebo příště bude Greely rychlejší než my!"
Vrátili se zpátky do domu a připravovali se na dlouhou noc. To ta teda utčitě bude.

******

"Deane, už bychom jí to měli říct."
"To nejde." Tentokrát měl Dean úplně jiný hlas než normálně. Vůbec totiž nebyl namyšlený, jak si mnozí lidé mysleli. Byla to jen jeho image. Jeho maska, za kterou se schovával po smrti otce.
"Ale jednou jí to budem muset říct!"
"Jo, ale až tohle vyřešíme. Pak jí to řeknem."
"Co mi řeknete? Sakra, co jste mi ještě neřekli?" Molly se náhle objevila v místnosti.
"Molly,..."
"Same, ne!"
"Co ne? Já to chci vědět. Ach bože. Vy jste věděli, že mi Greely zabil manžela, že jo?" Molly se rozplakala.
"Nechcete mi to říct, abych vám nezkazila lov?," vzlykala Molly, "Já ani můj manžel vás nezajímáme!"
"To není pravda. Zajímáte nás. A hodně!," oponoval jí Sam.
"Tak co jste mi neřekli?" Jenže odpověď se už nedověděla. Z ničeho nic začalo hrát rádio. Podlaha se chvěla. I strop se chvěl.
"Zase ta samá písnička.," Molly popadala dech.
"Buď u ní a hlídej jí!," přikázal Dean Samovi a připravil si nabitou pistoli. Sam udělal to samé.
Dean došel až ke starobylému rádiu. Pořádně si ho prohlédl a zjistil, že je vytažené ze zásuvky. No jasně!.... A zase! To samé šustění a praskání jako v autě. Dean se rozhlédl po místnosti. A všiml si. Vstupní dveře, které byly před tím úplně normální, se zamlžily a pomalu se na nich začal objevovat nápis: "Je má!"

******

"Co se to děje? To je on, že jo? Jde si pro mě?," Molly byla v druhé místnosti příšerně vystrašená.
"Nebojte se, nic se vám nestane.," uklidňoval ji Sam, který na ni měl dávat pozor.

*****

Dean stále koukal po místnosti a čekal, až se objeví Greely. Byl opatrný a ostražitý.

*****

Molly byla vyděšená. Sam se stále rozhlížel kolem sebe. Měl připravenou rozsvícenou baterku a nabitou zbraň.
Molly stále přistupovala k oknu, aby viděla na celou místnost. Ale to neměla dělat!!! Jakmile byla hodně blízko, v okně se objevil John Greely a drapl po ní svýma špinavýma rukama a stáhl jí z okna do tmy...
Molly zakřičela. Sam se otočil a chtěl po Greelym střelit, jenže už bylo pozdě. Molly byla pryč. A Greely taky...

******

"Deane, chytil Molly!," křikl Sam na bratra.
"Sakra," ulevil si Dean, "Tos jí teda hlídal!"
Oba vyběhli ven a každý se vydal na jednu stranu farmy. Sam běžel vpravo, Dean vlevo. Měli oči na stopkách. Museli najít ty kosti, aby se Greelyho zbavili navždycky. To byl další problém. Teď zachrání Molly!
V temném křoví něco zašustělo! Sam se ohlédl a už už chtěl namířit a střílet na místo, kde se něco hnulo v křoví, ale někdo mu poklepal na rameno.
"Musíme najít ty kosti. Přemýšlej! Kde by mohli být?," přiběhl udýchamný Dean.
"Může být pohřben kdekoli. Farma je dost velká. Ale moment..." Sam si na něco vzpomněl. Vytáhl z kapsy fotku Greelyho s manželkou, jak stojí před jejich farmou. Popadl se za hlavu.
"Oh, že nás to nenapadlo dřív," oddechl si Sam.
"Same?," nechápal Dean.
"Tam, kde stojí Greely, je teď zasazený strom. Na tom samém místě. Je to starý zvyk - zasadit na hrob strom.
"Ty jsi chodící encyklopedie šíleností. Takže vyhrabeš kosti a spálíš je. Já najdu Molly.," rozhodl Dean.
"Ale...," Sam chtěl něco namítnout, ale Dean už byl pryč.
********

Dean zašel až hluboko do lesa. Všude kolem byly stromy. Najednou si ale všiml malé chatky kousek od něho. Určitě tam je Greely a Molly, pomyslel si. Potichu, jako myška, došel až k malému stavení. Skrčil se pod okno a opatrně nakoukl dovnitř. A měl pravdu. Uprostřed místnosti byla Molly McNamarová, ruce měla přivázané na laně, které viselo ze stropu. Okolo ní chodil Greely. V ruce měl velký řeznický nůž s krátkou dřevěnou rukojetí.

******

"Co ode mně chcete?" Molly zoufale naříkala. Greely stále chodil kolem ní.
"Co jste mi provedl s manželem?! Vím o vaší ženě. Když mě zabijete, ji vám to zpátky nevrátí.," opakovala pořád dokola Molly.
"Moje žena je mrtvá. Mám už jen tebe. Nikdo mi tě nevezme." řekl přidušeným hlasem Greely a pomalu, ale velmi hluboko ji svými špinavými dlouhými prsty začal drápat po břiše. Až do krve!!!!
"Aáááááchchch!!!!!!!!!," zaječela Molly ukrutnou bolestí. "Prosím, neubližujte mi. Nechte mě být. Nechte mě na pokoji!," naříkala Molly a už měla slzy v očích.
V tu chvíli se rozlétli dveře a Dean střelil Greelyho přímo do zad. Opět se rozplynul v mlhu.
"Oh, díky, Bože!," ulevilo se Molly.
"No, říkejte mi Deane.," zavťipkoval její zachránce. Ale to ještě nebyl konec.
"Pozor," zavolala Molly. Greely se objevil hned za Deanem. Chtěl okamžitě sáhnout po zbrani, ale Greely byl rychlejší. Jen nepatrným pohybem ruky způsobil Deanovi škrábanec na tváři. Dean sebou cukl.
"Páni, nesnáším tyhle věci," opět vťipná poznámka. Ale to Greelyho naštvalo tak, že odhodil Deana přes půl místnosti. Trochu omráčený ležel na podlaze a chtěl pomalu vstát, ale Greely už byl u něho a dal mu svou špinavou pracku kolem krku. Škrtil ho!!
"Same, dělej," zakřičel přiškrceně Dean ven na Sama, který pořád nevyhrabal kosti....

