Hvězda

Hvězda.
Černá hvězda.
Tak jiná než všechny ostatní, tak osamocená. Každý na ni shlíží z výše a pohrdavými pohledy jí probodávají bolavé srdce. Vždyť je stejná jako ostatní! Jen je… jiná. Na zevnějšku nezáleží, jen ostatní mnohdy nedokáží vidět nic jiného. Každý pohled, každé odfrknutí, každý posměšek a každá nadávka hvězdu potápí. Uzavírá se do sebe, před celým světem. Proč? Jen kvůli nim? Ano. Hvězda nemůže celý život snášet urážky jen proto, že je jiná. Mnoho ostatních hvězd v ní vidí cosi obludného, příšerného. Jenom jeden rozdíl se zde vyskytuje, je černá. Hvězdy ji za to odsuzují a škaredými způsoby ji odkopávají do kouta. Hvězda sténá, křičí, huláká, ale nic z toho jí nepomáhá. Každá její slza posilňuje protivníky a ti ji ničí dál a dál. Hvězdy jsou vlastně jako lidé. Lidé jen nesvítí na obloze, ale prožívají život naplno se všemi úroky a strastmi. Pár jedinců mezi námi e cítí stejně jako černá hvězda. Třeba já…