Ztracená

Jednou jsme jely s rodiči a mým klukem na výlet do New Yorku.
Byli jsme v pulce cesty a táta najednou začal zrychlovat a předjížděl ostatní auta.
Jely jsme strašnou rychlosti.
V tom se ozvala rána a my jsme se zřítily dolů z hráze.
Když jsem se probrala,tak byla všude jen krev.
Auto bylo těsně před bouchnutím.
Ani nevím proč,ale vzala jsem svého kluka a vytáhla ho z auta.
Odtáhla jsem ho daleko od auta.
Chtěla jsem jit ještě pro tátu,ale už bylo pozdě,auto vybouchlo.
Pokoušela jsem se probudit aspoň mého kluka,jenže nedýchal.
Zemřel mi v náručí.
Vstala jsem a ze slzami v očích a náručí plnou krve jsem se vydala na cestu,kterou jsem neznala,byla to samá zatáčka a já se bála že odbočím špatně.
Pořád sem mela před očima Michaela jak my umírá v klíně,byl to strašný pohled.
Michael byl láska mého života on mě taky moc miloval.
Prohrábla jsem si zkrvavené vlasy a šla jsem dál tou nekonečnou cestou.
Kladla jsem si otázky co bude dál.
Jsem úplně Sama na rozcestí a čekám.
Čekám až si někdo pro mě přijede,nebo alespoň ukáže cestu zpět.
Dojel velký náklaďák a nabral mě.
Vše sem tomu řidiči řekla a on mě odvezl k sobe.
Bydlela jsem s nim na farmě,sotva jsem si zvykla,tak jsem se dozvěděla ze je zapleteny s mafií.
Přišel k nám nějaký chlápek a postřelil ho.hned jsem zbraň vzala,ale zabýt jsem ho nedokázala.
Ten řidič vykrvácel.
Na farmě jsem zůstala,protože mi už bylo 17 a dokázala jsem se o sebe postarat,ale kluka jsem si nikdy nenašla,já sem nedokázala překousnot že Michael už nežije.
Lidé se mě vždy ptají jestly byl Michael čestný muž,nebo v něm nebylo kousek dobra.
Vždy odpovídam stejně.prostě říkam:
Byla to láska mého života!!!