******

"To snad není pravda. Proč jsou tak hluboko," vztekal se Sam, když vyhrabal už pěkně velkou jámu. Konečně! Narazil na něco tvrdého.
"Uff...sláva!" oddechl si Sam a bral do ruky láhev se solí a sirky. Posolil kosti a šktnul zápalkou. Kosti vzápětí vzplanuly a začaly hořet....

******

Dean už sotva popadal dech. Greely ho pořád škrtil. Už to bylo nesnesitelné. Ale v tom se ruka uvolnila a Greely začal hořet!
"Áaaa.."
Plameny byly tak velké, že dosahovaly až ke stropu. A pak... zbyl z něj jen popel. Jeho poslední volání zaniklo. Deanovi se ulevilo. Odvázal Molly a společně vyšli ven...

******

Všichni, unavení, dorazili zpátky k autu.
"Byla to dlouhá noc, holka," oslovil Dean svoje auto značky '67 Chevrolet Impala a poplácal ji po střeše.
"Tak jo. Je po všem. Vyrazíme," rozhodl Sam a chtěl nastoupit do auta, ale Molly ho zarazila.
"Já nikam nejdu. Dokud mi neřeknete, co je s mým manželem. Vy víte, co s ním je? Je...mrtvej?"
Sam na chvíli zaváhal, ale pak řekl: "Ne, Molly, není. David žije."
"Určitě,?" zavrtěla Molly nevěřícně hlavou.
"Ano, určitě. Vezmeme Vás za ním, pojďte!"

******

Domek byl přízemní, ale rozsáhlý. Dean zastavil přímo naproti němu. Molly se zmateně podívala na stavení.
"Nachápu to," otočila se k bratrů.
"Pochopíte," odpověděl jí Sam.
Všichni vystoupili z auta. Molly se celá šťastná rozeběhla k domu. Před velkými francouzskými okny se ale zastavila. Něco bylo jinak. Viděla Davida, jak si v županu nalívá v kuchyni do sklenice džus. Molly ho nepoznávala. Připadal jí o dost starší a obtloustlejší.
"Jak to? Jak je to možné?," nachápala Molly a otočila se k bratrům, kteří už k ní stačili dojít.
"Je nám líto, Molly," začal Sam s vysvětlování. To, co jí teď řeknou, jí chtěli říct už dávno.
"Před patnácti lety jste vy a váš manžel zabili autem Johna Greelyho. David to přežil."
"To není možný. Co to povídáte?," Molly už byla totálně zmatená, "měli jsme výročí. 19. června..."
"1992," přerušil jí Sam.
"Ano," přisvědčila udivená Molly.
"Je rok 2007," přidal se do hovoru Dean.
V tu chvíli to Molly pochopila...: "Pane bože!"...a sedla si na kraj silnice.....

******

Rozednívalo se. Ti tři pořád stáli u domu Davida McNamary.
"A co Greely?," zeptala se po chvíli Molly, když se trochu vzpamatovala.
"Každý rok někoho trestá,... mučí ho,... A každý rok jste to právě vy."
"Ale jakto, že si nic nepamatuju?"
"Protože nevidíte pravdu, Molly!"
"A co David?"
"Ten už se s vámi rozloučil, teď jste na řadě vy.," přesvědčoval ji Sam.
"Ne, musím mu to říct.," rozhodla Molly a zvedla se.
"Co říct? To, že ho....milujete? Ale to on už přece ví. Jestli chcete jít dovnitř, bránit vám nebudeme."
"Jenom byste ho zbytečně vyděsila. Nadosmrti.," namítl Dean.
Molly se odmlčela. Po tvářích jí stékaly slzy.
"Musíte se odpoutat. Vy sem nepatříte."
"Ale nevím, kam půjdu."
"Ne, to nikdo. Ale je čas. Je čas jít. Netrápila jste se už dost dlouho?," řekl Sam.
Molly stále pobrekávala. Ale poslechla. V dálce vycházelo slunce, Molly mu šla vstříct. Náhle se slunce vynořilo úplně a rozzářilo se tak, že Sama s Deanem skoro oslepilo. Molly šla proti světlu. Na malou chvíli se jí objevil na tváři úsměv a potom ji pohltilo zářivé světlo. Vstoupila na schody vedoucí do nebe.
Pak světlo zmizelo a slunce vyšlo nad obzory. Sam s Deanem přihlíželi té kráse.
"Nebyla tak zlá. Na ducha," poznamenal Dean.
"Ne, to ne."
"Myslíš, že odešla na lepší místo?"
"To nevím,ale nejdůležitější je naděje."
"Hmm, no jasně, ty citlivko! Tak vyrazíme."
Oba došli k autu, nastoupili a vydali se na dlouhou cestu. Mají ještě hodně práce.