Your shadow in my mind

Nenávidím hodinové ručičky, které z koláče času odkrajují dílek po dílku. Tak nezadržitelně, tak tvrdě. Nemají soucit. Nenávidím slunce, nenávidím jeho světlo, které zalije zemi každé ráno, když ten krvavě rudý kotouč vyjde nad obzor. Nenávidím tmu, zabíjející den. Nenávidím…čas.
Chceš vědět proč? Proč jsem tak plná nenávisti? Proč jsem tak plná zloby, hněvu a zlosti? Proč…jsem se proměnila v tvora tvořeného smutkem, beznadějí a bolem? Řeknu ti to. Chceš - li zpověď, máš ji mít.
Nenávidím čas, protože krade vzpomínky.
Nenávidím čas, protože sebou přináší zapomnění.
Nenávidím čas, protože mě od tebe vzdaluje.
Nenávidím čas, protože…protože každý zlomek vteřiny, který uplyne od té chvíle, kdy jsem tě ztratila, mě nutí žít dál.
Pouze čas dovolil, aby tvoje tvář v mé paměti vybledla. Jasné obrysy se vytratily, zmizely v nekonečnu. Zbyly jen…stíny. Stíny tvé duše, tvého srdce, tvého těla…stíny tebe v mé mysli. Jsem teď schránka pro dva lidi. Pro sebe a pro tebe. Přežíváš ve mně. Za chvíli, možná, že už jen za mizerný zlomek vteřiny zemřeš i ve mně a potom…co bude potom? Potom už budu úplně sama. Sama…kdo za to může? Víš, možná, že jsem příliš krutá, když teď řeknu, že ty jsi ten, kdo je vinen. Ale je to tak.
Jdi a žij.
To jsi mi tenkrát řekl. Poslední slova, která jsem od tebe slyšela.
Šla jsem a žila.
Bylo to tvé poslední přání. Poslední přání se mají vyplnit.
Plním tvé přání a trpím.
Chtěl jsi, abych trpěla?
Věřím, že ne.
Přesto…nedokáži tomu zábránit.
Stýská se mi.
Vím, že se jednou znovu setkáme. A také vím, že do té doby…musím být silná.
Pomož mi prosím. Potřebuji pomoc, abych zvládla to čekání.