Ranní polibek

Slunce pomalu ospale stoupá nad obzor, jemné, slabé paprsky mi laskají kůži, příjemná masáž mě plní hřejivým pocitem ranní svěžesti. Stoupám do kopce a zhluboka vdechuji vlhké vůně rodícího se dne. Zvykám si na čerstvost rozjásané přírody, okouzlení z množství zvuků, barev,plnosti života ustupuje do pozadí a z hlubin mé duše vyplouvají zapomenuté city. Michal. Chlapecký úsměv, mladistvé pohazování hlavou, neohrabané, dychtivé milování. Vášeň rychle vzplanula i pohasla. Z bouře citů, zklamání, nenávisti zbyl jen popel vzpomínek. Lehký vánek proběhne lesem a pofouká zklamanou duši. Příroda si na mě zvykla, vsákla mě do sebe, uvolnila se a roztepala životem.Myška pobíhá listím, popadne obilné zrnko a peláší zpátky do díry. Kos hltavě polyká žížalu, střevlík pospíchá přes cestičku a pěnice zpívá vrcholné tóny zvonivé árie. Barevná chlupatá moucha se zastaví v letu a prohlíží si mě složenýma očima, křídla, dva rozmazané trychtýře, bzukne a je pryč. Sednu si na pařez a tělem mi proudí radost, štěstí,opojení.Na tváři cítím polibek nevinné přírody.