Dívala jsem se jak procházíš....

Dívala jsem se, jak se procházíš po trávě a letmým pokývnutím hlavy zdravíš všechny své přátelé. Bolel mne každý tvůj krok, protože jsem věděla, že už žádný z nich nebude mířit ke mně. Chytila jsem se za ruku svého přítele a bázlivě jsem k němu přitiskla své tělo, objal mne kolem ramen a přivinul si mě ještě blíž.
Ač jsem měla jeho a nepopírám že jsem ho měla opravdu ráda, ty jsi byl asi jediný, koho jsem milovala. Stále jsi se procházel po trávě s kelímkem od piva v ruce a něco ustavičně hledal, těkal jsi pogledem z místa na místo a chvílema se nadechoval, jako by jsi něco chtěl vykřiknout.
Konečně přišla, krásná slečna, dlouhé vlasy jí splývaly podél ramen, světlé oči zářily do tmy a její úsměv otevíral srdce, tvůj pohled se náhle uklidnil a zastavil se na její postavě.
Usmál jsi se a zavedl s ní hovor.
Jak by Vám to slušelo, pomyslela jsem si a ta myšlenka mne ihned bodla do srdce. Potlačila jsem příval slz a zabořila jsem hlavu do hrudi mého ochranáře.
Sehnl se a věnoval mi ustaraný pohled, potom se podíval na tebe a já cítila, jak se mu zatly pěsti. Jemně jsem ho chytila za ruku a pokusila jsem se o co nebezstarostnější úsměv. To ho uklidnilo, pokojně obrátil pohled na podium a já jsem mohla znovu přemýšlet o tobě a hostit ve svém srdci ty bolestné myšlenky.
Myšlenky na tebe...